47 CO 213/2021-143 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 10 285 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 16 056,70 Kč (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení státu, jež budou vyčísleny v samostatném usnesení (výrok III). 2. Předmětem žaloby byl nárok žalobkyně na zaplacení přepravy uskutečněné pro potřeby společnosti [právnická osoba] dne 11. 7. 2019. Žalobkyně tvrdila, že přepravu u ní objednal žalovaný. Žalovaný to naopak popíral. Tvrdil, že možnost dopravy pro [právnická osoba] pouze zprostředkoval tím, že u žalobkyně obstaral určité informace, které následně [právnická osoba] spolu s telefonickým kontaktem na žalobkyni předal. Sám však s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel, nevystavil ani žádnou objednávku na přepravu. 3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by přepravu u ní objednal žalovaný, případně že by s ní žalovaný ohledně přepravy uzavřel nějakou smlouvu. Přeprava byla provedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] Žalovaný tedy není ve sporu pasivně legitimován. Nebyl s žalobkyní v žádném smluvním vztahu a ani nebyl plněním žalobkyně jakkoli obohacen. Okresní soud z těchto důvodů žalobu na zaplacení ceny přepravy podanou proti žalovanému zamítl. 4. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že závěr okresního soudu ohledně nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného není správný. Z e-mailové korespondence je zřejmé, že žalovaný s žalobkyní jednal o provedení přepravy včetně cenových podmínek, a to opakovaně. Vyplývá z ní též, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o provedení přepravy. Žalobkyně provedla přepravu pro žalovaného, žalovaný je proto povinen zaplatit cenu dopravy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl. 5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila rozsudek okresního soudu za správný. Rozsudek je založen na skutkovém základu, který odpovídá provedeným důkazům. Žalovaný nebyl s žalobkyní v žádném závazkově-právním vztahu. Žalovaný v souzeném případě pouze zprostředkoval zakázku [právnická osoba] ve vztahu k žalobkyni jako přepravci. Žalobkyně nedoložila, a to ani prostřednictvím svého bývalého zaměstnance [příjmení], jenž byl slyšen jako svědek, kdo a jak u ní přepravu objednal. Podal-li žalovaný [právnická osoba] informace o podmínkách přepravy ze strany žalobkyně, neznamená to, že u žalobkyně přepravu sám objednal. Společnost [anonymizováno] si vyžádala od žalovaného telefonické číslo na žalobkyni a dopravu si s ní vyjednala již sama. I kdyby žalobkyně neuzavřela smlouvu ani se [právnická osoba], plnění žalobkyně bylo ve prospěch této společnosti poskytnuto, a na straně této společnosti tak došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný naopak není subjektem, který by byl plněním žalobkyně obohacen. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným. 7. Odvolací soud má za to, že okresní soud posoudil věc správně a své rozhodnutí též přiléhavě a srozumitelně zdůvodnil. Odvolací soud na důvody uvedené okresním soudem odkazuje, přičemž sám nemá, co by k nim dále dodal. Nezbývá mu proto než tyto důvody ve stručnosti zopakovat, popřípadě je pouze následujícím způsobem doplnit. 8. Mezi účastníky byla sporná jediná okolnost, totiž zda provedení přepravy, k němuž došlo dne 11. 7. 2019, objednal u žalobkyně žalovaný, tedy zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě měla žalobkyně provést v uvedený den přepravu osob zaměstnaných u [právnická osoba] na dohodnuté trase v rámci [územní celek]. 9. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uzavření takové smlouvy se žalobkyni nepodařilo prokázat. Odvolací soud s tímto skutkovým závěrem okresního soudu souhlasí. Okresní soud velmi podrobně popsal obsah korespondence vedené ohledně této přepravy, včetně jejího chronologického vývoje. Okresnímu soudu je nutno dát za pravdu, že z této korespondence nelze dovodit, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osob. Nelze z ní dovodit ani to, že by provedení přepravy žalovaný svým jménem u žalobkyně objednal. 10. Žalovaný s žalobkyní sice ve věci provedení přepravy písemně jednal, avšak nelze vyloučit, že tak činil skutečně jen jako zprostředkovatel ve prospěch [právnická osoba], nikoli jako přímý objednatel přepravy. Z korespondence popsané okresním soudem v jeho rozsudku není možné bez pochybností dovodit, že žalovaný učinil objednávku přepravy, že žalobkyně tuto objednávku následně přijala a že tak došlo k uzavření smlouvy o přepravě. Dokonce nebyla žalobkyní v řízení předložena ani písemná objednávka, ačkoliv podle svědka [jméno] [příjmení], bývalého zaměstnance žalobkyně, byla žalobkyní v obdobných případech vždy vyžadována. Taková objednávka by byla důkazem projevu vůle žalovaného svým vlastním jménem smlouvu s žalobkyní uzavřít. Pokud však žalobkyně objednávkou žalovaného nedisponovala a nebyla schopna ji soudu předložit, její důkazní pozici v řízení to přirozeně významnou měrou ztížilo. Předložená korespondence nepředstavuje důkaz o smluvním vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Lze ji totiž v souladu s tvrzením žalovaného interpretovat tak, že ten v celé věci figuroval jen jako osoba, která pouze pomohla [právnická osoba] smlouvu o přepravě s žalobkyní zprostředkovat. Samotnou smlouvu už měla s žalobkyní uzavřít [právnická osoba]. O tom svědčí zejména e-mail [jméno] [příjmení] ze dne 10. 7. 2019, zaměstnance [anonymizováno], v němž žalovanému sděluje, že se následujícího dne obrátí sám na [jméno] [příjmení], tehdejšího zaměstnance žalobkyně, a zároveň žádá o sdělení jeho telefonního čísla. Témuž nasvědčuje i e-mailová zpráva z následujícího dne, v níž [jméno] [jméno] oznamuje toto telefonní číslo [jméno] [jméno], jinému zaměstnanci [anonymizováno]. Tato část e-mailové korespondence nasvědčuje spíše tomu, že dopravu u žalobkyně si měla objednat [právnická osoba]. Rozhodně však nelze dovodit, že by žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že tím, kdo si u ní přepravu objednal, byl žalovaný. 11. Za těchto okolností je třeba považovat za správný názor okresního soudu, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, neboť ohledně provedené přepravy nebyl s žalobkyní v žádném právním vztahu. Na jeho straně nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení, jelikož provedením přepravy bylo poskytnuto plnění ve prospěch [právnická osoba], jejíž zaměstnanci byli přepraveni, nikoliv ve prospěch žalovaného. 12. Odvolací soud shledal všechny výše uvedené závěry okresního soudu po skutkové i právní stránce jako správné, a proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, má proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací náklady žalovaného spočívaly v odměně za zastupování za dva úkony právní služby po 1 540 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 773 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalovaného 4 453 Kč.