47 CO 200/2021-129 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 76 517 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 % od 3. 3. 2020 z částky 76 517 Kč do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II zastavil řízení v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 896 Kč s příslušenstvím, a v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 76 517 Kč za období od 6. 12. 2019 do 2. 3. 2020. Výrokem III zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši převyšující 5 % za období od 3. 3. 2020 z částky 76 517 Kč do zaplacení. Výrokem IV zavázal žalovanou povinností nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení 26 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Okresní soud zjistil, že žalobce jako zhotovitel a žalovaná jako objednatelka uzavřeli dne 15. 3. 2013 a 23. 4. 2013 dvě smlouvy o dílo podle § 536 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalobce obě díla provedl a žalované předal dne 5. 11. 2013. Žalovaná zaplatila žalobci za provedená díla 95 % jejich ceny. Žalovaná se podle smluv o dílo zavázala uhradit cenu díla tak, že 90 % z ceny díla bude hrazeno průběžně, zbylých 10 % bylo rozděleno na dvě pozastávky, z nichž první pozastávka ve výši 5 % byla splatná 30 dnů po předání a převzetí stavby investorem a druhá pozastávka ve výši 5 % byla splatná 30 dní po uplynutí 72 měsíců ode dne převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků, nebo pokud zhotovitel předloží bankovní garanci s plněním na prvou výzvu. Stavba byla investorovi předána v lednu 2014. Splatnost druhé pozastávky nastala nejpozději 2. 3. 2020. Z krycích listů vyplynulo, že pozastavené platby byly za období od 4/ 2013 do 9/ 2013 ve výši 76 517 Kč. Okresní soud přiznal žalobci právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 5 %, neboť úrok z prodlení si strany dojednaly v čl. VII bodu 8 smlouvy a smluvní úrok z prodlení má podle § 369 obch. zák. přednost před zákonným úrokem z prodlení. Námitky žalované soud prvního stupně neshledal opodstatněnými. Námitka žalované týkající se prodlení s předáním díla neobstojí s přihlédnutím k předávacímu protokolu ze dne 5. 11. 2013, v němž žalovaná potvrzuje, že zhotovitel provedl všechny práce podle sjednaných smluv o dílo v termínu a požadované kvalitě. Tím dala žalovaná jednoznačně najevo, že dílo považovala za včasně provedené. Bylo nerozhodné, že ve smlouvě byl uveden jiný termín předání díla (30. 4. 2013 a 15. 8. 2013). Žalovaná ani v minulosti před zahájením řízení prodlení vůči žalobci nenamítala, žádných nároků se nedomáhala a 95 % z ceny díla uhradila v souladu se smlouvou. Z předávacího protokolu ze dne 5. 11. 2013 navíc vyplynulo, že dílo bylo předáno v požadované kvalitě bez vad a nedodělků. Pokud bylo dílo předáno investorovi v lednu 2014 a žalovaná nikdy nevytkla žalobci žádné vady díla, lze dovodit, že podmínka splatnosti druhé pozastávky byla splněna. Pokud jde o námitku započtení smluvních pokut, okresní soud ji rovněž neshledal důvodnou, neboť nebylo zjištěno, že by žalobce byl v prodlení s předáním díla. Nárok na zaplacení smluvní pokuty tedy žalované nevznikl a nemůže být započten oproti žalovanému nároku. Okresní soud zastavil řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. do částky 11 896 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 10 % za období od 6. 12. 2019 do 2. 3. 2020, neboť žalobce vzal v této části podanou žalobu zpět. Žaloba byla zamítnuta v části, v níž žalobce požadoval zaplacení úroků z prodlení ve výši převyšující 5 %, když smluvní strany ve smlouvách o dílo dohodly smluvní úrok z prodlení ve výši 5 % (§ 369 obch. zák.). Ve čtvrtém výroku okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení, neboť žalobce byl se svým nárokem úspěšný v rozsahu 73 %. 3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., neboť soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dále i z důvodů uvedených pod písm. g), když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud se nesprávně vypořádal se samotnou důvodností nároku žalobce. Jak vyplývá z uzavřených smluv o dílo, byla 2. pozastávka 5 % splatná 30 dní po uplynutí 72 měsíců ode dne převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků, nebo pokud po dohodě s objednatelem zhotovitel předloží bankovní garanci s plněním na prvou výzvu a bez námitek. Žalobce takovou bankovní garanci dosud nepředložil. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2076/2007. Bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, kdy došlo k převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků. Souhlasným prohlášením účastníků bylo sice učiněno nesporným, že k předání stavby investorovi došlo v lednu 2014. V žádném případě ale nedošlo k souhlasnému prohlášení mezi účastníky, že investor převzal dílo bez vad a nedodělků. Ostatně i občanský zákoník z roku 2014 předpokládá předání díla s ojedinělými vadami nebránícími užívání. Žalovaná je tedy přesvědčena, že ani souhlasným prohlášením účastníků nedošlo ke splnění podmínky pro zaplacení 2. pozastávky tak, jak byla smluvně stanovena, a žalobce tedy vůbec neunesl důkazní břemeno k prokázání svého nároku. Soud prvého stupně se nezabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tak tento odmítl rozsudkem sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 ze dne 9. 10. 2008 tzv. řetězení plateb. Splatnost ceny díla tedy nemůže být vázána na skutečnost, až třetí osoba v rámci jiného závazkového vztahu poskytne objednateli platbu. Mohlo by dojít k situaci, že třetí osoba objednateli nezaplatí a pohledávka zhotovitele díla na zaplacení ceny díla se tak nikdy nestane splatnou, a tudíž vymahatelnou. Proto smluvní ujednání účastníků, které takový stav připouští, se příčí dobrým mravům, a je proto neplatné. Tyto obecné závěry je nutné aplikovat i na tento spor. Pokud je smluvně vázáno zaplacení 2. pozastávky na předání díla třetí osobě (investorovi), a to bez vad a nedodělků, pak se jedná o podmínku, kterou jedna ze smluvních stran nemůže nijak kontrolovat a zajistit. V tomto případě je tedy tato část smlouvy o dílo neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Je nutné zdůraznit, že smlouva o dílo byla výsledkem jednání mezi dvěma samostatnými podnikateli. Pokud je ale tato část smlouvy o dílo (týkající se ujednání o 2. pozastávce) neplatná, pak nastala splatnost této část ceny díla dle příslušných ustanovení v obchodním zákoníku předáním a převzetím díla (rok 2013) a žalovaná se důvodně dovolala promlčení nároku žalobce. Okresní soud se s touto námitkou žalované nijak nevypořádal a odůvodnění napadeného rozsudku v tomto neobsahuje žádné právní hodnocení. V případě, že by se odvolací soud s výše uvedenými námitkami žalované neztotožnil, je tato přesvědčena, že důvodně uplatila kompenzační námitku, kdy proti nároku žalobce započetla svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla. Nelze v žádném případě souhlasit s odůvodněním rozsudku okresního soudu, že by z předávacího protokolu vyplývalo, že by dílo bylo dokončeno řádně a včas. Okresní soud zcela přehlíží, že ve smlouvě o dílo bylo dohodnuto, že tuto lze měnit pouze písemnými dodatky (čl. XIV bod 3 smlouvy o dílo). Nebylo tedy možné změnit smlouvou o dílo sjednaný termín pro dokončení díla podpisem předávacího protokolu. Ostatně ze smlouvy o dílo i jasně vyplývá, že jediným oprávněným pro smluvní ujednání je jednatel žalované [titul] [jméno] [příjmení] a tento ani předávací protokol nepodepsal. Žalovaný uvádí, že je přesvědčen, že pokud si strany písemně výslovně stanovily, kdo je oprávněn za účastníka jednat v případě změny smlouvy, tak strany vyloučily, že za ní může jednat i jiná osoba. Toto jednání za žalovanou nelze akceptovat ani podle § 15 odst. 1 obch. zák., kdy platí, že ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle § 15 odst. 2 obch. zák. platí, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle § 15 odst. 1 obch. zák., je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Pokud by snad soud dospěl k závěru, že žalovanou i ve smluvních věcech a změny smlouvy o dílo mohla zastupovat i osoba pověřená jen k podpisu předávacího protokolu (s čímž ale žalovaná nesouhlasí), je opět nutné dospět k závěru, že žalovaná není jednáním shora uvedené osoby vázána. Ta sice případně překročila rozsah svého zmocnění jednat za žalovanou, ale o tomto nedostatku zmocnění žalobce věděl nebo mohl vědět s ohledem na znění ustanovení o zmocněnci pro smluvní jednání ve smlouvě o dílo. Shora uvedený názor je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudku sp. zn. 23 Odo 1777/2006. Podpisem předávacího protokolu (jakéhokoliv znění) osobou, která není oprávněna za žalovanou smluvně