47 Co 116/2024-69 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni motorové vozidlo zn. , název, , reg. zn. , SPZ, (výrok I), zaplatit jí 130 700 Kč s blíže uvedeným úrokem z prodlení a 1 200 Kč (výrok II), zamítl žalobu v části 75 000 Kč s blíže uvedeným úrokem z prodlení (výrok III) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 46 673 Kč (výrok IV).2. Okresní soud vyšel za zjištění, že žalovaný užíval v době od , datum, do , datum, vozidlo , název, ve vlastnictví žalobkyně s tím, že bude postupně po částech platit kupní cenu vozu v celkové výši 200 000 Kč a po jejím splacení mu bude vozidlo žalobkyní prodáno. Kupní cena však nebyla řádně splácena, žalovaný z tohoto titulu zaplatil žalobkyni jen 75 000 Kč. Kupní smlouva uzavřena nebyla. Žalovaný má vozidlo stále ve svém držení. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni z titulu jejího vlastnického práva vozidlo vydat. Dále je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku za užívání vozidla, k němuž docházelo bez právního důvodu. Při obvyklé úplatě za užívání vozidla 6 050 Kč měsíčně, jejíž výši učinili účastníci nespornou, a při užívání vozidla žalovaným po dobu 34 měsíců tak vzniklo žalobkyni právo na plnění v rozsahu 205 700 Kč. Tuto částku však bylo třeba snížit o 75 000 Kč, představujících část žalovaným zaplacené kupní ceny, na jejíž vrácení má naopak právo žalovaný. Celkem tak vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 130 700 Kč. Okresní soud proto v této části žalobě vyhověl, ve zbývající části 75 000 Kč naopak žalobu zamítl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo jen do výroku III rozsudku. Žalobkyně namítala, že okresní soud nesprávně zamítl žalobu ohledně částky 75 000 Kč. Žalovaný neučinil vůči žalobkyni žádné jednání, kterým by provedl zápočet vzájemných pohledávek v této výši. Pohledávka žalované na vrácení zálohy 75 000 Kč není splatná, a proto ani nemohla být použita k započtení. Tomu brání ust. § 1987 obč. zák. Okresní soud ani nedal žalobkyni prostor k tomu, aby se k otázce platnosti započtení vyjádřila. I kdyby k zápočtu platně došlo, za dobu od , datum, do , datum, by měla žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 75 000 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku III a vyhověl žalobě i co do částky 75 000 Kč s příslušenstvím.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním, odvolání však neshledal důvodným.5. Žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu jen ve výroku III, jímž byla žaloba zamítnuta v rozsahu 75 000 Kč. Měla za to, že nedošlo k započtení pohledávek v uvedeném rozsahu. Proto ani nezaniklo právo žalobkyně na to, aby jí žalovaný za užívání automobilu bez právního důvodu zaplatil vedle okresním soudem již přiznaných 130 700 Kč ještě dalších 75 000 Kč.6. Závěru žalobkyně, že nedošlo k platnému zápočtu pohledávky ze strany žalovaného, je třeba přisvědčit. Ve spise není obsažen žádný jednoznačný a nepodmíněný projev vůle, který by splňoval z hlediska určitosti náležitosti zápočtu. Vyjádření žalovaného učiněné při ústním jednání před okresním soudem dne , datum, , v němž žalovaný ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku uvedl, že „zvažuje spíše tu variantu, že by předmětné vozidlo žalobci vrátil, žalobci nahradil bezdůvodné obohacení spojené s možností užívat toto vozidlo, přičemž do výše této náhrady by se započetla již složená zálohová platba 75 000 Kč“, takovým projevem ani podle názoru odvolacího soudu není. Uvedenému vyjádření nelze přičítat účinky započtení pohledávky.7. Je však třeba mít na zřeteli ustanovení § 2993 obč. zák., podle nějž platí, že došlo-li k oboustrannému plnění, aniž tu byl platný závazek, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, přičemž právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.8. Právě za námitku vzájemného plnění je nutno podle názoru odvolacího soudu považovat výše citované vyjádření žalovaného. Žalovaný jím dal bez nejmenších pochyb na srozuměnou, že při vypořádání právního vztahu mezi účastníky by mělo být přihlédnuto též k jím poskytnutému plnění.9. Okresní soud tedy nepochybil, pokud k tomuto plnění, jež spočívalo v zaplacení zálohy na kupní cenu ve výši 75 000 Kč, při vypořádání vzájemných práv a povinností vyplývajících z plnění bez právního důvodu přihlédl a ve svém rozhodnutí je zohlednil. Vzhledem k tomu, že se ve vztahu mezi právem na úhradu za používání vozidla a právem na vrácení zálohy na kupní cenu jednalo o plnění stejného druhu, nepochybil okresní soud ani tím, že provedl zúčtování těchto vzájemných práv a žalobkyni přiznal částku odpovídající rozdílu obou pohledávek (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2042/2020).10. Žalobkyně z těchto důvodů právo na zaplacení dalších 75 000 Kč nemá. Rozhodnutí okresního soudu, jímž byla žaloba v této části zamítnuta, je správné. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v této části jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, měl proto právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly (k odvolání se nevyjádřil, jednání před soudem se nezúčastnil). Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků.