21 Co 323/2024-129 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky , částka, a výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že právní předchůdce , jméno FO, se v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, domáhal určení vlastnického práva k pozemku p. č. , hodnota, pozemku p. č. , hodnota, a podílu o velikosti ⅕ z celku na pozemku p. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, (dále též jen „pozemky“ nebo „nemovitosti“) a žalobu odůvodnil tím, že kupní smlouvy, kterými nemovitosti žalobcům prodal, jsou neplatné, neboť je uzavřel v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat. Žalobci dne , datum, v této věci podali vzájemný návrh na zaplacení částky , částka, představující kupní cenu. Tento vzájemný návrh Okresní soud v , adresa, usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, vyloučil k samostatnému projednání a je veden v tomto řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, určil, že , jméno FO, je vlastníkem pozemků a v nyní projednávané věci okresní soud pokračoval se současnými žalovanými jako dědičkami po zemřelém , jméno FO, . Žalované dne , datum, zaplatily žalobcům částku , částka, a žalobci vzali co do této částky žalobu zpět a okresní soud v této části řízení zastavil. Poté žalovaní dne , datum, zaplatili žalobcům další částku , částka, , avšak žalobci vzali žalobu zpět pouze co do částky , částka, s odůvodněním, že část platby ve výši , částka, započítali na úrok z prodlení. Okresní soud proto pouze v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil a předmětem řízení zůstala částka , částka, . Skutečnosti vztahující se k zaplacení dluhu vzal soud za prokázané a nestaly se asi ani mezi účastníky spornými. Po právní stránce okresní soud v prvé řadě dovodil, že na věc dopadající slušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na plnění ve výši , částka, , které podle neplatných kupních smluv poskytli žalobci, nahlížel jako na bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovaní tento dluh (jeho jistinu) žalobcům dvěma platbami zcela zaplatili. Úroky z prodlení okresní soud posuzoval podle § 1968 a § 1970 o. z. Vycházel z toho, že úrok z prodlení žalobci ve své žalobě nežádali a domáhali se pouze jistiny kupní ceny ve výši , částka, . Žalovaní tuto jistinu zaplatili, což vyplývá z variabilního symbolu platby. Dále pak okresní soud na věc použil ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. Uzavřel, že žalované uvedením variabilního symbolu platby jasně projevily při plnění vůli platbu na jistinu dluhu. Nadto z ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. vyplývá, že i kdyby dlužník vůli neprojevil, lze plnění započíst na úroky z prodlení jen „má-li je dlužník plnit“, tedy požaduje-li úrok z prodlení věřitel (žalobci). Žalobci ovšem takový požadavek navenek nijak nevyjevili. Dne , datum, žalované nepochybně hradily na jistinu dluhu a žalobci nebyli oprávněni plnění započíst na úrok z prodlení. Okresní soud přitom změnu (rozšíření) žaloby o úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení nepřipustil. Nárok žalobců na zaplacení částky , částka, proto není důvodný a okresní soud žalobu v této části zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s ohledem na totožný úspěch a neúspěch obou stran řízení. Žaloba co do části , částka, byla podána ještě před splatností dluhu, a pokud žalované plnily ve lhůtě splatnosti do , datum, , nelze uvažovat o jejich zavinění k zastavení řízení v této části. Žalobci pak nebyli úspěšní ani co do části , částka, , a pokud žalované zavinily zastavení řízení co do části , částka, , pak je toto zavinění v zásadě totožné se zaviněním na zastavení a neúspěchem žalobců. Okresní soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včas odvolání. Namítli, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Poukázali zejména na znění § 1932 odst. 1 o. z. a zdůraznili, že nárok na úhradu úroku z prodlení je nárokem hmotněprávním, který vzniká ve chvíli, kdy se dostane dlužník do prodlení s úhradou jistiny. Tento nárok nevzniká jeho uplatněním u soudu, jak nesprávně dovodil okresní soud. Nárok vzniká tedy bez ohledu na to, zda byl či nebyl uplatněn v soudním řízení. Prodlení vzniká s ohledem na datum, ke kterému byly dlužnice vyzvány k úhradě jistiny a nikoliv úroků z prodlení. Zákon nestanoví povinnost věřitele, aby samostatně vyzýval dlužníka k platbě jistiny a samostatně k platbě úroků z prodlení, neboť povinnost hradit příslušenství vyplývá z výzvy ke splnění povinnosti hradit jistinu. Žalobci vyzvali žalované k úhradě nejpozději do , datum, a toto datum je datumem splatnosti bezdůvodného obohacení. Úhradu ve výši , částka, dne , datum, žalobci v souladu s § 1932 o. z. co do části , částka, započetli na úroky z prodlení ode dne , datum, do , datum, a co do části , částka, na jistinu. , adresa, , částka, Kč tak představuje stále neuhrazenou část jistiny dluhu. Zápočet platby podle § 1932 o. z. je úkonem hmotněprávním a nikoli procesním a nebylo potřeba rozšiřovat původní žalobní nárok. Žalobci tak mají nadále za žalovanými pohledávku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne , datum, do zaplacení. Okresní soud nerozhodl správně ani o náhradě nákladů řízení. Žalobcům náleží v rozsahu jistiny ve výši , částka, právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalované procesně zavinily, že řízení bylo v této části zastaveno. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaným uloží povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení a povinnost nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů.3. Žalované se k odvolání písemně nevyjádřily.4. Zástupce žalobců na jednání před odvolacím soudem přednesl písemné odvolání a zdůraznil, že pouze z toho, že žalované při platbě dne , datum, uvedly variabilní symbol, nelze dovodit jejich projev vůle, zda plní či neplní na jistinu dluhu ve smyslu § 1932 o. z.5. Žalované na jednání před odvolacím soudem navrhly, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil s tím, že náklady jim v odvolacím řízení nevznikly.6. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné.7. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí a správnost a úplnost skutkových zjištění nebyla ani odvolateli uplatněna. Rozhodnutí okresního soudu obstojí věcně i z hlediska právního závěru, že nárok žalobců není dán, i když odvolací soud nesdílí zcela a beze zbytku jeho veškeré právní závěry v odůvodnění vyjádřené.8. Jádrem právního posouzení se stala otázka, zda lze (musí být) plnění žalovaných dne , datum, v celkové výši , částka, po stránce právní kvalifikovat co do částky , částka, jako plnění na úroky z prodlení ze zbývající jistiny ve výši , částka, za dobu prodlení od , datum, do , datum, a pouze co do částky , částka, na jistinu (v původní výši) , částka, . Od toho se odvíjel nárok žalobců na zaplacení zbývající částky , částka, , kterou žalobci považovali za nezaplacený zůstatek jistiny (v původní výši , částka, ).9. Se žalobci lze souhlasit v jejich právním názoru, že právo na úroky z prodlení je právem, které má svůj původ v hmotném právu a vzniká i samotným prodlením dlužníka se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) a podmínkou jeho vzniku není uplatnění u soudu. K tomu odvolací soud na vysvětlení dodává, že uplatnění u soudu by bylo podmínkou pro rozhodnutí soudu o něm (viz níže v otázce částečného zastavení odvolacího řízení), ale nikoli podmínkou jeho vzniku z hlediska práva hmotného a v konečném důsledku i toho, aby na tento úrok bylo započteno plnění dlužníka ve smyslu § 1932 o. z. Veškeré úvahy okresního soudu vztahující se v této souvislosti k procesnímu právu proto nemohou obstát.10. Při právním posouzení shora nastolené otázky musel odvolací soud nejdříve vyřešit, jaký právní předpis (v jakém znění) se na věc použije. Odvolací soud uzavřel, že na věc dopadá ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném do , datum, , tedy před změnou provedenou zákonem č. 192/2021 a tento závěr vychází z přechodných ustanovení tohoto zákona (čl. II bod 2), podle kterých na plnění dluhu z právního jednání učiněného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dluh žalovaných představuje nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, k