47 CO 96/2022-156 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 209 936,53 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 179 878,52 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 15,07 % ročně z částky 177 578,52 Kč za tutéž dobu, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále žalovanému uložil nahradit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení ve výši 88 354,80 Kč v téže lhůtě (výrok II). 2. Okresní zjistil, že [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 16. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ÚS“), na základě níž úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 184 041 Kč na nákup označeného vozidla o ceně 204 490 Kč. Na základě žádosti žalovaného byl úvěr zaslán na účet prodávajícího [právnická osoba] a zbylých 10 % ceny vozidla zaplatil prodávajícímu žalovaný sám (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky úvěrující společnosti. 3. Žalovaný se úvěr zavázal splácet podle podmínek sjednaných v čl. 5 ÚS: celková výše měsíční splátky 5 494 Kč, počet měsíčních splátek 60, úroková sazba 15,07 % p. a., RPSN 16,2 %. První splátka byla splatná dne 16. 9. 2017, další splátky vždy 16. dne v měsíci dle splátkového kalendáře. Žalovaný porušil povinnost řádně a včas úvěr dohodnutým způsobem splácet, pročež úvěrující dopisem ze dne 4. 9. 2018 od ÚS odstoupila a úvěr zesplatnila (dle dodejky doručeno žalovanému 11. 9. 2018). Následně úvěrující společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 25. 3. 2019. 4. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku dle vyúčtování ÚS po předčasném ukončení dle čl. 10 ÚS (č. l. 59 – 60 spisu), jež sestávala z jistiny 177 578,52 Kč, poplatků 2 300 Kč, smluvní pokuty 30 058,01 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od 14. 9. 2018 do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Náhradu nákladů řízení přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 5. Žalovaný podal odvolání proti rozsudku. Namítl, že smlouva sepsána byla, ale finanční prostředky neobdržel. Žádné motorové vozidlo nevlastní ani nevlastnil. Předmětné vozidlo zakoupila [právnická osoba] [anonymizováno], která jej vlastní doposud, žalovaný byl pouze nájemcem. Okresní soud se nezabýval důkazními návrhy. Ani tím, že žalobkyně měla nárok uspokojit ze zajištění. Žalovaný žádal rozsudek zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. Odkázala na předmětnou smlouvu, zejména článek 3 o tom, že vlastnické právo k vozidlu bude na žalovaného převedeno po splnění veškerých finančních závazků vyplývajících z této smlouvy. V prvoinstančním řízení žalovaný nesporoval poskytnutí prostředků na financování nákupu vozidla. Žalovaný ke své obraně neunesl břemeno tvrzení ani důkazní. Jelikož poslední splátku uhradil 9. 8. 2018, využila předchůdkyně žalobkyně práva od smlouvy odstoupit. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen v nepatrné části, a to z jiných, než v něm uplatněných důvodů. 8. Předně odvolací soud v rámci přípravy jednání vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení k jednotlivým složkám uplatněného nároku a jejich výpočtu s tím, že zažalovaný nárok se liší od vyúčtování ÚS ve spisu (viz usnesení ze dne 12. 9. 2022 na č. l. 118 spisu). 9. Žalobkyně v doplnění na č. l. 120 an. spisu poskytla přehled jednotlivých splátek žalovaného (celkem uhradil 37 097 Kč) a způsob jejich započtení na dluh. Uvedla, že dlužná jistina 177 578,52 Kč sestává z nesplacené jistiny k datu zesplatnění, tj. ke dni 13. 9. 2018, ve výši 157 353,37 Kč, dlužné 9. – 12. splátky ve výši 17 095,09 Kč, úroku do zesplatnění 1 819,25 Kč a dorovnání obou pojištění ve výši 701,81 Kč + 609 Kč (čl. 11 ÚS). Dlužný poplatek za účelně vynaložené administrativní náklady činí 500 Kč a za upomínky 4 x 450 Kč, tj. 1 800 Kč (čl. 11, čl. 5). Vyčíslení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení na částku 30 058,01 Kč pak obsahuje bod V doplňujícího podání (čl. 5 ÚS). Zároveň žalobkyně doplnila listiny dokládající tvrzené skutečnosti, jimiž odvolací soud doplnil dokazování. Poté byl již skutkový stav věci zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout. 10. Okresní soud zcela správně a v souladu s ust. § 2395 an. o. z. posoudil smlouvu o úvěru. Krajský soud by mohl jeho závěry leda opakovat. Jelikož byl úvěr pro podstatné porušení povinností žalovaného zesplatněn, nastaly smlouvou sjednané důsledky porušení ÚS klientem dle čl. 11 ÚS. Z toho vyplývajících všech plateb se žalobkyně právem domáhá (§ 219 o. s. ř.), ovšem s výjimkou smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který požadovala z úroku do zesplatnění vyčísleného na částku 1 819,25 Kč (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). V předmětné ÚS totiž nebylo ujednáno, že lze požadovat úroky z úroků ve smyslu ust. § 1806 věta prvá o. z. 11. K námitkám žalovaného lze uvést, že okresní soud v odůvodnění svého rozsudku popsal, proč k nedostačujícím a neurčitým tvrzením žalovaného neprováděl jím označené důkazy k odtahu vozidla a stání na parkovišti, dále potvrzením zaměstnavatele. Pro připomenutí žalovaný přes procesní poučení okresního soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. pouze uvedl, že mu úvěrující někdy v průběhu léta 2018 způsobila škodu pozdním vydáním velkého technického průkazu, jíž se vůči ní nikdy nijak nedomáhal. Dále nutno uvést, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva včetně smlouvy o výpůjčce vozidla byla obsažena v čl. 3 uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tato smluvní úprava odpovídala úpravě zákonné v ust. § 2040 an. o. z. a neplynula z ní povinnost žalobkyně při předčasném ukončení úvěrové smlouvy vozidlo zpeněžit a z něj předmětnou pohledávku uspokojit. Jedná se o smluvní a dočasný převod práv dlužníka na věřitele, a to k zajištění dluhu věřitele za dlužníkem po dobu existence tohoto dluhu. 12. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Liší se od okresního soudu pouze v počtu honorovaných právních úkonů advokáta žalobkyně, neboť podání ze dne 7. 7. 2021 o vyčíslení nákladů řízení není podáním ve věci samé. Tudíž výše náhrady jinak správně stanovených byla ponížena o odměnu za jeden úkon s paušální částkou, tj. o 11 422,40 Kč, na částku 76 932,40 Kč. 13. V odvolacím řízení vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla převážně procesně úspěšná rovněž v tomto stupni. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada odměny advokáta za dva úkony po 9 140 Kč se dvěma paušálními náhradami výdajů po 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání), což s připočtením DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí 22 845 Kč celkem. Za účelně vynaložené nepokládá odvolací soud náklady spojené s doplňujícím podáním z 20. 9. 2022, neboť tato tvrzení správně měla obsahovat již podaná žaloba (a contr. § 142 odst. 1 o. s. ř.).