47 Co 157/2024-98 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I rozsudku okresní soud rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 16 Kč žalobkyni z účtu Okresního soudu v , adresa, . Ve výroku II uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 23 699 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 12. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku III zamítl žalobu v části o zaplacení částky 4 488 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 187 Kč od 26. 11. 2023 do 5. 12. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 488 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení, částky 1 910 Kč, částky 400 Kč, částky 2 994 Kč a částky 1 354 Kč. Ve výroku IV uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta náklady řízení ve výši 731 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené dne 15. 8. 2018 podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 27 500 Kč. Částka 2 500 Kč byla provizí pro zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala uhradit předmětný úvěr společně s úroky v celkové výši 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, první splátka byla splatná 20. 6. 2023. Žalovaná nesplácela předmětný úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne 25. 11. 2023 zesplatnila. Žalobkyně se tak po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny 28 187 Kč spolu s úrokem 28,17 % ročně z této částky od 26. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 11. 2023 do zaplacení, dlužného úroku 1 910 Kč, 400 Kč jako účelně vynaložených nákladů na zaslání 4 upomínek žalované, 2 994 Kč jako smluvní pokuty za prodlení s platbou šesti měsíčních splátek (6 x 499 Kč) do okamžiku zesplatnění a částky 1 354 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 30 097 Kč od 26. 11. 2023 do 9. 1. 2024. Okresní soud z úvěrové smlouvy zjistil, že zápůjční úroková sazba činila 28,17 % ročně, RPSN 44,5 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení a smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a rovněž poplatek za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek 100 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni částku celkem 3 801 Kč. Okresní soud zjistil z databáze , název, , že obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v květnu 2023 činila 9,48 % ročně. Okresní soud při posouzení mravnosti smlouvy vycházel z výše RPSN 44,5 %, která dosáhla cca 4,7násobku obvyklé úrokové míry. I ve spojení se sjednanou značnou smluvní pokutou okresní soud uzavřel, že ujednání o příslušenství pohledávky, jakož i o veškerých sankcích spojených s prodlením žalované, ve svém souhrnu natolik nepřiměřeně zatěžují žalovanou, že tato ujednání jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Okresní soud dále dovodil, že s přiměřeným, v místě a čase obvyklým úrokem by žalobkyně smlouvu neuzavřela (§ 576 o. z.), a proto ujednání o úroku nelze oddělit od ostatních ujednání smlouvy. Částka 27 500 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení, k němuž došlo na straně žalované (§ 2993 o. z.). S ohledem na neplatnost smlouvy pak nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. smluvní úrok, účelně vynaložené náklady ani smluvní pokutu. Okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 23 699 Kč, neboť částka 2 500 Kč nebyla nárokem žalobkyně, ale zprostředkovatelky, odečtena byla i částka 3 801 Kč, kterou žalovaná žalobkyni zaplatila. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení v dopise odeslaném žalobkyní dne 25. 11. 2023, v němž byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od odeslání dopisu, tj. do 5. 12. 2023. Od následujícího dne proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, smluvního úroku ani dalších poplatků. Proto byla v této části žaloba zamítnuta. Okresní soud se nezabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 21 %.3. Proti výroku III a IV podala žalobkyně odvolání z důvodu, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila se zjištěním okresního soudu, že fakticky byla sjednána úroková sazba ve výši 44,50 %. V této výši byla sjednána RPSN, která v sobě zahrnula smluvní úrok ve výši 28,17 % i náklady úvěru ve výši 2 500 Kč. Sjednaný úrok ani sazba RPSN nejsou v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu, poskytnutých bankami domácnostem v České republice v době uzavření smlouvy o úvěru dle systému , název, činily 24,58 %. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok III tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyní požadované částky. Žalobkyně žádala i náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. Okresní soud správně úvěrovou smlouvu dne 25. 5. 2023 posoudil podle § 2395 o. z. Správně zjistil, že v úvěrové smlouvě byla ujednána zápůjční úroková sazba 28,17 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN ve výši 44,5 %“). Okresní soud však pochybil, když při posouzení, zdali není úvěrová smlouva uzavřena v rozporu s dobrými mravy, dovodil, že pokud je RPSN 44,5 %, je úvěrová smlouva neplatná.6. Roční procentní sazba nákladů představuje celkové náklady spotřebitelského úvěru s výjimkou nákladů splatných spotřebitelem v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru podle § 133 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Tyto náklady zahrnují úrokovou sazbu a náklady placené jednorázově. Nelze zaměňovat hodnotu zápůjčního úroku a RPSN. Úrok i sazba RPSN byly v úvěrové smlouvě obsaženy v souladu s § 106 odst. 1 písm. f) ZSÚ. Sazba RPSN byla zvýšena poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 500 Kč.7. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013 na ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvě o úvěru se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran podle § 1813 o. z.8. Odvolací soud se proto nezabýval přiměřeností výše poplatku za uzavření smlouvy o úvěru, neboť poplatek byl ve smlouvě jasně a srozumitelně sjednán.9. Při posouzení zápůjčního úroku okresní soud zjistil, že v době uzavření smlouvy byla podle databáze , název, obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu 9,48 % ročně. Nelze přisvědčit žalobkyni, že obvyklou sazbou byl úrok ve výši 24,58 %. Při posuzování výše úroku je třeba vycházet z úvěrů obdobných poskytnutému úvěru. V tomto případě šlo o standardní neúčelový úvěr sjednaný na dobu 25 měsíců. Nešlo o úvěr kontokorentní ani o úvěr z kreditní karty. V čem je ale třeba dát žalobkyni za pravdu je, že výše úroku (a ani RPSN) nebyla nemravná.10. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která čtyřnásobně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.12. V daném případě byl sjednán úrok, který obvyklý úrok nepřesahoval ani třikrát. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne 15. 8. 2018 není z důvodu výše sjednaného úroku a sazby RPSN nemravná, a proto není z tohoto důvodu ani neplatná.13. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy v souladu s § 86 ZSÚ. Vyšla z její doložené měsíční mzdy 25 400 Kč a skutečných výdajů ve výši 6 288 Kč na bydlení a stávající dluhy. Žalovaná bydlela ve vlastním domě. Žalobkyně zap