17 Co 140/2024-233 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci jednak částku 195 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení (výrok I), jednak částku 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 5. 2023 do zaplacení (výrok II). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žalobci uložil, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil k rukám zástupců částku 62 774 Kč pro žalovanou a částku 32 694 Kč pro vedlejší účastnici (výroky III a IV).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že v řízení byly žalobou uplatněny nároky související s pracovním úrazem, který žalobce utrpěl dne 14. 5. 2019 při výkonu pracovních povinností na dálnici A7 u města , adresa, kdy byl při autonehodě nárazem uvězněn v kabině řidiče. Rozsáhlá poranění, s nimiž se po dlouhou dobu léčil, vedla k přiznání invalidního důchodu III. stupně, trpí rovněž závažnými trvalými následky. Žalobci a pojišťovně se dosud podařilo smírně vyřešit náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, byla mu vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti do 29. 1. 2020 i náklady spojené s péčí o zdraví, byla mu přiznána i renta od 29. 1. 2020 po dobu pobírání invalidního důchodu. Žalovaná byla v průběhu řešení této události vyzvána pojišťovnou, aby se žalobcem ukončila pracovní poměr. Žalobce dne 10. 1. 2023 navštívil jednatel žalované za účelem podpisu dokumentů, mezi kterými byla i dohoda o ukončení pracovního poměru k 31. 1. 2023. Žalobci bylo řečeno, že jde jen o formalitu, aby mu mohla být vyplácena renta, a proto dokumenty bez většího zkoumání podepsal. Teprve později zjistil, že se má dle obsahu dohody vzdát odstupného z důvodu plného zavinění dopravní nehody, která byla příčinou jeho pracovního úrazu. S tímto však nesouhlasil, protože při jednání s pojišťovnou se dohodl pouze na krácení nároků z důvodů spoluúčasti. Žalobce proto požaduje zaplacení částky 195 600 Kč jakožto odstupného odpovídajícího dvanáctinásobku jeho průměrné měsíční mzdy. Vedle tohoto nároku uplatnil dále zaplacení částky 1 500 000 Kč představující další nemajetkovou újmu, tedy poslední z nároků, které nebyly v souvislosti s úrazem vyřešeny. Tento požadavek zdůvodnil tím, že nehoda zásadně ovlivnila jeho život. V době nehody mu bylo 31 let a mohl založit rodinu a žít aktivním životem. Ze dne na den však byl odkázán na pomoc druhých, po léta se pohyboval jen na invalidním vozíku, dodnes není schopen chůze bez opory. Zažívá každodenní útrapy, nemá partnerku ani děti, vyhlídky na založení rodiny nejsou vzhledem k jeho stavu nadějné. Jeho duševní útrapy se váží nejen k průběhu léčby, ale i k odnětí možností v budoucím životě. V letech 2019 až 2021 nemohl absolvovat žádné dovolené, oslavy, setkání s rodinou či přáteli ani další volnočasové nebo sportovní aktivity. Doživotní omezení v chůzi je pro něho velkým zásahem do životního stylu, neboť v minulosti chodil pravidelně patnáctikilometrové úseky.3. Žalovaná se žalobě bránila tím, že dopravní nehoda byla způsobena výlučným zaviněním žalobce, který se v době nehody nevěnoval řízení a používal mobilní telefon. Těsně před nárazem jí totiž došla SMS zpráva od žalobce. Policejní vyšetřování nehody vedlo k závěru, že ji způsobil výlučně žalobce. Kdyby se žalobce při řízení vozidla věnoval řádně plnění svých povinností, nemuselo k velmi nepříznivým následkům dojít. Žalobci již byly všechny nároky vyplaceny. Žalobce svým jednáním způsobil žalované majetkovou škodu a poškodil i její dobré jméno. Žalovaná popřela, že by její jednatel v souvislosti s uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru uvedl žalobce v omyl a přiměl jej ke vzdání se nároku na odstupné. Vedlejší účastnice podporující žalovanou potvrdila, že z titulu zákonného pojištění byly žalobci ještě před podáním žaloby uhrazeny nároky se zohledněním krácení ve výši 40 % za jeho spoluzavinění. Konkrétně šlo o bolestné ve výši 624 750 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , náhrada nákladů spojených s léčením, náhrada za ztrátu na výdělku za dobu trvání pracovní neschopnosti i po jejím skončení. Uplatněný nárok na odstupné není zákonným pojištěním kryt. Negativní dopady na zdraví žalobce byly odčiněny již v rámci bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Nárok na náhradu další nemajetkové újmy proto pokládala za nedůvodný.4. Okresní soud vyšel ze zjištění učiněných na základě nesporných tvrzení účastníků, podle kterých byl žalobce u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2016 na pracovní pozici řidič nákladních vozidel. Dne 14. 5. 2019 došlo při řízení nákladního automobilu žalobcem na dálnici u města , adresa, k dopravní nehodě, v důsledku které utrpěl žalobce při výkonu pracovních povinností zranění s vážnými zdravotními následky. Kvůli pracovnímu úrazu se žalobce dlouhodobě léčil, pozbyl způsobilost konat dosavadní práci a stal se invalidním. Žalobci bylo na odčinění újmy poskytnuto pojišťovnou zaměstnavatele (vedlejší účastnicí) peněžité plnění za vytrpěné bolesti a za ztížení společenského uplatnění, byla mu doplacena náhrada mzdy po dobu pracovní neschopnosti, byly mu uhrazeny náklady spojené s péčí o zdraví a přiznáno plnění za snížení původního příjmu ze zaměstnání z důvodu pobírání invalidního důchodu. Jádrem sporu zůstala otázka zavinění dopravní nehody žalobcem. Ve vztahu k této otázce okresní soud na základě provedeného dokazování (zejména z poznatků shromážděných německou policií při vyšetřování dopravní nehody – spisový materiál Policejního prezidia , adresa, , oddělení bezpečnosti silničního provozu/zvláštní služby, stanice dálniční policie , adresa, , č. j. , spisová značka, uzavřel, že žalobce uvedeného dne v 9:41 hodin narazil nákladním automobilem Iveco, registrační značky , SPZ, , do tahače s návěsem, který jel před vozidlem žalobce, a protože se blížil ke koloně, zpomalil a bezpečně zabrzdil. V době nárazu tahač s návěsem stál, případně se pohyboval ve směru jízdy pouze minimální rychlostí. Automobil řízený žalobcem narazil do vozidla rychlostí 80 km v hodině a po zaklínění tlačil vozidlo před sebou dalších asi 20 metrů. Po skončení vyšetřování příčin nehody dospěla německá policie k závěru, že dopravní nehodu způsobil žalobce, a to v důsledku nepozornosti, protože narazil do vozidla jedoucího před ním.5. Žalobce uvedl, že si dopravní nehodu a to, co po ní následovalo, vůbec nepamatuje. Odmítl však tvrzení žalované, že bezprostředně před nárazem psal SMS zprávu. Namítal, že zpráva mohla být odeslána již dříve, protože doručení v roamingu může trvat delší dobu. Okresní soud se u operátora O2 pokusil zjistit, kdy byla z žalobcova telefonu zpráva odeslána. Společnost O2 Czech Republic a.s. sdělila, že legislativa jim umožňuje zálohovat provozní a lokalizační údaje jen po dobu šesti měsíců, požadované údaje proto nemohou být poskytnuty. Okresní soud se rovněž zabýval námitkami, které žalobce vznesl proti výsledkům šetření policie a kterými zpochybňoval správnost údajů uvedených při vyšetřování dalšími účastníky nehody , jméno FO, a , jméno FO, . Tyto námitky shledal nedůvodnými a zdůraznil, že uvedení řidiči na rozdíl od žalobce na změnu v provozu (kolonu) včas zareagovali.6. Při právním posouzení věci okresní soud především poukázal na ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „zákoník práce“). Uzavřel, že žalobce porušil svou povinnost uvedenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 19 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, tedy povinnost věnovat se řízení a sledovat situaci v provozu. To bylo hlavní, podstatnou a rozhodující příčinou střetu s vozidlem jedoucím po dálnici před žalobcem. Není podstatné, co bylo příčinou toho, že se žalobce plně nezaměřil na řízení vozidla. Psaní SMS zprávy v době bezprostředně před střetem prokázáno nebylo. To však neznamená, že žalobce svou povinnost řidiče neporušil. Nedostatečná pozornost a zanedbání povinnosti věnovat se řízení jsou zřejmé z nastalého následku, kterým je náraz do vozidla vpředu. V úvahu přichází i nedodržení bezpečné vzdálenosti. K dopravní nehodě tak došlo výlučně jízdou žalobce v rozporu s předpisy, jiná příčina nebyla prokázána, míra žalobcova zavinění není ničím snižována. Pravidla silničního provozu představují nepochybně právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví řidiče při práci. Jejich znalost osvědčuje zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Kontrolu jejich znalosti a dodržování nemusí zajišťovat zaměstnavatel, protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu dohlíží policie. Žalovaná zaměstnavatelka se tedy zcela zprostila odpovědnosti za pracovní úraz žalobce, protože prokázala, že porušení pravidel silničního provozu při nehodě zavinil v plném rozsahu žalobce, a že jedinou příčinou škodní události bylo žalobcovo opomenutí, které spočívalo v tom, že se nevěnoval řízení. Tomuto závěru nebrání ani tak okolnost, že