47 CO 143/2022-169 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 52 557 Kč a 1 200 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 36 325,12 Kč (výrok III). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 3. 9. 2018 tzv. dealerská smlouva, na jejímž základě se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni činnost obchodního zástupce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Písemnou dohodou ze dne 28. 3. 2019 se oba účastníci dohodli na ukončení smluvního vztahu ke dni 30. 9. 2019. Žalovaný však již od 24. 4. 2019 přestal činnost obchodního zástupce bez vážného důvodu pro žalobkyni vykonávat. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žalovaný 24. 4. 2019 porušil svoji povinnost uskutečňovat pro žalobkyni smluvenou činnost. Byl proto povinen zaplatit žalobkyni dohodnutou smluvní pokutu 50 000 Kč. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších tří pokut, vždy ve výši 50 000 Kč, shledal okresní soud uplatněný požadavek nespravedlivým a naplňujícím znaky zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku. Žalobkyně se podle jeho názoru nemohla domáhat smluvní pokuty 50 000 Kč za porušení každé povinnosti žalovaného. Smluvní pokuta za porušení povinnosti žalovaného vykonávat činnost s vynaložením odborné péče, poctivě, v dobré víře a v zájmu žalobkyně obsáhla všechny povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně se proto nemohla domáhat smluvních pokut opakovaně z týchž, pouze více konkretizovaných důvodů. Okresní soud dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 557 Kč. Peníze v této hodnotě žalovaný při své činnosti získal od klienta žalobkyně a bez spravedlivého důvodu si je ponechal. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že není správný názor okresního soudu, že žalovaný přestal vykonávat činnost obchodního zástupce pro žalobkyni bez vážného důvodu. Žalobkyně se chovala k žalovanému šikanózně, neplatila mu provize a žalovaný byl nucen pod vzniklým stresem vyhledat pomoc psychiatra. Po psychické stránce nebyl schopen činnost obchodního zástupce vykonávat. Byla to žalobkyně, kdo mu znemožnil vykonávat tuto funkci. Nárok na zaplacení smluvní pokuty proto není po právu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání je založeno na nepodložených spekulacích a je v rozporu se skutkovými zjištěními okresního soudu založenými na provedených důkazech. Nebylo prokázáno, že by žalovaný trpěl nějakým konkrétním psychickým onemocněním, které by mu znemožňovalo funkci obchodního zástupce vykonávat. Žalovaný by však byl povinen smluvní pokutu zaplatit, i kdyby mu zdravotní stav ve výkonu funkce skutečně bránil. Smluvní pokuta je zákonem konstruována na objektivním principu, přičemž zavinění nehraje žádnou roli. Žalovaný ostatně poukazováním na překážky bránící mu ve výkonu sjednané činnosti mlčky potvrdil, že své povinnosti porušoval. Žalovaný svým jednání způsobil žalobkyni nevyčíslitelnou škodu, narušení obchodních vztahů a renomé u zákazníků. Žalovaný i přes opakovaná upozornění jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně a její požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč je důvodný. Žalovaný uzavřel dealerskou smlouvu jako podnikatel, po předchozím zaškolení. Musel si být vědom jejích důsledků. Proti části, jíž bylo žalovanému uloženo uhradit 2 557 Kč, nevznesl v odvolání žalovaný žádnou výhradu. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání z větší části opodstatněným. 6. Odvolací soud má za to, že na posuzovaný případ bylo třeba aplikovat § 433 obč. zák. o nedůvodné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran. 7. Podle citovaného ustanovení platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 8. Citované ustanovení je nepochybně případem, kdy je ve smyslu § 586 obč. zák. neplatnost jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, v tomto případě slabší strany, a kdy námitku neplatnosti může vznést jen tato osoba. Jde tedy o tzv. relativní neplatnost. 9. Okresní soud z této konstrukce vycházel. Dovodil však, že žalovaný námitku relativní neplatnosti neuplatnil. 10. Tento závěr je však v rozporu s obsahem spisu. Jeho součástí je totiž podání žalovaného ze dne 12. 3. 2020, v němž žalovaný výslovně uvedl, že sankce sjednané ve prospěch žalobkyně jsou nevyvážené a neplatné (č. l. 74 spisu). Tutéž námitku pak zopakoval při jednání dne 16. 3. 2022, kdy poukázal na značnou nevyváženost smlouvy (č. l. 138 p. v.). 11. Podle názoru odvolacího soudu těmto dvěma projevům nelze rozumět jinak, než že se jedná o námitku relativní neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu její nevyváženosti. 12. Bylo tedy třeba se otázkou nevyváženosti smlouvy zabývat. 13. Odvolací soud tak učinil, a dospěl k závěru, že smlouva, označená jako dealerská a uzavřená dne 3. 9. 2018, skutečně nevyvážená je. Obsahuje totiž desítky konkrétních povinností, popř. zákazů na straně žalovaného (více než 35) a téměř žádnou povinnost na straně žalobkyně. U některých z těchto povinností byla pro případ jejich nedodržení dohodnuta zvláštní smluvní pokuta ve výši od 40 000 Kč do 300 000 Kč. Za porušení kterékoliv z jiných svých povinností byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 50 000 Kč. Tutéž povinnost měla sice ve vztahu ke svým povinnostem i žalobkyně, avšak té kromě zaplacení odměny a předání podkladů a pomůcek žalovanému žádné jiné povinnosti ze smlouvy neplynuly. Smlouva obsahuje i ujednání, podle něhož žalobkyně mohla využívat pro prodej svého zboží i jiného dealera, žalovaný obdobnou činnost pro jiného prodejce vykonávat nesměl. Pokud by tak činil, byl dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 100 000 Kč (čl. IV. bod 8. a 19. smlouvy). 14. Přihlédnout bylo třeba i k tomu, že žalobkyně je podnikem s širokou sítí prodejních míst v rámci České republiky ([anonymizováno], kde působil žalovaný, bylo jen jedním z regionů, v nichž žalobkyně vyvíjí svou činnost), který obchoduje s nářadím světově známé značky ([anonymizováno]) a dosahuje při tom milionových obratů (jak plyne např. z dopisu ze dne 3. 5. 2019 zaslaného žalovanému zástupcem žalobkyně, založeného na č. l. 20 spisu), zatímco žalovaný je fyzickou osobou, u níž nevyšlo najevo, že by disponovala nějakými mimořádnými osobními předpoklady či finančním zázemím srovnatelným s žalobkyní. 15. Uvedené skutečnosti vedou odvolací soud k závěru, že posuzovaný případ představuje situaci, kdy, slovy zákona, žalobkyně zneužila svého hospodářského postavení k využití závislosti žalovaného jako slabší strany vzájemného právního vztahu a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 16. Smlouva uzavřená za takových podmínek odporuje zákonu (§ 433 obč. zák.), a je proto neplatná (§ 580 obč. zák.). Jelikož se žalovaný této neplatnosti dovolal (§ 586 obč. zák.), byl soud povinen k ní přihlédnout (§ 586 odst. 2 obč. zák. a contr.). 17. Pokud tedy jde o požadavek žalobkyně na zaplacení částky 50 000 Kč z titulu smluvní pokuty, odvolací soud uzavírá, že tento nárok žalobkyni nesvědčí, neboť smluvní pokuta nebyla platně sjednána (stala se součástí neplatné smlouvy). Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu změnil a žalobu zamítl. 18. Odvolací soud naopak potvrdil rozsudek v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 557 Kč. Tato částka představovala bezdůvodné obohacení žalovaného, jež mu vzniklo tím, že si při výkonu domnělé funkce obchodního zástupce žalobkyně ponechal plnění, jež mu bylo v souvislosti s tím poskytnuto třetí osobou ([titul] [jméno] [příjmení]). V tomto rozsahu shledal odvolací soud rozsudek okresního soudu správným. 19. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu i o nákladech řízení před okresním soudem. Žalovaný byl v řízení v převážné míře úspěšný, neúspěch měl jen v nepatné části (před okresním soudem v rozsahu přibližně 1 %, před krajským soudem v rozsahu necelých 5 %). Odvolací soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. 20. Náklady žalovaného před okresním soudem představovaly odměnu za zastupování za 8 úkonů právní služby po 9 140 Kč (§ 7 bod 6., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí věci, podání odporu, 5 x zastoupení při jednání, 1 x písemné vyjádření ve věci samé) a 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 S