47 CO 191/2022-95 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud označeným rozsudkem pro uznání uložil žalované zaplatit žalobci částku 42 102 Kč ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně za stanovených podmínek splácení a pod ztrátou výhody splátek (výrok I). Řízení zastavil v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 102 Kč od 11. 5. 2020 do zaplacení (výrok II). Dále žalované uložil nahradit žalobci k rukám advokáta náklady řízení ve výši 15 500,70 Kč do tří dnů od právní moci (výrok III). 2. O části uplatněného nároku bylo k návrhu žalobce rozhodnuto rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1, 2 o.s.ř., neboť žalovaná uznala žalobou uplatněný nárok co do jistiny a žádala o povolení splátek po 5 000 Kč měsíčně. O zbylé části okresní soud řízení zastavil – viz již pravomocný výrok II. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Navrhla jej změnit a žalobu zamítnout popř. zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Namítala, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Vyjádřila jednoznačně, že nárok neuznává ani zčásti (podání z 8. 6. 2022 a 14. 6. 2022). Sice se dne 24. 6. 2021 vyjádřila zmatečně v omylu, ale následně své procesní stanovisko vysvětlila. Žalovaná si u žalobce žádné služby neobjednala, ani jí nebyly poskytnuty. V dané věci není pasivně legitimovaná, neexistující dluh nemohla uznat. 4. Žalobce navrhl rozsudek potvrdit. Objednávku dopravních služeb provedl [jméno] [příjmení] zcela evidentně za žalovanou. Až do výslovného uznání dne 24. 6. 2021 včetně žalovaná průběžně komunikovala se žalobcem o odkladu splatnosti či o splátkách z důvodu špatné finanční situace. Žaloba obsahovala potřebné náležitosti. Ve snaze spor co nejrychleji ukončit navrhl žalobce částečný rozsudek pro uznání ohledně jistiny a upustil od požadavku na úrok z prodlení. 5. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, při nařízeném jednání. Dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázané, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání stanovené v § 153a o.s.ř. 7. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 8. Žalovaná v odvolání netvrdila, že by v řízení před okresním soudem došlo k vadám řízení vyjmenovaným v § 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a zatížení prvoinstančního řízení některou z těchto vad neshledal ani odvolací soud. Proto byl rozsudek okresního soudu přezkoumán pouze z toho hlediska, zda byly či nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné, neboť okresní soud vydáním (částečného) rozsudku pro uznání nepochybil. 9. Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování. V souzené věci došlo k částečnému uznání nároku procesním úkonem žalované došlým okresnímu soudu dne 24. 6. 2021 na č. l. 20 spisu. V něm žalovaná v reakci na doručenou výzvu v rámci přípravy jednání ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. výslovně uvedla, že uznává nárok na zaplacení 42 102 Kč, nikoli však„ jakékoliv úroky z prodlení či jiné úroky“. Jednatelka žalované připsala, že služby žalobce objednala, pak došlo ke zpoždění cashflow producentů filmu, pročež v současné době není schopna pohledávku žalobce uhradit. Buď má žalobce posečkat, nebo od 1. 8. 2021 nabízí splátkový kalendář po 5 tis. Kč měsíčně. Pokud se žalovaná nyní dovolává svých následných podání, která učinila až cca za rok po uznávacím prohlášení, pak dle § 41a odst. 4 o.s.ř. úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. K návrhu žalobce tak byl okresní soud povinen rozhodnout podle tohoto částečného uznání, bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení byla podložena důkazy či zda dosavadní výsledky řízení prokazovaly oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2001). 10. Žaloba, jejímž předmětem byla částka za dopravní služby poskytnuté žalobcem na základě objednávky žalované pro potřeby filmového natáčení ve dnech 2.- 3. 3. 2021 v [obec] v [anonymizováno], obsahovala všechna pro věc právně významná skutková tvrzení a současně se nejednalo o věc, v níž by nebylo lze uzavřít a schválit smír pro rozpor s právními předpisy (§ 99 odst. 1, 2 o.s.ř.). 11. S přihlédnutím k uvedenému byl prvoinstanční rozsudek v napadeném výroku I jako věcně správný potvrzen, a to včetně závislého nákladového výroku, u něhož taktéž nebylo zjištěno žádné pochybení (§ 219 o.s.ř.). 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobci v souvislosti s právním zastoupením náleží náhrada nákladů sestávajících z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 820 Kč, dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a náhrady za promeškaný čas v rozsahu šest půlhodin po 100 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 4, § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě 21 % tj. 1 436 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) činí celkem 8 276 Kč. Ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů vzdal.