18 Co 272/2025-169 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 74 057 s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, k rukám její zástupkyně (výrok II.).2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o investičním životním pojištění ZFP ŽIVOT+ č. , hodnota, , v níž strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou; pojistné činilo , částka, měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni , datum, . Žalobkyně na základě dané pojistné smlouvy uhradila žalované pojistné ve výši , částka, . Po ukončení pojištění nebylo žalobkyni vyplaceno odkupné, pouze vrácen přeplatek ve výši , částka, . Žalobkyně považovala pojistnou smlouvu za neplatnou z důvodu rozporu se zákonem a evropským právem. Neplatnost smlouvy spatřovala v nepřiměřených smluvních ujednáních dle § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., a ve zneužívajících ujednáních ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, . Pojištění sjednané smlouvou bylo dle žalobkyně investičním životním pojištěním. Rozsah pojistného plnění byl konstruován částečně pomocí hodnoty pojištění, která byla formována prostřednictvím alokace pojistného do programů investování. V souladu se Zvláštními pojistnými podmínkami docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky, v důsledku čehož nebyly umístěny do investičních programů, tj. do hodnoty pojištění. Pojistné bylo následně převedeno na základě alokačního poměru do jednotlivých programů investování. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Z pojistného byly provedeny rovněž odečty na rizika. Pojistná smlouva odkazuje na dokument Sazebník administrativních poplatků a limitů, s nímž však žalobkyně nebyla prokazatelně seznámena. Ustanovení části A článku 6 Zvláštních pojistných podmínek byla dle tvrzení žalobkyně pro neurčitost neplatná, zároveň šlo o zneužívající ujednání dle Směrnice. Ujednání smlouvy jsou pro žalobkyni nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou žalobkyni neznámé, jedná se tak o zneužívající ujednání. Spotřebitel musí být schopen posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy, jak bylo judikováno rozsudky Soudního dvora Evropské unie, jinak je smlouva neplatná.3. Žalovaná tvrdila, že pojistná smlouva ZFP ŽIVOT+ č. , hodnota, byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, který před sjednáním pojistné smlouvy vyhodnotil potřeby žalobkyně, seznámil žalobkyni s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a informacemi pro zájemce o pojištění. Žalobkyně měla zájem o pojištění pro dceru, neměla zájem o informace ohledně kapitálové složky pojištění. Žalobkyně hradila pravidelně pojistné ve výši , částka, měsíčně po dobu téměř devíti let. Pojištění zajišťovalo žalobkyni krytí rizik pro ni a její dceru. Žalovaná zasílala žalobkyni každoročně informace o stavu pojistné smlouvy, takzvané rekapitulace, obsahující mimo jiné i informace o případném nároku na odkupné, včetně informací o aktuálním stavu hodnoty pojištění i o druhu a výši všech poplatků. Žalobkyně od počátku věděla, jakou cenu za pojištění na základě pojistné smlouvy platí a jaká pojistná ochrana ji bude za tuto cenu poskytnuta. K argumentu žalobkyně týkajícího se neplatnosti smlouvy z důvodu, že žalobkyně nevěděla, jaké částky z hrazeného pojistného budou strženy na úhradu rizikového pojistného a na úhradu poplatků, a tedy nevěděla jaká část pojistného bude tvořit hodnotu pojištění, jeho investiční složku, ze kterého je v případě předčasného ukončení smlouvy vypočteno odkupné, žalovaná tvrdila, že žalobkyně hradila přesně takové pojistné, které pokrývá cenu za sjednané pojištění a související poplatky a na pojistné smlouvě se tak nikdy z povahy jejího nastavení nevytvářela hodnota pojištění. Dle přesvědčení žalované byla pojistná smlouva uzavřena platně. Veškeré žalobkyní hrazené pojistné bylo spotřebováno na krytí rizik, jak bylo sjednáno, o čemž byla pravidelně informována, nedocházelo k tvorbě hodnoty pojištění. Tvrzení o neplatnosti smlouvy žalovaná považuje za účelové se snahou žalobkyně se obohatit. Žalobkyně poslední platbu pojistného uhradila dne , datum, , proto jsou ke dni zahájení řízení veškeré nároky z pojistné smlouvy promlčeny, a to jak v subjektivní, tak v objektivní promlčecí době.4. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že k datu podání žaloby neuplynula ani subjektivní ani objektivní promlčecí doba. Až dne , datum, , tedy ve chvíli, kdy se obrátila na svého právního zástupce, získala žalobkyně povědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy. Až od tohoto data tak začala plynout subjektivní promlčecí lhůta (nikoli tedy od data uzavření smlouvy či od jednotlivých splátek pojistného). A s ohledem na judikaturu evropského soudu nelze aplikovat ani základní objektivní promlčení dobu, která by prakticky u některých jednotlivých splátek začala plynout a skončila dříve, než se žalobkyně jako spotřebitel vůbec dozvěděla o možné neplatnosti uzavřené smlouvy, a tedy i o vzniku bezdůvodného bohacení. Taková objektivní promlčecí doba je zcela nepřiměřená. Uplatnění námitky promlčení pak žalobkyně považovala za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na tu skutečnost, že neplatnost pojistné smlouvy způsobila výlučně žalovaná, že akceptováním námitky promlčení by žalovaná byla nezákonné zvýhodněna (těžila by ze svého nepoctivého jednání, resp. z protiprávního stavu, který vyvolala - § 6 o.z.) a došlo by tak k porušení principu spravedlnosti.5. Okresní soud s ohledem na datum uzavření smlouvy aplikoval zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, – obč. zák. (viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – o.z.). Podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy posuzoval i běh promlčecí doby (§ 3036 o.z.).6. V otázce promlčení vycházel okresní soud z toho, že se nárok z bezdůvodného obohacení promlčoval podle dřívější právní úpravy v dvouleté subjektivní promlčecí době, nejpozději v tříleté objektivní promlčecí době (ledaže by se jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení s desetiletou objektivní promlčecí dobou). Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/2021 ze dne , datum, vyplývá, že vědomost o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. nelze ztotožňovat s uzavřením pojistné smlouvy a uskutečněním následné platby pojistného. Pro možnost seznat bezdůvodné obohacení musí žalobce smýšlet alespoň laicky o věcech, které mají z pohledu soudu povahu odborné - právní znalosti, jinak by se proti bezdůvodnému obohacení nemohl bránit. Podstatné tedy je, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se na její úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tj. kdy přinejmenším tušila, že se smlouvou je něco v nepořádku. V řízení bylo prokázáno informacemi o stavu pojistné smlouvy i výpovědí samotné žalobkyně, že minimálně od roku 2017 byla žalobkyně žalovanou pravidelně za každý rok zpětně informována o tom, že jí nevznikl nárok na odkupné, přičemž od roku 2020 obsahovala „informace“ i údaj o tom, že výnos/ztráta z investování činila , částka, , že parametry pojistné smlouvy byly nastaveny tak, že se veškeré zaplacené běžné pojistné spotřebuje na krytí sjednaných rizik a nákladů spojených s existencí pojištění a proto hodnota pojištění činila , částka, a žalobkyni nevznikl nárok na odkupné. Všechny programy investování vykazovaly hodnotu , částka, . Žalobkyně dále potvrdila, že počátkem září 2021 obdržela dopis žalované ze dne , datum, obsahující sdělení o ukončení pojistné smlouvy k datu , datum, s tím, že pojištění zaniklo bez finanční náhrady a bez vzniku nároku žalobkyně na odkupné. Tato skutečnost jí byla potvrzena i telefonicky. Již v září 2021 tak musela dle názoru soudu žalobkyně nabýt laickou povědomost o tom, že se smlouvou je něco v nepořádku, pokud, jak se sama vyjádřila, při uzavírání smlouvy doufala, že po jejím ukončení dostane odkupné. Následně pak bylo na žalobkyni, aby se zajímala o svá práva, vyhledala právní pomoc a nenechávala dál marně plynout čas. Okresní soud dospěl k závěru, že minimálně od října 2021 běžela žalobkyni dvouletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 1 obč. zák., která uplynula na počátku října 2023. Žalobkyně podala žalobu až , datum, a veškeré její nároky jsou tak promlčeny v subjektivní promlčecí lhůtě. Námitku promlčení okresní soud nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Dále okresní soud odkázal na rozsudek NS sp. zn. , spisová zna