Stručně: Paragraf 107 Občanského zákoníku stanovuje promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení, tedy dobu, po kterou lze toto právo uplatnit u soudu.
§ 107
(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.
(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
Paragraf 107 Občanského zákoníku stanovuje promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení, tedy dobu, po kterou lze toto právo uplatnit u soudu.
Co to znamená v praxi
Subjektivní promlčecí lhůta: Máte dva roky na uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení od okamžiku, kdy zjistíte, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na váš úkor obohatil.
Objektivní promlčecí lhůta: Nejdéle se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky ode dne, kdy k němu došlo. Pokud však bylo bezdůvodné obohacení úmyslné, je tato lhůta deset let.
Neplatné nebo zrušené smlouvy: Pokud si účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy mají vzájemně vrátit plnění, soud přihlédne k námitce promlčení jen tehdy, pokud by i druhá strana mohla promlčení namítat.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi subjektivní a objektivní promlčecí lhůtou, protože objektivní lhůta může uplynout dříve, než se o bezdůvodném obohacení dozvíte.
V případě úmyslného bezdůvodného obohacení je promlčecí lhůta výrazně delší.
U neplatných nebo zrušených smluv je pro posouzení promlčení rozhodující, zda by promlčení mohl namítat i druhý účastník.