47 CO 42/2022-270 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 92 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 192 000 Kč od 4. 8. 2018 do 26. 9. 2018 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 92 000 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2018 do zaplacení a částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 9. 2018 žalobkyní žalované. Ve výroku III okresní soud uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 72 962,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Okresní soud se zabýval existencí pohledávky žalobkyně na doplacení ceny díla. Okresní soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 7. 2018 smlouvu o dílo, dle které se zavázala vypracovat pro žalovanou projektovou studii„ [anonymizována dvě slova]“ podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Předmětem objednávky dle článku I. 2 smlouvy byla samotná věž se specifikovanými atrakcemi a okolím věže (především vstup k věži). Za dopracování výsledné 3. varianty věže dle článku smlouvy I. 3 náležela žalobkyni odměna ve výši 200 000 Kč bez DPH (242 000 Kč včetně DPH). Dne 31. 8. 2018 došlo k řádnému a včasnému předání dopracované studie výsledné 3. varianty věže tak, jak bylo vymezeno ve smlouvě ze dne 4. 7. 2018, což bylo konstatováno v protokolu o předání typové projektové dokumentace ze dne 31. 7. 2018. Na tomto protokolu byla uvedena poznámka o dodání okolních atrakcí + popis stavby. Zápisem o předání nebyly vytčeny žádné vady předaného díla a bylo konstatováno, že dílo bylo předáno. E-mailem ze dne 8. 8. 2018 bylo žalované sděleno, že bylo dodáno doplnění okolí věže a atrakce. Zápisem z jednání ze dne 31. 7. 2018 bylo konstatováno předání vypracované 3. varianty panoramatické věže dle uzavřené objednávky č. 2 ve fyzické i elektronické podobě a bylo dojednáno, že nově je třeba upravit podklady tak, aby prošly územním řízením. Žalovaná tedy požadovala dodání popisu stavby (nikoli studie) a požadovala změnit okótování výšky věže, což nebylo součástí objednávky č. 2 a šlo nad rámec objednávky č. 2. To dokládá i ujednání o sjednání provize. E-mailem ze dne 1. 8. 2018, 8. 8. 2018 a 22. 8. 2018 bylo předáno doplnění studie, které šlo nad rámec objednávky č. 2 (požadovaná max. výška věže 50 m) a bylo doplněno okolí věže a atrakce. Žalovaná zaplatila pouze 150 000 Kč. Žalovaná byla okresním soudem vyzvána, aby ve lhůtě stanovené ke koncentraci řízení doplnila, co jí konkrétně nebylo dle objednávky č. 2 dodáno dne 31. 7. 2018 žalobkyní. Ve stanovené lhůtě žalovaná tvrzení nedoplnila. Teprve po uplynutí lhůty ke koncentraci řízení podala ve věci vzájemný návrh. Žalobkyně prokázala, že předala dílo i podle objednávky č. 1 ze dne 14. 5. 2018, jejímž předmětem bylo vypracování studií k projektu [anonymizována dvě slova] (typu [anonymizováno] v [umístění] [umístění] nazývaná pracovně [název] [název] nebo [název] [název]). Žalovaná za vypracování předběžných tří návrhů a vizualizací věže se zapracováním do konkrétního prostoru zaplatila sjednanou odměnu 100 000 Kč. V této objednávce č. 1 se jednalo o zpracování tří předběžných návrhů. Předmětem objednávky č. 2 bylo již detailní zpracování projektové studie. Součástí této objednávky není ujednání, že by mělo sloužit pro účely územního řízení, jedná se o studii, nikoli projektovou dokumentaci. Žalovaná si toho musela být vědoma, když zápisem ze dne 31. 7. 2018 požadovala po žalobkyni nově upravit podklady tak, aby prošly územním řízením. V této souvislosti je třeba podotknout, že v objednávce č. 2, odstavec 4, obě strany výslovně zmiňují, že„ další zpracování návrhů a následnou projektovou dokumentaci může být řešeno a uplatňováno zhotovitelem vůči třetí straně“, tedy zpracování projektové dokumentace mělo být domluveno až následně po zpracování studie. Žalobkyně řádně vyfakturovala cenu díla za provedené dílo. Není-li doba úhrady ceny díla sjednána v obchodní smlouvě o dílo a vznikl-li zhotoviteli nárok na cenu díla provedením díla, je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla bez zbytečného odkladu poté, co jej zhotovitel po předání díla o splnění požádá (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 ze dne 9. 10. 2013). Žalovaná po vystavení shora citované faktury částečně plnila ve výši 150 000 Kč, zbývá doplatit cenu díla ve výši 92 000 Kč. Soud zároveň vyhověl žalobě i v části, kde se žalobkyně domáhala příslušenství pohledávky, neboť žalovaná byla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná žádala vzájemným návrhem zaplacení částky 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 27. 9. 2018 do zaplacení. Tuto částku požadovala s odůvodněním, že vedle jednání o dokončení objednávky č. 2 byla zahájena jednání o objednávce č. 3, která se týkala zpracování projektové stavební dokumentace pro stavební povolení. Jako důkaz označila e-mailovou korespondenci ze dne 12. 9. 2018 a potvrzení, že žalovaná dne 17. 8. 2018 obdržela od žalobkyně návrh objednávky č. 3. Na tento e-mail reagovala žalovaná dne 14. 9. 2018, kdy zaslala žalobkyni objednávku – nově objednávka č. 3 – 2018. V tomto e-mailu bylo upozorněno na nedokončení okolí věže podle objednávky č. 2. Žalovaná tvrdila, že jednání o objednávce č. 3 již probíhala a částku 100 000 Kč nelze dle žalované považovat za zálohu na stavební dokumentaci, neboť ujednání dalších práv a povinností pro takovou případnou další část by vyústilo v sepsání další objednávky. Dále žalovaná poukazovala na ustanovení § 1933 o. z. Tato svá tvrzení však žalovaná neprokázala. Při jednání soudu dne 6. 10. 2021 obě strany učinily nesporným, že v době zaplacení této částky ve výši 100 000 Kč existoval mezi oběma stranami pouze jeden závazek, a to z objednávky č. 2, konkrétně pohledávka žalobkyně na zaplacení ceny díla. Tvrzení žalované je tedy pouze účelové, rovněž jí předložená e-mailová komunikace související s tímto jejím tvrzením je účelově vykládána, když sama žalovaná vyvrací, že by si sama určila, že poskytnuté plnění ve výši 100 000 Kč poukáže jako zálohu na plnění z objednávky č. 3. Žalovaná neprokázala ani existenci pohledávky ve výši 50 000 Kč, kterou uplatnila vůči žalobkyni vzájemným návrhem. Částka 50 000 Kč představovala zálohu na provedení díla dle objednávky č. 3. Žalovaná tvrdila, že opakovaně reklamovala dílo žalobkyně a odstoupila od objednávky č. 3. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že dílo dle objednávky č. 2 bylo řádně dokončeno a předáno žalobkyní žalované. Žalovaná dílo převzala, vady díla nebyly vytknuty, následně žalobkyně ještě doplnila dle požadavku žalované další požadavky, a to nad rámec objednávky č. 2, jako je popis stavby věže a změna okótování, kdy pochozí výška věže bude 50 m. Toto doplnění nad rámec objednávky č. 2 bylo žalobkyní splněno. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud zdůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. 3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že soud 1. stupně nedostatečně posoudil skutkový stav, když vyvodil, že žalobkyně svůj nárok prokázala listinnými důkazy, že dílo řádně předala a žalovaná dílo řádně převzala. Žalovaná převzala dílo s výhradou vyjádřenou v předávacím protokolu ze dne 31. 7. 2018. Žalobkyně svůj nárok nijak nedokazovala, naopak to byla žalovaná, která soudu I. stupně dokazovala, v čem shledává vady předané projektové studie podle objednávky č. 2. Svá tvrzení opřela zejména o zápis z jednání ze dne 31. 7. 2018 a následnou e-mailovou korespondenci mezi žalovanou a žalobkyní. Mezi stranami je sporné, co mělo být předmětem plnění podle objednávky č. 2 vypracování projektové studie ze dne 4. 7. 2018. Mezi stranami sporu byla uzavřena objednávka č. 1 a souběžně s dořešením plnění podle objednávky č. 2 byla uzavíraná (ve fázi ústních dohod a e-mailových komunikací) objednávka č. 3. Žalovaná obdržela podle objednávky č. 1 tři různé varianty věže. Z těchto tří variant si žalovaná vybrala jednu (šlo o třetí variantu vypracovanou dle objednávky č. 1) a tu chtěla dopracovat tak, aby byla použitelná pro vyjádření dotčených orgánů pro územní řízení (podle stavebního zákona). Žalobkyně je profesionálem v oblasti technologií a staveb, takže z objednávky č. 2 musela rozumět tomu, že žalovaná chce a potřebuje vybranou variantu věže za částku 200 000 Kč dodělat tak, aby na jejím podkladě získala vyjádření dotčených orgánů (z terminologie stavebního zákona„ závazné stanovisko dotčených orgánů“). Soud 1. stupně se tedy měl zabývat otázkou, jak má vypadat projektová studie pro potřeby územního řízení z pohledu stavebního zákona, aby se k ní dotčené orgány mohly relevantně vyjádřit. Bez takové úrovně dopracovanosti projektové studie, by studie neměla pro žalovanou absolutně žádný význam. Pro potřeby prezentace projektu třetím osobám jako potenciálním investorům stavby, by studie dodaná