26 Co 163/2024-64 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu s účinností od , datum, byla zrušena vyživovací povinnosti vůči žalovanému (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Okresní soud vyšel z toho, že výživné žalobce ve prospěch žalovaného bylo dosud stanoveno , částka, měsíčně, a to na základě rozsudku Okresního soudu v , místo, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dále okresní soud zjistil, že žalovaný (syn žalobce) byl v době od , datum, do , datum, studentem , název školy, v , adresa, , kde studium dne , datum, úspěšně zakončil závěrečnou zkouškou v oboru elektrikář. Od , datum, je studentem 1. ročníku denního studia , název školy, v oboru vzdělání Umělecký kovář a zámečník, pasíř. Není veden v registru zaměstnavatelů, zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, není a nikdy nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Aktuálně nemá ani žádný příjem z brigády. Své výdaje si hradí z výživného od žalobce, případně mu přispěje jeho matka, která je nyní na mateřské dovolené. Žalobce mu nad rámec výživného nic nepřispívá. Žalobce pracuje ve firmě , název, s. r. o., jeho průměrný čistý měsíční příjem činí , částka, . Kromě žalovaného má ještě dvě další (nezaopatřené) děti (ročník narození 2008 a 2018). Bydlí v bytě, který je v jeho vlastnictví. Žalovaný uvedl, že ve škole, kterou ukončil výučním listem v oboru elektrikář, byl s daným oborem od konce prvního nebo začátku druhého ročníku nespokojený, přesto školu dokončil. S žalobcem toto své rozhodnutí nekonzultoval. Nyní má v úmyslu dokončit stávající učňovský obor, následně si udělat maturitu, a poté si otevřít vlastní živnost.3. Okresní soud vyšel z ustanovení § 859 a 910 až 911 občanského zákoníku a zabýval se otázkou účelnosti současného studia žalovaného. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 vyložil, že studium by mělo sloužit především k prohlubování předchozího vzdělání vedoucímu k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací; může však nastat případ, že kdy další studium na předchozí studium přímo nenavazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte; nemělo by jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze tzv. prodlužovala mládí. V daném případě vzal okresní soud v úvahu, že v době, kdy se žalovaný rozhodoval o svém profesním směřování, byl ve věku cca 15 let, kdy je mnohdy obtížné odhadovat, jaký obor dítěti vyhovuje, na co má talent. Okresní soud vyložil, že zjistil-li žalovaný v průběhu studia oboru elektrikář, že mu takové studium nevyhovuje, nelze mu to ve vztahu k právu na výživné klást k tíži. Stejně tak, jako rozhodnutí studovaný obor nejprve dokončit a poté studovat obor nově zvolený. Okresní soud neshledal postup žalovaného jako samoúčelný ve snaze prodlužovat si studium a čerpat z něj plynoucí výhody. Na základě toho okresní soud uzavřel, že se žalovaný stále připravuje na výkon budoucího povolání a není schopen sám se živit, a proto žalobu zamítl.4. Výrok o tom, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, odůvodnil okresní soud tím, že dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení náleželo úspěšnému žalovanému. Ten se však tohoto práva výslovně vzdal.5. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že si žalovaný současným studiem nijak nezvyšuje dosud dosažené vzdělání. Vytkl okresnímu soudu, že se nijak blíže nezabýval výsledky aktuálního studia žalovaného, a tvrdil, že žalovaný nijak uspokojivých výsledků nedosahuje. Namítal, že žalovaný je schopen se sám živit, o čemž svědčí i to, že si po vyhlášení rozsudku okresního soudu vyřídil živnostenské oprávnění. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, aby jeho žalobě bylo zcela vyhověno.6. Žalovaný se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Namítal, že jeho rozhodnutí pokračovat ve studiu není snahou „prodloužit si mládí“, ale umožní mu věnovat se něčemu, co ho bude naplňovat. Dodal, že si nyní brigádně přivydělává.7. K dotazu odvolacího soudu žalobce doplnil, že když se dozvěděl o tom, že žalovaný po získání výučního listu hodlá pokračovat ve studiu v jiném oboru, nijak tuto informaci směrem k žalovanému nekomentoval (ani nevyjádřil souhlas s dalším studiem ani výslovně neprojevil nějaký nesouhlas). Výživné v soudem stanovené výši i nadále dobrovolně plnil.8. Žalovaný k dotazu odvolacího soudu uvedl, že s žalobcem nástup na nový učební obor nijak nekonzultoval. Na škole, jejímž je v současné době žákem, měl původně v úmyslu nastoupit na maturitní obor, kam však nebyl z kapacitních důvodů přijat. Proto nastoupil do prvního ročníku učebního oboru a plánuje po ukončení tohoto tříletého studia pokračovat ve dvouletém nástavbovém studiu, které by zakončil maturitou. Protože mu byly pro účely stávajícího studia uznány některé předměty, jež absolvoval v rámci předchozího učebního oboru, získal ve škole individuální studijní plán a výuku má pouze v pondělí od 10:30 do 16:10 hodin (teoretická výuka) a v úterý, čtvrtek a pátek od 7:00 do 12:20 hodin (praktická výuka). Od jara roku 2024 čerpá příjem z pravidelné brigády – pracuje jako montér fotovoltaických elektráren. V průběhu školního roku si takto vydělává cca , částka, až , částka, měsíčně a v období letních prázdnin jeho výdělek činil cca , částka, měsíčně. Za tímto účelem si nechal vystavit živnostenský list v oboru, ve kterém je vyučen.9. Odvolací soud poté dokazování doplnil a zjistil následující skutečnosti:- Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný má od , datum, registrované živnosti pro obory montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.- Z žalovaným předložených vysvědčení vyplývá, že žalovaný ve školním roce 2022/2023 ukončil , název školy, v , adresa, , a to dne , datum, závěrečnou zkouškou v oboru elektrikář. Ve školním roce 2023/2024 dokončil s klasifikací prospěl první ročník , název školy, kde byl klasifikován z celkem pěti předmětů; zbývajících osm předmětů měl uznáno.- Dle sdělení společnosti , název, s. r. o. činila v období od červena 2023 do května 2024 čistá měsíční mzda žalobce z pracovního poměru , částka, . Kromě toho tento zaměstnavatel vyplácí žalobci od ledna 2024 též odměnu za práci na základě dohody o provedení práce, a to v průměrné měsíční výši , částka, .10. V průběhu odvolacího řízení, ještě před tím, než odvolací soud rozhodl o odvolání, vzal žalobce svým podáním do protokolu při jednání odvolacího soudu dne , datum, žalobu zčásti zpět. A to v rozsahu o zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému pro dobu od , datum, do , datum, . Odůvodnil to tím, že i nadále svou vyživovací povinnost plnil, neboť stále hradí k rukám žalovaného soudem stanovené výživné , částka, měsíčně, a protože i pokud by bylo jeho žalobě vyhověno, nebude se po žalovaném domáhat vrácení takto již uhrazeného výživného. Žalovaný se zpětvzetím souhlasil.11. Podle § 222a odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.12. Protože žalobce vzal svou žalobu zčásti zpět, rozhodl odvolací soud výrokem I svého rozsudku v rozsahu zpětvzetí o zastavení řízení a současně (protože již ve věci bylo vydáno rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci) rozhodl v rozsahu zpětvzetí o zrušení rozsudku okresního soudu.13. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu, ve kterém rozsudek nebyl dotčen částečným zpětvzetím žaloby, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.14. Ustanovení § 910 o. z. stanoví, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, ta ale není limitovaná věkem oprávněné osoby (například zletilostí dítěte nebo věkem 26 let). K základním předpokladům pro uplatnění vyživovací povinnosti rodičů k dětem patří: a/ stav odkázanosti na výživu ze strany dítěte (§ 911 o. z.); b/ schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů umožňující plnit výživné (§ 913 o. z.); c/ soulad poskytování výživného s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.).15. V nyní projednávané věci nelze uzavřít, že by zde trval stav odkázanosti žalovaného na výživu od žalobce. Žalovaný je totiž vyučen, drží živnostenské oprávnění v oboru, ve kterém vyučení získal, a byl schopen si obstarat v tomto oboru zaměstnání s příjmem, který se pohybuje na stejné úrovni, jakou dosahuje sám žalobce. Má tedy dostatečné vzdělání pro to, aby byl schopen se bez problému uplatnit na trhu práce. K tomu je třeba uvést, že v obecné rovině dosáhnou potomci způsobilosti