47 CO 8/2022-201 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni 383 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za období od 17. 4. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč (výrok I) a dále nahradit jí k rukám zástupce náklady řízení ve výši 141 987,12 Kč (výrok II). 2. Vyšel ze zjištění, že žalovaná akceptovala nabídku žalobkyně č. 23/04/18-N ze dne 23. 4. 2018, na základě níž pak žalobkyně (zhotovitelka) provedla pro žalovanou (objednatelku) dílo: oprava a provedení povrchové úpravy průmyslových podlah. Konkrétně se jednalo o provedení AS stěrky BASF – MasterTop BC 372 AS na dané výměře plochy a o opravu části podlahy ve vjezdu do haly epoxidovou protiskluznou stěrkou MasterTop 1273 za dohodnutou cenu dle předběžného rozpočtu celkem 438 165 Kč (§ 2586 an. o. z.). Podle závěru okresního soudu bylo dílo možno považovat za tzv. vyhrazené elektrické zařízení dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 73/2010 Sb., zařazené do třídy II., skupiny J (k tomu přehledně viz body 17 až 22 odůvodnění prvoinstančního rozsudku). Za část díla spočívající v opravě podlahy epoxidovou protiskluznou stěrkou MasterTop 1273 již uhradila žalovaná žalobkyni odpovídající část ceny 54 825 Kč. Za provedení AS stěrky BASF – MasterTop BC 372 AS tj. za zbylou druhou část díla dosud dluží 383 340 Kč. 3. Dle revizní zprávy z 2. 7. 2018 bylo předmětné dílo schopno bezpečného a trvalého provozu. A dle Technické inspekce ČR zmíněná revizní zpráva splňovala náležitosti dle zák. č. 174/1968 Sb. a vyhl. č. 73/2010 Sb. Tím žalobkyně prokázala, že dílo vyhovovalo z hlediska bezpečnosti. Dle vyjádření výrobce podlahových systémů BASF nebyly dne 28. 8. 2018 na místě shledány žádné odchylky od deklarovaných vlastností použité podlahoviny ani závady v aplikaci stěrky ve vztahu k odolnosti povrchu. K určitému poškození podlahy došlo působením tíhy umístěných strojů. 4. Okresní soud poté uzavřel, že žalobkyně zhotovila elektrostaticky vodivou podlahu řádně, v souladu se smlouvou o dílo i s citovanými veřejnoprávními předpisy. Splnila též podmínku předání díla, jež žádné vady nevykazovalo. Z ust. § 2586 o. z. vyplývala povinnost žalované dokončené dílo převzít, povinnost písemného předávacího protokolu nebyla sjednána. Žalovaná dílo od dokončení fakticky užívá, ač formálně převzít je„ odmítá“. Oddaluje tak úhradu dlužné části ceny, jež žalobkyni právem náleží. 5. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhla jej změnit a žalobu zamítnout. Byla přesvědčena, že předmětná podlaha nemohla být řádně provedena, pokud dle platné právní úpravy a technických norem nebylo možné ji označit a prohlásit za bezpečnou k provozu. Okresní soud nevzal v potaz platnou právní úpravu. Dílo nesplňuje kvalifikované náležitosti na provoz vyhrazeného elektrického zařízení dle vyhl. č. 73/2010 Sb., přičemž dle ČSN 33 1500 je nutným podkladem pro provedení výchozí revize dokumentace elektrického zařízení odpovídající skutečnému provedení. Tuto dokumentaci žalobkyně nezpracovala. A dle komentáře k souboru norem ČSN 33 2000 je základním dokumentem pro zahájení revize dokumentace skutečného provedení stavby dle § 4 vyhl. č. 499/2016 Sb., o dokumentaci staveb. Nedodání tohoto dokumentu musí být revizním technikem označeno jako závada (kód C1) a pak elektrickou instalaci nelze prohlásit za bezpečnou a uvést ji do provozu. Nebyly tedy splněny podmínky ust. § 2605 odst. 1 o. z. 6. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. Dílo provedla zcela v souladu se smlouvou uzavřenou na podkladě nabídky žalobkyně č. 23/04/18-N. Dodala výchozí zprávu o revizi elektrického zařízení ze dne 2. 7. 2018. Dílo je způsobilé sloužit svému účelu. Žalovanou bylo převzato a je jí až dosud užíváno. K předání díla nebyl nutný předávací protokol. Žalovaná nikdy nevytknula žalobkyni konkrétní vady díla. Pouze polemizovala, do jaké třídy dílo spadá, následně s revizní zprávou. 7. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), přezkoumal napadenou část prvoinstančního rozsudku i předcházející řízení, přičemž přihlížel i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodným. 8. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Učinil tak správná (výše popsaná) skutková zjištění, s nimiž se ztotožňuje i odvolací soud. Pouze pro stručnost zde odkazuje na podrobné odůvodnění prvoinstančního rozsudku. A správným shledává též právní posouzení věci. K odvolacím námitkám žalované, které v řízení vznáší opakovaně, lze dodat následující. 9. Okresní soud zejm. v bodech 17 až 22 odůvodnění náležitě vyložil, z jakých důvodů je předmětná elektrostaticky vodivá podlaha („ AS stěrka BASF – MasterTOP BC 372 AS“) v prostoru haly osazovací linky jakožto vyhrazené elektrické technické zařízení dle § 2 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních, zařazena do třídy II., skupiny J („ Zařízení určená na ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny neuvedená ve třídě I. skupině E“, jelikož do popsané I. třídy, skupiny E nepatří). S tím koresponduje odborné vyjádření Technické inspekce ČR, organizace státního odborného dozoru na č. l. 54 spisu. Dále třeba připomenout, že předmětem dané smlouvy o dílo mezi účastnicemi rozhodně nebyla dodávka jakékoli technické či projektové dokumentace, jejíž nedodání se žalovaná snaží žalobkyni vytýkat. Zprávu o revizi žalobkyně obstarala a žalované předala (viz č. l. 26 až 28 spisu) a dle vyjádření Technické inspekce ČR obsahovala veškeré potřebné náležitosti. 10. Tudíž nelze přisvědčit žalované, že pro tyto a další nedostatky spojované s nesprávným zařazením do I. třídy vyhrazených zařízení, s čímž se pak pojí odlišné (přísnější) požadavky příslušných veřejnoprávních elektrotechnických předpisů (vyhl. č. 73/2010 Sb. a kupř. normy ČSN 33 1500 o revizi elektrických zařízení), nemůže dosud označená část díla sloužit svému účelu, a tedy nebyla dokončena, žalovaná není povinna ji převzít a uhradit dlužnou část sjednané ceny. Požadavky žalované na řádné dokončení u konkrétního díla nejsou oprávněné. Dílo tvrzené vady, pro něž žalovaná odmítá povinnost převzít, ale současně jej od poloviny roku 2018 užívá, nevykazuje (§ 2605 odst. 1 o. z.). 11. S přihlédnutím k uvedenému krajský soud prvoinstanční rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku, který je rovněž v souladu se zákonem (§ 219 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni v tomto stupni náleží náhrada nákladů sestávajících z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 9 860 Kč (vyjádření, účast u jednání), dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, cestovného ve výši 1 071 Kč (ujeto celkem 150 km při základní sazbě náhrady 4,70 Kč/km, průměrné spotřebě 6,76 l /100 km a ceně motorové nafty 36,10 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb.) a náhrady za ztrátu času 6 půlhodin po 100 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 3, 4, § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě 21 %, tj. 4 618 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem 26 609 Kč (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).