18 Co 157/2025-103 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 27,28 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle níž žalobce poskytl žalovanému neúčelový úvěr ve výši , částka, , a to tak, že částku , částka, převedl žalobce na účet žalovaného dne , datum, a částku , částka, převedl na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Přitom poskytnutý úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, přičemž první splátka byla dohodnuta na den , datum, ; k uzavření smlouvy o úvěru došlo v elektronické formě. Žalovaný úvěr v dohodnutých splátkách nesplácel, a proto došlo k zesplatnění úvěru, ale žalovaný nezaplatil úvěr ani po třech upomínkách. Žalobce se tudíž domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky ve výši , částka, sestávající ze zesplatněné části jistiny k , datum, ve výši , částka, , dluhu na splátkách ke dni zesplatnění ve výši , částka, , dlužných úroků ve výši , částka, a dluhu na jistině (úmor) ve výši , částka, , přičemž dále se domáhal zaplacení , částka, za každou písemně odeslanou upomínku po , částka, a také smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný s žalobou nesouhlasil, podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor a namítal, že žalobce neposoudil jeho úvěruschopnost jako spotřebitele a RPSN v uzavřené smlouvě ve výši 39,2 % ročně je v rozporu s dobrými mravy. Namítal rovněž, že k uzavření smlouvy došlo formou komunikace na dálku, a tudíž není důvodný ani poplatek za zprostředkování, neboť k žádnému zprostředkování nedošlo a stejně tak je nedůvodná smluvní pokuta, která je pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Uvedl, že od žalobce převzal částku , částka, , na kterou uhradil částku , částka, . K odporu žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného provedl v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen splácet, k čemuž si vyžádal výplatní pásky za listopad a prosinec 2022 u jeho zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, ., dále prověřil v rámci databáze centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, že v těchto databázích není proveden žádný zápis na žalovaného; žalobce prověřoval žalovaného i telefonicky, a průměrná mzda žalovaného byla zjištěna ve výši , částka, , což korespondovalo s doloženými výplatními páskami, a zjistil také, že na nájemném platí žalovaný , částka, . Žalobce měl za to, že výše úroků ze smlouvy ve výši 27,28 % p.a. a RPSN ve výši 39,2 % p.a. není v rozporu s dobrými mravy, stejně tak ujednání o smluvní pokutě.3. Okresní soud rozhodl se souhlasem účastníků bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. a zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , a že se žalovaný zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroky v celkové výši , částka, uhradit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , dále že byla sjednána náhrada za upomínky ve výši , částka, za každou písemně odeslanou upomínku, smluvní pokuta ve výši , částka, za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, a to jen do okamžiku, kdy se stane úvěr splatným a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to ode dne zesplatnění úvěru. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem , částka, , a že úvěr dále nesplácel, ačkoliv byl žalobcem o zaplacení upomínán, a tudíž k zesplatnění došlo ke dni , datum, . Na danou věc okresní soud aplikoval ust. § 2395, § 2399 odst. 1, § 2048, § 2991 odst. 1 a 2 a § 1970 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o.z.) a dále § 86 odst. 1 a 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a vysvětlil, že se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, a proto aplikoval vedle ustanovení občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem; poskytovatel se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele a musí vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení, když pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Odkázal k tomu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39. Okresní soud uvedl, že žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil uvedené listiny, z nichž vyplýval příjem žalovaného , částka, měsíčně, výdaje byly zjištěny za pomoci ukazatelů minimální mzdy, existenčního minima, životního minima a žalovaným uvedenými náklady na bydlení ve výši , částka, (správně , částka, ), přičemž současně žalobce zjistil, že žalovaný splácí další úvěr ve výši , částka, , a uzavřel, že žalobce řádně nezkoumal výdaje žalovaného, když se spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výdajích, a tudíž měl za to, že žalobce řádně neověřil úvěruschopnost žalovaného. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem - žalobcem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru jako bezdůvodného obohacení, tedy částky , částka, , neboť žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a žalovaný dle tabulky umoření i shodného tvrzení účastníků na poskytnuté finanční prostředky uhradil částku , částka, . Okresní soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci , částka, a dále žalobci přiznal i úroky z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal s tím, že úspěch účastníků byl přibližně stejný.4. Proti výroku I. rozsudku okresního soudu podal včas odvolání žalovaný, a to pouze do jeho části, v níž okresní soud žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále proti výrokem I. stanovené lhůtě k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku). Žalovaný tedy nenapadl výrok I. rozsudku okresního soudu v části, v níž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, . Namítal, že okresní soud mu neměl uložit povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení, neboť povinnost zaplatit žalobci částku , částka, nebyla okresním soudem přiznána dle úvěrové smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení, a tudíž měl okresní soud postupovat při rozhodování podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, (bodu 17. uvedeného rozhodnutí), v němž Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), a nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů; samotná speciální úprava zákona o spotřebitelském úvěru, který v případě neplatnosti smlouvy pro neposouzení úvěruschopnosti zakládá nárok spotřebitele vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, vylu