47 CO 59/2022-239 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 220 000 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení 222 853 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že jednatelé žalobkyně a žalované se v létě 2017 dohodli na vzájemné spolupráci spočívající ve výměně výsledků činností, kterým se obě společnosti profesionálně věnují. Konkrétně měla žalobkyně podle této dohody vytvořit pro žalovanou propagační video a žalovaná měla pro žalobkyni zhotovit venkovní pískovcovou kuchyň. Cena audiovizuálního díla byla dohodnuta ve výši 250 000 Kč bez DPH. Smlouva o zhotovení pískovcové kuchyně nebyla mezi účastnicemi přes veškeré pokusy směřující k jejímu vzniku nikdy uzavřena. Platně uzavřena byla jen smlouva o zhotovení propagačního videa. Žalovaná však neposkytla žalobkyni potřebnou součinnost pro dokončení tohoto díla, a žalobkyně proto od smlouvy důvodně odstoupila. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žalovaná zmařila provedení díla (propagačního videa), a proto žalobkyni náleží podle § 2613 obč. zák. cena díla snížená o to, co jeho neprovedením ušetřila. Požadovaný obnos ve výši 220 000 Kč takovou částkou je, neboť nedosahuje ani výše plnění (242 000 Kč), jež žalobkyně poskytla svému subdodavateli, který dílo fakticky provedl. Okresní soud z těchto důvodů žalobě vyhověl. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že soud byl vázán názorem Vrchního soudu v Praze, podle něhož je předmětem řízení nárok na náhradu škody. Věc proto nebylo možné posoudit jako nárok ze smlouvy. Okresní soud nezjistil ani dohodnutý rozsah díla, čímž se zpronevěřil závaznému pokynu krajského soudu obsaženému v jeho předchozím zrušujícím usnesení. Závěr okresního soudu, že dílo bylo provedeno dle smlouvy, pouze s výjimkou záběrů otce současného jednatele žalované, není podložen provedenými důkazy. Smlouva týkající se propagačního videa nebyla platně uzavřena ani jako samostatná. Nebyla sjednána cena díla, její splatnost ani čas plnění. Navíc okresní soud sám uvedl, že účastnice uzavřely smlouvu o výměně výsledků své činnosti. Tomu neodpovídá závěr o existenci jedné samostatné smlouvy o dílo. Dohodnuté vzájemné plnění zmařila svým jednáním sama žalobkyně. Žalovaná za těchto okolností není odpovědná za náklady, jež žalobkyni vznikly se zhotovením audiovizuálního díla, které se i přes daný stav rozhodla žalobkyně jednostranně zhotovit. Žalobkyně se nezachovala v souladu s principem obvyklé opatrnosti. Žalobkyně neměla oprávnění učinit sama změnu původního rámcového oboustranného závazku v závazek dílčí, jednostranný. Zjištění okresního soudu ohledně plateb poskytnutých žalobkyní společnosti [právnická osoba] jsou navíc založena z hlediska koncentrace řízení na nových tvrzeních a důkazech. Nelze proto považovat za prokázané ani to, že platby byly poskytnuty skutečně právě [právnická osoba] [anonymizováno]. Závěr o uzavření smlouvy ohledně videa nelze dovodit ani z e-mailu žalované z 26. 9. 2017. Z tohoto dopisu nelze dovozovat bezvýhradnou spokojenost žalované s výsledkem práce žalobkyně, ani konkrétní dohodu o tom, co bude předmětem audiovizuálního díla. Žalované šlo navíc konkrétně o schopnosti [jméno] [příjmení] a neměla zájem získat video od jeho subdodavatele. Účastnice se nikdy nedohodly na délce videa ani na licenčních právech k němu. Bez nich bylo video pro žalovanou bezcenné. Ani z tohoto důvodu nemohla vzniknout platná smlouva o dílo spočívající v nehmotném produktu. Žalovaná závěrem odvolání navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti nebylo nikterak předznamenáno posouzení věci okresním soudem. Okresní soud nebyl žádným způsobem vázán při svých úvahách o věci samé. Závěr okresního soudu o tom, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo vyhotovení propagačního videa, je správný a odpovídá provedeným důkazům. Cena díla byla sjednána ve výši 250 000 Kč bez DPH. Smlouva by však byla platná i bez sjednání ceny. Podstatnou náležitostí smlouvy není ani splatnost ceny, ani čas plnění. Na existenci smlouvy je nezbytné usuzovat již jen z toho, že natáčení probíhalo za aktivní účasti jednatele žalované. Bez smlouvy by k tomu nemohlo dojít. Jednalo se přinejmenším o postup dle § 1740 odst. 3 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila na nákladech díla svému subdodavateli 242 000 Kč, tj. o 22 000 Kč víc, než sama požaduje, okresní soud správně s ohledem na zásadu procesní ekonomie nezjišťoval výši nákladů, které žalobkyně neprovedením části díla ušetřila. Jednalo se ostatně o zcela nepatrnou částku. Skutečnost, zda náklady zaplatila žalobkyně společnosti [právnická osoba], nebo před jejím vznikem fyzickým osobám, které ji později založily, je nerozhodná. Podstatné je, že náklady byly vynaloženy. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným. 6. Okresní soud ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že účastnice se dohodly na výměnném obchodu, tedy na výměně výsledků svých činností spočívajících v propagačním videu na straně jedné a venkovní pískovcové kuchyni na straně druhé. Zároveň však okresní soud dovodil, že byla platně uzavřena pouze jedna smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení propagačního videa žalobkyní jako zhotovitelkou pro žalovanou jako objednatelku. 7. Výše uvedené dva závěry okresního soudu si však navzájem odporují a nemohou obstát vedle sebe. Buď se účastnice dohodly, že si poskytnou plnění ze dvou smluv o dílo, vzájemně podmíněných, přičemž ceny z obou smluv budou v rozsahu, v němž se kryjí, kompenzovány, nebo uzavřely zvlášť jen jednu smlouvu o dílo, na jejímž základě byla žalobkyně povinna zhotovit pro žalovanou propagační video a žalovaná byla povinna jeho cenu zaplatit. Odvolací soud má za to, že se v daném případě jednalo o první variantu. 8. Skutečnost, že obě smlouvy byly vzájemně podmíněné, a že tedy v tomto smyslu šlo o reciproční vztah mezi účastnicemi, vyplývá nejen z listinných důkazů obsažených ve spise, ale potvrdila ji v průběhu řízení i sama žalobkyně. 9. Lze odkázat např. na návrh smlouvy týkající se vzájemného obchodního vztahu mezi účastnicemi, koncipovaný žalobkyní, který je nazván jako„ smlouva o reciproční spolupráci“ (č. l. 32p spisu), na e-mail ze dne 19. 12. 2017, v němž jednatel žalobkyně potvrzuje účast na„ recipročním projektu“ (č. l. 34), nebo na elektronickou komunikaci mezi advokáty obou účastnic, v níž opakovaně zástupce žalobkyně výslovně uvádí, že mezi účastnicemi byla uzavřena dohoda o výměnném obchodu (např. e-maily ze dne 30. 1. 2018 a 22. 3. 2018 – č. l. 35p a 37). Že šlo o dvě vzájemně podmíněné smlouvy, u nichž bylo dokonce předem řešeno započtení cen, potvrdil výslovně i jednatel žalobkyně při svém výslechu u soudu dne 17. 12. 2019, při němž uvedl, že„ byl zamýšlen barterový koncept, kdy mělo dojít k vyrovnání rozdílu mezi cenou kuchyně a cenou videa“. Tomu odpovídá i vyjádření jednatele žalované při tomtéž jednání, který uvedl, že byl ochoten přijmout navrhovanou cenu videa a zaplatit ji jen pod podmínkou,„ že proběhne ten již dohodnutý barterový obchod“. Zmínit lze též vyjádření žalobkyně ze dne 29. 1. 2019, v jehož bodu 44. je uvedeno, že si„ strany dohodly, že si za propagační video poskytnou zahradní kuchyň“. O vzájemné provázanosti obou smluv svědčí dále i návrh smlouvy o dílo, jehož předmětem mělo být zhotovení kuchyně, kde je v bodu IV. uvedeno, že zároveň s touto smlouvou byla uzavřena další smlouva, a to na výrobu audiovizuálního díla. Současně je zde vyjádřen předpoklad, že„ plnění ze vzájemných smluv proběhne zápočtem“ (č. l. 54). 10. Těmto zjištěným skutečnostem je tedy bližší hodnocení okresního soudu, podle něhož bylo záměrem obou stran uzavřít výměnný obchod. Neodpovídá mu naopak závěr, že účastnice měly v úmyslu uzavřít izolovaně jen jednu smlouvu, jejímž předmětem bylo zhotovení propagačního videa. 11. Odvolací soud má za to, že věc měla být po právní stránce posouzena podle ust. § 1727 obč. zák., podle něhož plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. 12. Z provedeného dokazování vyplynulo jednoznačně, že šlo o situaci, kterou okresní soud nazval ne zcela přesně výměnným obchodem. Přesněji se jednalo o stav, kdy, slovy zákona, z účelu známého oběma stranám při uzavření smlouvy vyplynula vzájemná provázanost smluv, a to do té míry, že vznik jedné z nich byl podmínkou vzniku druhé, a naopak. Na vzájemné podmíněnosti smluv nemohla nic změnit ani skutečnost, že jednatel žalované spolupracoval při výrobě propagačního videa a osobně se podílel na jeho vzniku. Z celkových souvislostí, jež v průběhu řízení vyšly najevo, je patrné, že tak činil v domnění a za podmínky, že bude uzavřena i další sml