47 CO 147/2022-59 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 11.011 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení 5.549,60 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o dílo, na jejímž základě provedl pro žalovanou osvětlovací služby na projektu filmu [název]. Žalovaná však žalobci dosud nezaplatila dohodnutou cenu díla ve výši 11.011 Kč Okresní soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost částku 11.011 Kč s příslušenstvím žalobci zaplatit. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Uváděla nejprve, že nebylo prokázáno, že si osvětlovací službu u žalobce objednala a že jí taková služba byla poskytnuta. Později dodání služby připustila. Jednalo se však o službu dohodnutou s jiným osvětlovačem, fakturovat cenu díla by tedy měl on. Bylo třeba přihlédnout též k obchodním a smluvním podmínkám žalované, podle nichž nedodá-li producent projektu žalované producentský vklad, přecházejí veškeré závazky žalované na producenta. Žalovaná je firmou objednanou jen k výrobě filmu a je zcela závislá na plnění producentské povinnosti. Producent je povinen žalobci dluh uhradit. Žalovaná však nemá povinnost hradit závazky producenta. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud žalobu zamítl. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným. 5. Odvolací soud má za to, že okresní soud posoudil věc správně a své rozhodnutí též přiléhavě a srozumitelně zdůvodnil. 6. Rozhodnutí okresního soudu stojí na závěru, že žalobce na základě ústně uzavřené smlouvy provedl pro žalovanou dohodnuté dílo (provedení osvětlovacích služeb při natáčení filmu [název]), a má proto právo na zaplacení jeho ceny. Tento závěr je i podle názoru odvolacího soudu skutkově podložen obsahem spisu. 7. V tomto směru lze odkázat především na listinu nazvanou„ Potvrzení o výjimce ze zákazu volného pohybu osob“, kterou vystavila žalovaná žalobci v době omezení volného pohybu osob z důvodu pandemie nemoci Covid 19. Z této listiny plyne, že potvrzení o výjimce se týkalo právě účasti žalobce na výrobě celovečerního filmu v období od 1. 3. do 1. 4 2021. 8. Obsahem spisu (č. l. 5) je dále listina, v níž se žalovaná omlouvá žalobci za to, že není schopna dlužnou částku uhradit, neboť na to aktuálně nemá dostatek finančních prostředků. Zároveň žalobci slíbila, že jakmile se jí podaří potřebné finanční prostředky zajistit, dluh mu uhradí. 9. Též z opakovaných žádostí žalované o odročení jednání nařízeného před okresním soudem na 10. 5. 2022 vyplývá, že žalovaná nezaplatila žalobci dlužnou částku nikoli proto, že by ji neuznávala, ale proto, že na ni nemá dostatek finančních prostředků. Ty se snažila žalovaná zajistit u zahraničních producentů. Označila-li žalovaná projednání věci zbytečným s tím, že věc mohla být vyřízena mimosoudně, stěží lze tomu jejímu vyjádření rozumět jinak, než že byla sama přesvědčena, že se jí potřebný obnos podaří sehnat a že v takovém případě bude dluh žalobci z těchto prostředků uhrazen. 10. O provedení díla žalobcem svědčí i předcházející e-mailová komunikace, v jejímž rámci se žalobce s žalovanou a dalšími zúčastněnými osobami dohadovali na konkrétních podmínkách provádění díla i jeho následné fakturace. Účastníkem této komunikace byl i žalobce. Nelze proto přisvědčit žalované, že dohoda byla uzavřena výlučně s jiným osvětlovačem a fakturace„ by měla jít přes něj“. Je naopak namístě závěr, že účastníkem smlouvy o dílo byl i žalobce. 11. Přisvědčit nebylo možné ani ostatním odvolacím námitkám žalované. 12. Poukazovala-li žalovaná na to, že ona sama je pouhým výrobcem filmu, který však financuje jeho producent, pak je třeba uvést, že vztah žalované k producentovi filmu je z hlediska předmětu tohoto řízení zcela nepodstatný. Žalobce s producentem filmu nejednal (alespoň to nebylo nikterak tvrzeno) a pro provedení osvětlení si jej objednala žalovaná. Rozhodující tedy byl právní vtah mezi žalobcem a žalovanou, nikoli mezi žalovanou a producentem. Žalobci proto svědčí jeho nárok vůči žalované. Vůči producentovi naopak žádný svůj nárok z posuzované smlouvy o dílo uplatňovat nemůže. 13. V této souvislosti je třeba dodat, že nebylo možné přihlédnout ani k obchodním a smluvním podmínkám žalované, na které žalovaná ve svém odvolání odkazovala. Žalovaná se o těchto podmínkách v řízení před okresním soudem vůbec nezmínila, a jde tak o nové tvrzení uplatněné v rozporu se zásadou neúplné apelace (§ 205a o.s.ř.). Především však nebylo prokázáno, že by byl žalobce s těmito podmínkami seznámen. Bez splnění tohoto předpokladu se obchodní podmínky nemohly stát součástí smlouvy a žalobce jimi nebyl nikterak vázán (§ 1751 odst. 1 obč. zák. a contr.). 14. Pokud tedy žalovaná závěrem svého odvolání namítala, že nemá povinnost hradit závazky producenta, je třeba uzavřít, že závazek, jehož splnění se žalobce v tomto řízení domáhá, není závazkem producenta, s nímž nebyl žalobce v žádném právním vztahu, nýbrž závazkem žalované vyplývajícím ze smlouvy, kterou ona sama s žalobcem uzavřela a na jejímž základě jí žalobce poskytl plnění. 15. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, měl proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. 17. Odvolací náklady žalobce spočívaly v odměně za zastupování za 1 úkon právní služby ve výši 1 580 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání), 1 paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 395 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem představovaly odvolací náklady žalobce 2 275 Kč.