21 Co 181/2024-163 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem vozidla , název, VIN , VIN kód, , byl ke, Anonymizováno, dni úmrtí zůstavitele, tedy ke dni , datum, , zesnulý pan , jméno, (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 9 341 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II).2. Žalobkyně se žalobou, podanou u okresního soudu dne , datum, , domáhala určení, že zesnulý , jméno FO, (dále také jen „zůstavitel“) byl ke dni , datum, vlastníkem vozidla , název, VIN , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“). Tvrdila, že jako dcera zůstavitele a jeho dědička našla v evidenci svého otce doklady o tom, že předmětné vozidlo tento zakoupil od společnosti , právnická osoba, dne , datum, . K vozidlu uhradil i pojištění. Platbu provedl ze svého účtu a karty. Stal se tedy vlastníkem uvedeného vozidla. Vozidlo bylo v evidenci vozidel zapsáno sice na žalovanou, avšak, dle názoru žalobkyně, šlo pouze o předání vozidla do užívání žalované, nikoliv o převedení vlastnického práva k vozidlu. Upozornila, že žádnou smlouvu kupní či darovací ohledně převodu vlastnického práva na žalovanou v systému otce nedohledala. Naopak z pojistných smluv plyne, že zůstavitel se považoval za vlastníka vozidla, když se jako takový v těchto smlouvách označil a pojistné na povinné ručení i havarijní pojištění zaplatil. Žádnou změnu ve vlastnictví vozidla pojišťovně následně nesdělil, a to i když jedna ze smluv předpokládala se změnou vlastnictví svůj zánik. Uvedla, že na jeho vlastnický vztah k vozidlu poukazuje i skutečnost, že uhradil dne , datum, za servis vozidla částku 6 327 Kč a dne , datum, provedl platbu ve výši 111 676 Kč, kdy poznámka k této platbě zněla „, název, + , název, + dysky“. Zesnulý tedy investoval i do oprav vozidla, což by nečinil, kdyby vozidlo nepovažoval za svůj majetek. Důvod pro podání žaloby spatřovala v tom, že je zde rozpor mezi právním, tedy zapsaným stavem v registru vozidel, a skutečným stavem. Naléhavý právní zájem na tomto určení spatřovala v tom, že pro ni, jakožto dědičku po , jméno FO, , je to jediný způsob, jak může bránit svá práva a dosáhnout toho, aby předmětné vozidlo bylo zahrnuto do dědictví. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznávala. Tvrdila, že zápis v registru vozidel je správný, neboť je skutečně vlastnicí předmětného vozidla. Tvrdila, že , jméno FO, jí toto vozidlo daroval, o čemž svědčí darovací smlouva, kterou má pouze v naskenované verzi, když originál zřejmě zůstal v písemném archivu zesnulého. Současně poukázala na to, že písemné formy ani není v případě tohoto darování třeba, když vůle pana , jméno FO, je zřejmá, především z toho, jak jednal při přepisu vozidla. Upřesnila, že byla životní partnerkou zesnulého, který pro ni automobil zakoupil. Od počátku tedy bylo vozidlo určeno pro ni. Dodala, že pan , jméno FO, se tímto nijak netajil, což mohou dosvědčit i známí žalované a zesnulého. Uvedla, že v tomto duchu se měl pan , jméno FO, vyjádřit i před pracovnicí úřadu, kde bylo vozidlo přepisováno. Upozornila na to, že ani žalobkyně zpočátku nezpochybňovala její vlastnictví k vozidlu, když jí po úmrtí otce vyzvala, aby si vozidlo „přepojistila na sebe a za své peníze“. Současný spor považovala za důsledek ostatních sporných záležitostí se žalobkyní. Navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalobkyně k dané darovací smlouvě doplnila, že při přepisu vozidla žádná darovací smlouva nebyla předložena, ačkoliv již měla v té době existovat. Proto popírala pravost tvrzené darovací smlouvy a současně poukázala na skutečnost, že došlo k podání trestního oznámení, neboť je podezření, že darovací smlouva není pravá, je falzem. Okresní soud při právním posouzení věci vycházel i z ustálené judikatury soudů. Konstatoval, že jak Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud dovodily, že evidence vozidel a výpisy z ní mají povahu veřejných listin, z nichž lze na osobu vlastníka usuzovat, neprokáže-li se opak. Vzal za prokázané, že , jméno FO, koupil předmětné vozidlo od společnosti , právnická osoba, a při jeho koupi uzavřel i pojištění k tomuto vozidlu a zaplatil dopředu pojistné. Následně toto vozidlo daroval své družce. Tento převod okresní soud dovozoval nejen z družského soužití zůstavitele a žalované a jejich společného hospodaření, ale především z následného chování zůstavitele, který sám aktivně zajistil převod vozidla na žalovanou v registru vozidel, kde byla žalovaná uvedena jako vlastník i provozovatel. Zdůraznil, že přepis vozidla nepovažuje za vlastní uzavření darovací smlouvy, nicméně chování zůstavitele u přepisu ve spojení s ostatními okolnostmi případu považuje za důkaz o tom, že k převodu vlastnického práva mezi ním a žalovanou před přepisem došlo. Za nerozhodné přitom považoval, zda k darování došlo smlouvou ze dne , datum, (tedy písemnou smlouvou) nebo neformálně, ústní darovací smlouvou, když zákon k tomuto právnímu jednání písemnou formu nevyžaduje. K námitce žalobkyně stran platby nazvané „, název, + , název, gumy + disky“, konstatoval, že žalobkyně nijak blíže tvrzenou platbu nespecifikovala. Co konkrétně a v jaké výši touto platbou bylo uhrazeno, žalobkyni nebylo známo. Ani v této skutečnosti nespatřoval důvod pro pochybnost o vlastnictví žalované k předmětnému vozidlu. Uzavřel, že žalovaná byla z vůle zůstavitele zapsána jako vlastnice a provozovatelka vozidla, vozidlo užívala a chovala se k němu jako vlastník. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně zpochybnění skutečností osvědčených veřejnými listinami.3. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že se žalovaná stala vlastníkem předmětného vozidla. Opětovně vyjádřila přesvědčení, že ze strany zesnulého došlo pouze k předání předmětného vozidla do užívání žalované. Upozornila, že v evidenci dokladů , jméno FO, , kterou si vedl velmi podrobně, se nedohledala žádná písemná kupní či darovací smlouva, která by převodu vlastnického práva na žalovanou svědčila. Znovu poukázala na uzavřené pojistné smlouvy ze strany zesnulého a na platby, které učinil dne , datum, a dne , datum, . Zdůraznila, že tyto by neprovedl, kdyby nepovažoval vozidlo za svůj majetek. Nastínila jiné způsoby, ke kterým , jméno FO, mohl přistoupit, pokud by chtěl skutečně vozidlo žalované darovat, např. tak, že kupní smlouvu mohla uzavřít přímo žalovaná a zesnulý by pouze uhradil kupní cenu. Namítala, že zápis v registru vozidel nemá konstitutivní účinky. Má povahu faktického úkonu, nikoli rozhodnutí správního orgánu, jímž by se vlastnictví vozidla zakládalo (měnilo či rušilo) nebo závazně určovalo. V tomto směru odkázala na řadu rozhodnutí vyjadřujících se k povaze registru silničních vozidel. Dodala, že v souvislosti s tvrzenou darovací smlouvou, jejíž pravost zpochybňuje, podala trestní oznámení, kdy je však ohledně informací, které v souvislosti s tím byly zjištěny vázána mlčenlivostí. Namítala i nesprávný postup okresního soudu při rozložení důkazního břemene. Vyjádřila názor, že žalobkyně měla prokazovat pravost darovací smlouvy, která však ani k přepisu použita nebyla. Zdůraznila, že neexistuje žádný důkaz o tom, že k darování došlo. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu k dalšímu řízení. V průběhu odvolacího řízení doplnila další tvrzení a důkazy k tvrzené darovací smlouvě, kterými chtěla prokazovat, že se jedná o falsum. Při jednání odvolacího soudu zopakovala, že přepis registru vozidel nenahrazuje vůli darování. Opětovně poukázala na důkazy předložené v rámci jejího posledního písemného vyjádření, jež zpochybňují tvrzení žalované, že by skutečně k darování došlo.4. Žalovaná označila napadený rozsudek za správný a přesvědčivě odůvodněný. Oponovala zejména argumentaci žalobkyně obsažené v jejím doplňujícím vyjádření k tvrzenému falsu darovací smlouvy. Namítala, že žalobkyně pomíjí ostatní důkazy, které byly okresním soudem provedeny, a skutečnost, že zesnulý úmysl darovat předmětné vozidlo potvrdil svým faktickým jednáním, zejména tím, že osobně před úřednicí odboru dopravy Městského úřadu v , adresa, podpisem stvrdil, že došlo k darování vozidla a že jako jeho vlastník má být zapsána žalovaná. Zdůraznila, že , jméno FO, byl jako úspěšný podnikatel znalý právního jednání a významu důsledků jednotlivých zápisů v evidenci vozidel. Opakovaně poukázala na láskyplný vztah, který byl mezi ní a , jméno FO, , což byl také důvod, proč jí vozidlo daroval. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Při jednání odvolacího soudu znovu poukázala na listinu, jež byla žádostí o přepis vozidla a v níž došlo k samotnému předvyplnění žalované v kolonce budoucí vlastník. Zdůraznila, že z tohoto je zřejmá vůle , jméno FO, k darování.5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištěn