27 Co 265/2024-79 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s 14,75% zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.). Okresní soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Ze žaloby vyplývalo, že rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi z , datum, , č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, z , datum, , č. j. , spisová značka, (pravomocnými ke dni , datum, ) byla zrušena vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému s účinností od , datum, . Žalobkyně přeplatila žalovanému na výživném za dobu od , datum, do , datum, v měsíčních splátkách po , částka, celkovou částku , částka, , která byla poukázána na účet otce žalovaného. Žalovaný přes výzvu žalobkyně odmítl toto plnění vrátit.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K tomu podrobně popsal své nepříznivé poměry, včetně rodinných poměrů (invalidní otec, péče o nepohyblivou babičku). Dále poukázal i na to, že se žalobkyně o něho nezajímá, chce vrátit spotřebované výživné, ačkoliv má (se svým druhem) dobrou životní úroveň.4. Okresní soud učinil skutková zjištění ze shora citovaných rozsudků okresního a krajského soudu o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému, z rozsudku o stanovení posledního výživného (rozsudek okresního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ), z usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, z , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , týkajícího se odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy, a z celé řady žalovaným předložených listinných důkazů k příjmům a výdajům jeho rodiny (viz body 3. – 5. odůvodnění rozsudku). Z hlediska skutkového okresní soud vyšel z toho, že shora citovanými rozsudky bylo rozhodnuto o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému s účinností od , datum, . Žalobkyně neplatila řádně výživné na žalovaného, a proto na ni bylo podáno trestní oznámení, na jehož základě doplatila výživné do listopadu 2022 a následně hradila výživné od prosince 2022 do června 2023 ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný k výzvě žalobkyně částku , částka, neuhradil.5. Shora zjištěný skutkový stav okresní soud posuzoval dle ust. § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. K tomu konstatoval, že žalobkyně plnila výživné žalovanému na základě rozsudku okresního soudu z , datum, , ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z , datum, poté, co na ni bylo podáno trestní oznámení pro neplnění vyživovací povinnosti. Ve věci okresního soudu sp. zn. 3 C , Anonymizováno, /2022 pak bylo rozhodnuto o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému. Okresní soud dále připomněl, že žalovaný je zletilý, tudíž na něho nedopadá ust. § 923 o.z. o nevracení spotřebovaného výživného nezletilým dětem. Z tohoto důvodu okresní soud žalobě na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu žalované částky, včetně zákonných úroků z prodlení, vyhověl. Přitom zdůraznil, že nemá možnost tuto žalobu vůči zletilé osobě zamítnout z důvodu sociálních poměrů žalovaného. Ty lze zohlednit pouze ve lhůtě k plnění, ve stanovení splátek, kterými nebude žalobkyně nijak výrazně ohrožena a žalovanému splácení umožní se s dluhem vyrovnat. Určené splátky odpovídají přibližně tříletému splácení, k tomu okresní soud současně pro ochranu žalobkyně vyslovil sankci ztráty výhody splátek, pokud žalovaný neuhradí některou ze splátek.6. K nákladům řízení okresní soud uvedl, že podle úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, nicméně se zřetelem na povahu věci (výživné mezi rodinnými příslušníky) a nepříznivé sociální poměry žalovaného shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř.7. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobkyně i žalovaný.8. V odvolání ve věci samé žalovaný namítal, že napadený rozsudek vůbec nezohledňuje nepříznivou finanční situaci jeho rodiny, v níž žije otec s invalidním důchodem a nepohyblivá babička , jméno FO, , která je zcela závislá na péči otce a odvolatele. Žalovaný je bez příjmu, pomoci mu nemůže ani rodina. Žalovaný se na úkor žalobkyně neobohatil, výživné spotřeboval v souvislosti se studiem. Jednání žalobkyně je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy, neboť ta dobře zná nepříznivou situaci žalovaného, nadto nárokuje úroky z prodlení, ačkoliv žalovaný žádné úroky z dlužného výživného nepožadoval. Odvolatel dále poukázal na to, že se žalobkyně o něho nikdy nestarala, že zažádala o zrušení výživného až po oznámení, že žalovaný bude nadále pokračovat ve studiu. Jde tak o odvetu matky za to, že na ní podával trestní oznámení pro neplacení výživného, což však byla nutnost, neboť neměl z čeho platit náklady studia. Z výše uvedených důvodů považoval žalovaný napadený rozsudek za nespravedlivý, a proto se domáhal jeho změny a zamítnutí žaloby.9. Odvolání žalobkyně směřovalo pouze proti nákladovému výroku rozsudku okresního soudu (sub II.). Dle odvolatelky v dané věci nenastaly důvody zvláštního zřetele hodné pro postup dle § 150 o.s.ř. Žalovaný sice studuje, avšak je mu , Anonymizováno, let, má výuční list a je schopen se sám živit. Pokud žalovaný dokladoval své příjmy a výdaje, opomněl uvést, že pobírá příspěvek na péči pro nepohyblivou babičku, se kterou žije ve společné domácnosti. Žalovaný je navíc od února 2024 vlastníkem bytu v , Anonymizováno, , ve kterém s otcem a babičkou bydlí. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně domáhala změny rozsudku okresního soudu v napadené části a uložení povinnosti žalovanému nahradit jí náklady za řízení před soudy obou stupňů.10. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil s odůvodněním nákladového výroku. Argumentace žalobkyně vlastnictvím bytu (převedeného na žalovaného k přání prarodičů) neobstojí, pakliže matka vlastní domek v , adresa, a žije v , Anonymizováno, v dobrých finančních poměrech s druhem, který ji dostatečně zabezpečí. Nelze pochopit, proč matka žalovaného tak nenávidí, že by chtěla žalovaného s rodinou vystěhovat do azylového domu. Stran příspěvku na péči o babičku žalovaný zdůraznil, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, že není schopna zvládat základní životní potřeby. Rozhodnutí úřadu práce týkající se uvedeného příspěvku (připojené k vyjádření) je ze dne , datum, , tudíž žalovaný, resp. otec, který babičku v této věci zastupuje, žádný příspěvek nepobíral (dosud neobdržel). Žalovaný se dále pozastavil nad tím, jak může žalobkyně prostřednictvím své advokátky získat informace o příspěvku na péči. Tyto údaje jsou osobní a týkají se zdravotního stavu babičky, není proto zřejmé, proč žalobkyně uvádí tento příspěvek na péči do příjmu žalovaného. Závěrem žalovaný opětovně zmínil nepříznivou finanční situaci rodiny, odkázal na svůj odvolací návrh v rámci podaného odvolání.11. Podáním z , datum, (zřejmě , datum, ) žalovaný doplnil odvolání tak, že mu dne , datum, zemřela babička , jméno FO, (doložil úmrtí list), přitom opětovně připomněl své nepříznivé finanční poměry, kdy s otcem žijí pouze z jeho invalidního důchodu (, částka, ).12. Žalobkyně ve vyjádření k podáním žalovaného (vedle omluvy z nařízeného jednání) mimo jiné uvedla, že okresní soud ve svém odůvodnění zohlednil nepříznivou finanční a majetkovou situaci žalovaného (viz jeho argumentace k nákladovému výroku). Odmítla, že by její jednání bylo v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla, že pokud je odvolatel, jak plyne i ze zjištění okresního soudu, schopen se sám živit, pak nemá právo na výživné od žalobkyně a přeplatek na výživném je povinen vrátit. Nárok žalobkyně se tak nemůže příčit dobrým mravům. Žalobkyně proto setrvala na potvrzení rozsudku okresního soudu ve výroku I., resp. na změně rozsudku okresního soudu v nákladovém výroku (sub II.) a uložení povinnosti žalovanému nahradit jí náklady za řízení před okresním soudem. Současně požadovala nahradit náklady odvolacího řízení.13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), osobami k nim oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), jsou přípustná (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahují náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody, přezkoumal z podnětu odvolání účastníků rozsudek okresního soudu (při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně), a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvoláních neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.