21 Co 185/2024-627 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 320 369 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II rozhodl, že účastníci vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení o zaplacení částky 375 000 Kč ve výši 347 317,80 Kč, tyto k rukám , tituly před jménem, , jméno a příjmení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem IV účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení, a to žalobce 2 415 Kč a žalovaná 13 685 Kč, a výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 966 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 150, jehož součástí je stavba č. p. 125, a pozemku p. č. 1178/10, zapsáno v katastru nemovitostí pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví číslo , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále též jen „nemovitosti“), a v rámci tzv. širšího vypořádání zaplacení 375 000 Kč za rekonstrukce, které provedl na svůj náklad. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ke sporným nemovitostem a nařídil jejich prodej s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky po jedné polovině. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Dále Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, zamítl žalobu žalobce co do částky 54 631 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Okresní soud při posouzení věci vycházel především z toho, že předmětem sporu se stalo tzv. „širší“ vypořádání bývalých spoluvlastníků ze spoluvlastnického vztahu, který vznikl i zanikl za účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto je třeba na věc použít tento právní předpis, a to ustanovení § 1148 odst. 1 o. z., podle kterého při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Kromě nároku, který uplatnil žalobce, se okresní soud současně zabýval i nárokem uplatněným žalovanou a založeném na tvrzení, že do rekonstrukce domu investovala i ona ze svého částku 350 000 Kč, kterou získala jako kupní cenu za prodej automobilu v jejím výlučném vlastnictví, a tuto částku rovněž navrhla k vypořádání. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, kupní smlouvu na automobil Hyundai i35 dne , datum, za částku 430 890 Kč. Tato kupní cena byla fakticky uhrazena z finančních prostředků žalobce. Žalovaná poté automobil kupní smlouvou ze dne , datum, prodala společnosti , název, a. s. za kupní cenu 352 000 Kč. Kupní cena byla zaplacena na účet číslo , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ve prospěch žalované. Následně byla z tohoto účtu poukázána částka 200 000 Kč a poté 150 000 Kč na účet číslo , č. účtu, vedený u , název, a. s., na který byly jinak poukazovány i příjmy žalobce. Účet byl veden na žalovanou. K prodeji vozidla došlo se záměrem obou účastníků použít získané prostředky na rekonstrukci nemovitostí. Z tohoto účtu byly právě také náklady spojené s rekonstrukcí domu hrazeny. Okresní soud (vycházeje z předcházejícího názoru odvolacího soudu) dovodil, že vlastnicí automobilu byla žalovaná a finanční prostředky získané jako výtěžek z prodeje vozidla byly rovněž v jejím vlastnictví. Důvodem pro poskytnutí peněz na pořízení motorového vozidla žalobcem pro žalovanou nebylo darování. Otázku, komu náležely peníze představující výtěžek z prodeje, účastníci s ohledem na svůj vztah druha a družky v rozhodné době neřešili. Žalobce v řízení namítal, že převodem částky 350 000 Kč došlo jen k vrácení prostředků, které předtím vynaložil na pořízení automobilu. Žalovaná naproti tomu tvrdila, že žádná dohoda o takovém vrácení peněžních prostředků mezi účastníky neexistovala. Okresní soud uzavřel, že nedošlo-li k darování a bylo-li motorové vozidlo následně prodáno, pak důvod, pro který žalobce prostředky poskytl, odpadl. Na straně žalované tak vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a je logické, že žalovaná žalobci prostředky získané prodejem vozidla v jejím vlastnictví vrátila a tyto byly vynaloženy na rekonstrukci společného domu s vědomím obou účastníků. Výklad, že by výtěžek z prodeje vozidla náležel žalované a částku 350 000 Kč poukázanou na účet u , název, bylo třeba považovat za poskytnutí finančních prostředků žalované, je odporující obecně uznaným zásadám spravedlnosti (§ 3 odst. 3 o. z.). Okresní soud tedy uzavřel, že nebylo prokázáno, že by se na rekonstrukci nemovitostí podílela i žalovaná svými výlučnými prostředky a okresní soud se pak zabýval pouze investicemi, které k vypořádání uplatnil žalobce. Přidržel se právního názoru, že požadavek žalobce má oporu v ustanovení § 1148 odst. 1 o. z. Prováděl rozsáhlé dokazování k prokázání tvrzení žalobce o provedení rekonstrukčních prací a placení jednotlivých spojených nákladů. Poukázal na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem R 37/82. Investice byly vynaloženy na opravy a úpravy domu, které nebyly nutné, a byly provedeny se souhlasem žalované. Žalovaná sice namítala, že s některými stavebními úpravami nesouhlasila, ale nakonec proti nim nijak nebrojila. Opravy a úpravy byly tedy provedeny s jejím konkludentním souhlasem. Žalobce má proto vůči žalované právo na poměrnou část vynaložených nákladů v rozsahu jedné poloviny. Otázka případného zhodnocení stavby je irelevantní. Pokud žalovaná namítala, že v některých případech byly investovány vyšší částky než odpovídající obvyklým cenám prací, tak jak byly určeny znaleckým posudkem, pak okresní soud uzavřel, že je nutné vycházet z částek, které byly prokazatelně investovány, a to i v případech, kdy šlo o částky převyšující obvyklou cenu provedených prací. Jiný postup by byl namístě pouze v případě, že by zaplacená částka byla obvyklé ceně zcela neúměrná. Pokud žalovaná namítala, že se jednání o ceně jednotlivých prací neúčastnila a nemohla tak cenu těchto prací ovlivnit, pak bylo její věcí jako spoluvlastnice, do jaké míry se bude na správě společného majetku podílet. Žalovaná sama uvedla, že řešení otázek souvisejících s rekonstrukcí ponechala na žalobci, a pokud tak učinila, nemůže být tento přístup přičítán k tíži žalobce. V řízení bylo prokázáno, že žalobce ze svých výlučných prostředků investoval do rekonstrukce celkem částku 640 737,12 Kč a má nárok na náhradu její poloviny ve výši 320 369 Kč. Okresní soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Pokud jde o část řízení týkající se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, rozhodl, že účastníci navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení, vycházeje ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23. Pokud jde o náhradu nákladů té části řízení, která se týká zaplacení peněžité částky v rámci tzv. „širšího“ vypořádání, okresní soud přihlédl k tomu, že v prvé části řízení byl žalobce úspěšný pouze v rozsahu 85 % a neúspěšný v rozsahu 15 % a má tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalované v rozsahu 70 %. V další fázi řízení byl žalobce (s nárokem na zaplacení zbývající částky 320 369 Kč) úspěšný zcela a náleží mu úplné právo na náhradu nákladů řízení proti žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení státu okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. obdobně podle zásad shora stručně naznačených.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Namítala, že okresní soud věc nesprávně posoudil po stránce právní, pokud dovodil, že finanční prostředky ve výši 350 000 Kč získané jako výtěžek z prodeje motorového vozidla nebyly v jejím vlastnictví, neboť prodejem vozidla odpadl právní důvod a žalovaná se bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Následně byla neúplná i skutková zjištění okresního soudu ohledně toho kdy, jakým způsobem a v jakých časových souvislostech byly hrazeny výdaje za rekonstrukční práce. Nemůže být pochyb o tom, že vlastníkem automobilu se stala žalovaná, neboť ona byla kupující a není právně významné, z jakých prostředků byla koupě vozidla financována. Pokud motorové vozidlo následně prodala, vyplacená kupní cena byla jen jejím majetkem a o tuto majetkovou hodnotu nemohla přijít jen tím, že ji převedla z jednoho bankovního účtu na druhý. Nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na tom, že žalovaná žalobci peníze vrátí. Okresní soud nesprávně uzavřel, že žalobce prokázal, že jednotlivé částky dodava