25 Co 118/2024-234 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. č. , číslo, vzniklého na základě geometrického plánu č. , číslo, , zpracovaném dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , pozemku zapsaného do katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalobce k náhradě nákladů ve prospěch žalované ve výši 62 148,82 Kč a státu ve výši 3 269 Kč (výroky II a III).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nabyl od svého otce , jméno FO, na základě darovací smlouvy ze dne , datum, do vlastnictví mimo jiné i pozemek p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Žalovaná získala od svých rodičů , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, darovací smlouvou ze dne , datum, mimo jiné vlastnické právo k pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Geometrickým plánem č. , číslo, , vyhotoveným a dne , datum, úředně ověřeným zpracovatelem , tituly před jménem, , jméno FO, , byl z pozemku ve vlastnictví žalované p. č. , číslo, vyčleněn pozemek p. č. , číslo, o výměře 40 m2 (dále jen předmětný pozemek). Na hranici předmětného pozemku, na dotykové hraně s žalobcovým pozemkem p. č. , číslo, , se nachází opěrná zeď z betonových tvárnic – plotovek v souvislé konstrukci do výše cca 1,25 m; z této jednolité konstrukce pak vystupují jednotlivé betonové sloupky o výšce 75 cm. Uvedená opěrná zeď byla zhotovena v průběhu roku 2013. Předmětný pozemek z protilehlé strany na hranici pozemku p. č. , číslo, a , číslo, obepíná drátěný plot vybudovaný žalovanou. Na předmětném pozemku se pak nachází jímka (přepadová komora), do níž původně ústila jen odpadní voda ze septiku patřícího k domu čp. , číslo, ve vlastnictví žalované. Žalobce později napojil na tuto jímku (přepadovou komoru) svod dešťové vody. Podáním ze dne 12. 6. 2022 se žalovaná obrátila na věcně a místně příslušný stavební úřad (Městský úřad , adresa, , odbor výstavby a životního prostředí) se žádostí o zahájení řízení o odstranění stavby opěrné zdi na pozemku p. č. , číslo, Žalovaný kontroval dne 12. 10. 2022 žádostí o dodatečné povolení stavby zmíněné opěrné zdi; obě správní řízení jsou přerušena do pravomocného skončení tohoto občanskoprávního sporu.3. Žalobcův právní předchůdce (otec) , jméno FO, získal pozemek p. č. , číslo, do vlastnictví od obce , adresa, v průběhu roku 1976 a spolu se stavebním pozemkem st. , číslo, . Na tomto stavebním pozemku začal na základě stavebního povolení z roku 1976 budovat stavbu rodinného domu, který byl zkolaudován v roce 1987. Umístění stavby bylo zachyceno ve stavební dokumentaci ke stavebnímu povolení, z níž byla patrna poloha k domu a jeho vzdálenost od hranic pozemků p. č. , číslo, a , číslo, . Hranice pozemků se od nejbližší části domu nacházela ve vzdálenosti 1 m. V té době byla vlastnická hranice mezi pozemky v terénu fyzicky vytyčena kolíky. Stávalo se, že buď žalobcův právní předchůdce, nebo sám žalobce, uskladňovali na části sousedního pozemku p. č. , číslo, různý materiál (např. palivové dřevo), a to s tichým souhlasem právních předchůdců žalované.4. Soud prvního stupně podřadil souzenou věc pod právní režim zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), konkrétně aplikoval ust. § 1089, § 1090 odst. 1 a 2. Uzavřel, že žalobce si nemůže započíst do zákonné desetileté vydržecí doby i dobu, po kterou měl v užívání (nikoliv v oprávněné držbě) pozemek p. č. , číslo, a nárazově a dočasně předmětný pozemek jeho právní předchůdce. Ten totiž znal pravý průběh vlastnické hranice mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, , ať již na základě stavební dokumentace sloužící k vydání stavebního povolení rodinného domu čp. , číslo, , taky z umístění kolíků vytyčujících tuto hranici. Žalobcův právní předchůdce věděl, že nejbližší část domu se nacházela ve vzdálenosti 1 m od hranice pozemků p. č. , číslo, a , číslo, . Je-li předmětný pozemek široký cca 2 m, nemohl nepostřehnout dvojnásobné zvětšení vzdálenosti (1 m ku 2 m) mezi nejbližší částí domu a sousedního pozemku p. č. , číslo, .5. Sám žalobce nemohl opírat tvrzenou oprávněnou držbu předmětného pozemku o domnělý (putativní) titul spočívající v omylu, že darovací smlouvou ze dne , datum, nabyl do svého vlastnictví i předmětný pozemek. Soud prvního stupně zde pracoval s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. 22 Cdo 578/2022 s důrazem na porovnání výměr darovaného a omylem drženého pozemku, neboť tu chyběly potřebné atributy v podobě určitého reálného vymezení této části pozemku přírodou či člověkem vytvořených trvalých útvarů, např. jejím „připlocením“ k nabytému pozemku. Není-li však nabytý pozemek oddělen od sousedního cizího pozemku plotem či stavbou a nejsou-li ani jiné, přírodou či lidskou činností vytvořené trvalé útvary, podle kterých by mohla být hranice „ukázáním“ vymezena, pak ze samotné skutečnosti, že původní vlastník označí hranici převáděného pozemku jejím „ukázáním“, nelze o pozemku, resp. jeho části způsobilé k vydržení uvažovat. Předmětný pozemek byl však ohrazen opěrnou zdí až v roce 2013, kterou však žalobce vystavěl bez souhlasu a vědomí žalované. Nepožádal-li žalobce o vydání stavebního povolení ke stavbě zmíněné opěrné zdi, vyhnul se zjištění, že opěrná zeď měla být umístěna (a to se také stalo) již na sousedním cizím pozemku p. č. 598/15. Soud prvního stupně zdůraznil i tu skutečnost, že od vybudování opěrné zdi v roce 2013 nestačila nerušeně uběhnout desetiletá vydržecí doba, a protože žalobce byl v létě 2022 spraven o zahájení správního řízení o odstranění nepovolené stavby – opěrné zdi.6. Proti rozsudku se odvolal žalobce, přičemž brojil vůči výroku o věci samé a na něm závislým nákladovým výrokům. Soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Přednesl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že hranice pozemku byly v době, kdy pozemek koupil jeho právní předchůdce, vyznačeny v terénu kolíky a že právní předchůdce a následně i sám žalobce vlastnickou hranici respektovali; v tomto směru odkázal na výpověď svědků , jméno FO, (jeho otce) a , jméno FO, – jedné z právních předchůdkyní žalované, jejíž výslech navrhla přímo žalovaná. Tvrdil, že vlastnickou hranici mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, v celkové délce cca 19 m odděloval živý plot v délce cca 8 m, a tak tomu bylo od 90. let minulého století (viz dvě fotografie z roku 2002). Vysazení živého plotu potvrdil ve své svědecké výpovědi i právní předchůdce žalované , jméno FO, . Až do stavby opěrné zdi pak byla hranice za živým plotem tvořena svahem, který vytvořili právní předchůdci žalované. Hranice pozemků byla po celou tu dobu tvořena úpatím tohoto svahu, na které následně žalobce v roce 2013 vybudoval opěrnou zeď. Za tuto opěrnou zeď žalobce dovezl na pozemek ve vlastnictví žalované několik tun hlíny, aby pozemek žalované za opěrnou zdí srovnal do roviny. Hlínu navážel k opěrné zdi přes pozemek žalované s jejím souhlasem, resp. souhlasem její matky; tato činnost se nemohla obejít bez vědomí a souhlasu žalované. K dobré víře svého právního předchůdce , jméno FO, poznamenal, že z geometrického plánu č. , číslo, ze dne , datum, , vyhotoveného za účelem zaměření novostavby rodinného domu žalobcova právního předchůdce, vyplývá, že při porovnání polohy rodinného domu včetně přístavby garáže se současným zápisem v katastru nemovitostí je zřejmé, že hranice pozemku se sousedním pozemkem p. č. , číslo, byla v tehdy vyhotoveném geometrickém plánu posunuta dále od hrany rodinného domu, resp. garáže, tedy hranice pozemku se nacházela fakticky na hranicích pozemků uvedených v geometrickém plánu č. , číslo, , zpracovaném dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, . Nelze přitom opomenout, že digitalizace katastrálních map pro katastrální území , adresa, byla dokončena až během roku 2014 a do té doby nemohla být žádnému z vlastníků předmětných nemovitostí známa hranice pozemku při pouhém nahlédnutí do katastrální mapy bez jejího přesného zaměření v terénu či na základě geometrického plánu. Namítal, že soud prvního stupně při posouzení jeho dobré víry nectil obecně uznávanou právní zásadu, že „práva náležejí bdělým“, což pro žalovanou a její právní předchůdce přinášelo požadavek, aby se neoprávněnosti držby bránili; nic takového se z jejich strany dlouhodobě nedělo. Žádal, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno.7. Žalovaná se s napadeným rozsudkem ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Přednesla, že v řízení před soudem prvního stupně bylo spolehlivě prokázáno, že opěrnou zeď stojící na předmětném pozemku (a zabírající část jejího pozemku p. č. , číslo, ) vybudoval kompletně na přelomu jara a léta 2013 žalobce, aniž by přitom využil jím tvrzené betonové podezdívky. Existence této betonové podezdívky, kterou měl podle tvrzení žalobce