25 Co 245/2024-103 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni , částka, s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky , částka, jdoucími od , datum, do zaplacení (výrok I). Pokud se žalobkyně domáhala přiznání dalších , částka, s úroky z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a , částka, s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, žalobu v této části zamítl (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Žalobkyně v řízení uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu (dále jen „příspěvek“) za nesplnění povinnosti pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Jednalo se o tři časové úseky a o dvě vozidla, konkrétně pak o období od , datum, do , datum, v trvání 98 dnů a o období od , datum, do , datum, , v obou případech ohledně vozidla RZ , SPZ, , a konečně o období od , datum, do , datum, v trvání 67 dnů ohledně vozidla RZ , SPZ, . Konečná výše příspěvku představovala součin počtu dní a denní sazby 86 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti, § 2 odst. 1 písm. o/ prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Kromě příspěvku požadovala žalobkyně náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek po , částka, v každém z třech případů (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a dále úroky z prodlení v zákonné výši.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v rozhodném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla RZ , SPZ, a vlastník a současně provozovatel vozidla RZ , SPZ, . Výzva k zaplacení příspěvku za období od , datum, do , datum, v částce , částka, byla žalovanému doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb , datum, na adrese , adresa, . Výzva k úhradě příspěvku za období od , datum, do , datum, byla žalovanému doručována (opět prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) znovu na adresu , adresa, , ale v tomto případě si žalovaný poštovní zásilku s výzvou nepřevzal. Výzva k zaplacení příspěvku za dobu od , datum, do , datum, byla žalovanému doručována stejným způsobem na totožnou adresu, žalovaným nebyla převzata a byla vrácena žalobkyni. Žalovaný je od , datum, až do současnosti přihlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, .4. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku v jednoleté propadné (prekluzivní) lhůtě pouze z dlužné období od , datum, do , datum, . Byl-li v tomto období žalovaný evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla RZ , SPZ, a nesplnil-li povinnost pojištění odpovědnosti, stíhá ho povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných , částka, , včetně náhrady nákladů na mimosoudní uplatnění práva , částka, a úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1 odst. 2 písm. a/, § 4 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti, § 2 odst. 1 písm. o/ a § 2a prováděcí vyhlášky, § 94 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 1970 o. z., § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.).5. Pohledávka žalobkyně za další dvě období však zanikla v důsledku prekluze, protože žalobkyně v jednoleté propadné (prekluzivní) lhůtě běžící ode dne vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek odeslala výzvu na adresu , adresa, , jež se neshodovala s místem trvalého pobytu žalovaného. Žalobkyně přitom měla podle § 18 odst. 12 zákona o pojištění odpovědnosti přístup k základnímu registru obyvatel a k informačnímu systému evidence obyvatel, takže si mohla a měla ověřit před odesláním výzvy místo trvalého pobytu žalovaného. Rozdíl mezi výzvou k zaplacení příspěvku za období od , datum, do , datum, a zbývajícími dvěma výzvami spočíval v tom, že všechny tři výzvy byly sice odeslány na shodnou adresu, jež se neshodovala s adresou evidovanou v informačním systému evidence obyvatel coby adresou místa trvalého pobytu žalovaného, ale v prvém případě byla výzva žalovanému fakticky doručena.6. Soud prvního stupně proto žalobě co do částky , částka, s tam specifikovanými úroky z prodlení vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).7. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně, přičemž brojila vůči zamítavému výroku ve věci samé pod bodem II a na něm závislému nákladovému výroku pod bodem III. Soudu prvního stupně vytýkala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá rozsudek v zamítavé části na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdila, že výzva k zaplacení příspěvku byla žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (České pošty, s.p.) doručena nejen v případě dlužného období od , datum, do , datum, , a to konkrétně dne , datum, , ale také v případě dlužného období od , datum, do , datum, , a to dne , datum, . Co je však podstatné, že soud prvního stupně přehlédl tu právně významnou skutečnost, že žalovaný byl po celé rozhodné období evidován v registru silničních vozidel jako podnikající fyzická osoba pod identifikačním číslem , číslo, s adresou sídla , adresa, ; uvedená skutečnost přitom vyplynula jak z výpisu z registru silničních vozidel předloženého žalobkyní spolu s návrhem na zahájení řízení, tak i ze zprávy Městského úřadu , adresa, , odboru dopravy a přestupků, ze dne , datum, . Odeslala-li žalobkyně všechny tři výzvy v jednoleté propadné lhůtě na adresu sídla žalovaného, tj. , adresa, , nemohlo její právo na zaplacení příspěvku ani v jednom z případů zaniknout. Navrhla, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčené části změněn tak, že jejímu návrhu bude vyhověno i co do částek , částka, a , částka, , včetně úroků z prodlení.8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.9. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 a 5 o. s. ř.) a zjistil, že žalovaný získal , datum, živnostenské oprávnění k předmětu podnikání zednictví na dobu neurčitou, k témuž datu živnostenské oprávnění v oboru činnosti povrchové úpravy a svařování kovů a dalších materiálů, dne , datum, v oboru výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků a , datum, v oboru poskytování technických služeb. Bylo mu přiděleno identifikační číslo osoby , IČO, se sídlem , adresa, .10. Usnesením Krajského soudu v , adresa, jako soudu insolvenčního ze dne , datum, č. j. , spisová značka, -, právnická osoba, bylo oddlužení žalovaného, schválené usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, -, právnická osoba, , zrušeno a řízení bylo zastaveno podle § 418 odst. 1 písm. a) I.Z., protože žalovaný (dlužník) od počátku neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a po dobu delší než tři měsíce nebyl schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b) I.Z.11. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.12. Žalobkyni lze přitakat, že soud prvního stupně pustil ze zřetele tu právně významnou skutečnost, že žalovaný byl po celé rozhodné období evidován v registru silničních vozidel jako podnikající fyzická osoba se sídlem odlišným od místa jeho trvalého pobytu. Pokud žalobkyně pokaždé odeslala výzvu k zaplacení příspěvku žalovanému na adresu jeho sídla během jednoleté propadné (prekluzivní) lhůty, nemohlo její právo na zaplacení příspěvku zaniknout v důsledku prekluze podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti. Údaje o účelu, k němuž žalovaný předmětná vozidla v rozhodném období používal, stejně tak jako údaje o adrese jeho sídla coby podnikající fyzické osoby, přitom plynuly z listinných důkazů, které měl soud prvního stupně k dispozici před vyhlášením napadeného rozsudku (viz odvolání žalobkyně). Odvolací soud ověřil správnost těchto údajů výpisem ze živnostenského rejstříku (viz shora).13. Lze proto uzavřít, že i nároky žalobkyně na zaplacení příspěvku, podchycené v zamítavém výroku II napadeného rozsudku, byly uplatněny po právu. Odvolací soud proto napadený rozsudek v odvoláním dotčené části změnil tak, jak stojí ve výroku I tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).14. Naznačená změna rozsudku vyvolala nutnost znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve sporu plně uspěla, náleželo jí právo na náhradu všech účelně vynal