17 Co 89/2024-175 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezplatném převodu pozemků p. č. , číslo, v katastrální území , adresa, a , číslo, v katastrálním území , adresa, , a to jako pozemků náhradních k částečnému uspokojení jejího restitučního nároku za pozemky, které jí nebyly vydány ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Poukazovala na to, že oba pozemky jsou v blízkosti jejího bydliště, takže by je mohla účinně začlenit do svého stávajícího zemědělského majetku. Argumentovala, že žalovaná a před ním i , právnická osoba, postupovaly při uspokojování jejího restitučního nároku svévolně a liknavě. Tvrdila, že se poctivě snažila opakovaně se účastnit veřejných nabídek žalované, které ale zahrnují čím dál méně pozemků vhodných pro jakoukoliv zemědělskou činnost anebo bývá o jejich převod dříve, než je možné se o ně ucházet, podána žaloba jinými restituenty. A nabídka náhradních pozemků podle žalobkyně byla zcela nedostatečná už od roku 2017, kdy bylo o jejím uplatněném nároku rozhodováno.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Sdělila, že oba požadované pozemky byly v roce 2023 zařazeny do veřejné nabídky a přihlásilo se o ně víc zájemců. Mohla tak učinit i žalobkyně. Už to samo o sobě podle žalované vyhovění žalobě daného typu brání, protože může-li se žalobkyně nadále hlásit do veřejné nabídky, byl by podle žalované soudní převod v rozporu s principy zákona o půdě. Mínila také, že neexistuje příčinná souvislost mezi jejím jednáním zaměřeným výhradě vůči žalobkyni a tím, že její nárok nebyl do dnešního dne uspokojen. Potvrdila ovšem, že celková výše nevypořádaných restitučních nároků žalobkyně k , datum, činila celkem , částka, .3. Žalobkyně na to podotkla, že byly-li oba pozemky zařazeny do veřejné nabídky, znamená to, že byly prověřeny z hlediska § 11 odst. 1 zákona o půdě i z pohledu § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a změně souvisejících zákonů, a jejich převodu nic nebrání.4. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl ohledně pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, s tím, že takto bude z restitučního nároku žalobkyně vypořádáno , částka, (výrok I), ohledně pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, (výrok III).5. V odůvodnění především shrnul svá skutková zjištění, citoval některá zákonná ustanovení a s odkazem na konkrétní judikaturu obecně vyložil, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových křivd, a že je ke splnění tohoto účelu a cíle restitucí nutné, aby soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji. Vymezil, že v této věci je z hlediska právního posouzení rozhodující, jestli žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, zda ve vztahu k žalobkyni byl postup žalované liknavý či svévolný, jestli požadované náhradní pozemky jsou způsobilé k vydání a zda jejich cena nepřekračuje hodnotu restitučního nároku žalobkyně. Konstatoval, že je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou a že hodnota žalobkyní požadovaných pozemků je nižší než zbývající část jejího restitučního nároku, kdežto sporné naopak je, jestli se žalovaná vůči žalobkyni dopustila liknavého či svévolného jednání a zda existují překážky převoditelnosti předmětných pozemků. Stran zákonné podmínky svévole či liknavosti ze strany žalovaného především poukázal na kladný závěr soudů z předchozího řízení účastníků (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze , datum, 2019 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, z , datum, 2019 č. j. , spisová značka, ) a absenci nových okolností, které by měly vést k úsudku opačnému, a dále na to, že se žalobkyně veřejných nabídek aktivně účastnila už od roku 2003 a o části jejích nároků bylo rozhodováno až v roce 2017. Neztotožnil se ani s argumentem žalované, že je nabídka pozemků ve veřejných nabídkách dostatečná. Dal za pravdu žalobkyni, že vhodné pozemky jsou z nabídky často vyřazovány, např. kvůli podání žaloby jiným restituentem. Okolnost, že oba pozemky byly před zahájením řízení zařazeny do veřejné nabídky, které se účastnila i žalobkyně, za překážku vyhovění žalobě nepokládal, a navíc přisvědčil žalobkyni, že tento úkon žalované svědčí o tom, že převodu nebrání ani žádná jiná skutečnost. Žalovaná podle něj ostatně ani žádnou překážku nenamítala. Ohledně pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, žalobu zamítl jen proto, že v mezidobí byl pravomocným soudním rozhodnutím na podkladě obdobné žaloby vydán jinému restituentu.6. Při rozhodování o nákladech vzal s odkazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky o možnosti analogického použití ustanovení § 136 o. s. ř. při rozhodování o náhradě za právní zastoupení především v potaz, že žalobkyně v době podání žaloby nemohla z veřejně dostupných zdrojů zjistit, že ohledně pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, bylo zahájeno jiné řízení. Přihlédl i k liknavosti a svévolnosti přístupu žalované k žalobkyni a jednoznačné ocenitelnosti předmětu řízení. Za spravedlivé pokládal přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů a tzv. tarifní hodnotu při výpočtu náhrady za zastoupení advokátem stanovit ve výši ceny pozemku, ohledně nějž bylo žalobě vyhověno. V úplnosti popsal i výpočet náhrady.7. Proti tomuto rozsudku, avšak vyjma jeho výroku o částečném zamítnutí žaloby, se odvolala žalovaná. Navrhla změnit jej v napadeném rozsahu v zamítavý nebo alespoň zrušit a vrátit věc k dalšímu prvostupňovému řízení. Namítla, že pozemek p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, ve skutečnosti vydat nelze. Především je totiž „dotčen přilehlou veřejnou komunikací a propojen s okolními nemovitostmi ve vlastnictví třetích osob“. Podle žalované to bylo zřejmé z okresnímu soudu předložených tabulek prověření pozemků dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., ortofoto mapy a katastrální mapy. Na podporu argumentu, že je ve sporech daného typu nezbytné předpoklady převoditelnosti náhradních pozemků zkoumat, obsáhle citovala z judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Především tak připomněla, že soud vždy musí – se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu včetně jeho širších souvislostí – vyhodnotit, zda požadovanému převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. v § 11 odst. 1 zákona o půdě nebo překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále např. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, jestli jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu., resp. funkčně související (provázaný) s okolní výstavbou (což je, obecně vzato, zapotřebí zkoumat např. na podkladě výsledků místního šetření či znaleckého dokazování). A je třeba náležitě komparovat veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě daných pozemků (tedy zda nebude lépe uspokojit restituční nárok bezúplatným převodem jiného vhodného náhradního pozemku).8. Žalobkyně navrhla rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Odvolání považovala za nekonkrétní. V první řadě poukázala na to, že žalovaná přesně nevysvětluje, proč je jí citovaná judikatura pro danou věc relevantní, a připomněla, že odvolatelka v prvostupňovém řízení nepřevoditelnost předmětného pozemku z hlediska jeho vlastností nenamítala.9. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud přikročil k jeho věcnému projednání, tedy k přezkoumání obou odvoláním dotčených výroků okresního soudu. Za tím účelem nařídil odvolací jednání.10. V jeho průběhu žalovaná doplnila, že podle ní není předmětný pozemek ani zemědělsky obhospodařovatelný, protože se na něm nachází parková úprava, je využíván vlastníky přilehlých staveb a vzhledem ke své rozloze a blízkosti staveb není vhodný k pěstování zemědělských plodin. Upozornila také, že podle územního plánu pozemek patří nejen do stabilizované zemědělské plochy, ale zčásti i do stabilizované plochy smíšené obytné. Ani v této procesní fázi však v některých námitkách nebyla konkrétnější. Např. ani na výzvu nespecifikovala, jaké právo třetích osob by snad mělo převodu pozemku bránit, a k dovozované problematičnosti přilehlosti silniční komunikace jen uvedla, že „by mezi žalobkyní a uživateli komunikace mohly vznikat spory“. Připustila, že neuplatňuje (netvrdí), že nějaká třetí osoba má právo po pozemku jezdit. Nevěděla, proč byl pozemek zařazen do veřejné nabídky, když podle ní má být k z