27 Co 233/2024-104 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jen jediné z nich (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších , částka, s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.). Soud prvního stupně nakonec žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne , datum, . Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy uzavřené dne , datum, . Žalovaná se k žalobě (ani přes výzvu okresního soudu) nevyjádřila.3. Okresní soud s odkazem na skutková zjištění pod body 4. – 14. odůvodnění rozsudku dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalované poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně mu zaplatí úrok ve výši 66,91 % ročně. Celkem měla dle smlouvy uhradit , částka, ve 42 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 18. dni příslušného kalendářního měsíce. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované, a to na základě potvrzení jejího zaměstnavatele o výši průměrné mzdy žalované, která v době uzavření smlouvy činila , částka, , dále na základě výpisu z jejího běžného účtu za měsíc červenec 2022 a konečně též na základě lustrace osoby žalované v rejstřících SOLUS a NRKI. Dopisem z , datum, právní předchůdce žalobkyně s ohledem na prodlení žalované se splácením dohodnutých splátek úvěru celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši , částka, . Následně s účinností k datu , datum, postoupil svou pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval. Žalovaná byla posléze vyzvána k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru písemnou předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.4. Spor účastníků okresní soud dále z právního hlediska posuzoval dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, dále jen „o.z.“ (k tomu citoval ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 o.z.) a dále – se zřetelem na spotřebitelský charakter úvěrové smlouvy – dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění, dále jen „z.s.ú.“ (viz § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1, 2, § 78 odst. 1, 4 z.s.ú.). Po učinění závěrů o aktivní věcné legitimaci žalobkyně k vedení sporu (viz shora zmíněná cese, na základě níž se žalobkyně stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství) se okresní soud zabýval zejména otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 z.s.ú. na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit nedostál, resp. žalobkyni se to v řízení nepodařilo prokázat, proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty první z.s.ú.5. Důsledkem této neplatnosti je dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. to, že žalovaná jakožto spotřebitelka je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Protože žalovaná na svůj dluh ze smlouvy neuhradila ničeho, okresní soud zavázal žalovanou k zaplacení jí poskytnutých , částka, , ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, když lhůta k plnění (viz níže) je žalované stanovena teprve tímto rozsudkem v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z.s.ú., což znamená, že žalovaná se doposud nemohla ocitnout v prodlení a nemohla jí tedy ani podle § 1970 o.z. vzniknout povinnost k úhradě úroku z prodlení.6. K lhůtě k plnění okresní soud uvedl, že žalovaná zůstala po celou dobu řízení nečinnou, soud tedy neměl jakoukoliv možnost zjistit její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, posoudit, jaká je doba přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú., ve které by žalovaná měla vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Proto uložil žalované povinnost dlužnou částku uhradit ve splátkách po , částka, (s doložkou o ztrátě výhody splátek), s tím, že při řádném plnění těchto splátek bude dluh uhrazen nejpozději do tří let, což je doba, kterou lze za daných okolností ještě akceptovat.7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic (§ 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), který byl prakticky totožný (46 % ku 54 % ve prospěch žalované), tudíž žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.8. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny zápůjčky), s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ust. § 1970 o.z., že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. V daném případě byla žalovaná vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z , datum, , které jí bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne , datum, žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle shora citovaného ustanovení. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalované uložil zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.10. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouva o úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne , datum, (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru představované částkou , částka, , když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku alespoň částečně právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátila. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).11. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ust. § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího sou