21 Co 307/2025-321 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem zastavil řízení ohledně částky 20 000 Kč (výrok I/). Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částky 567 108,90 Kč, 453 687,20 Kč a 10% do zaplacení a 1 000 000 Kč zamítl (výrok II/). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované 1/ náklady řízení v částce 73 293,70 Kč (výrok III/) a žalované 2/ náklady řízení v částce 82 536,50 Kč (výrok IV/).2. Žalobce se po žalovaných domáhal uložení povinnosti zaplatit mu škodu ve výši 567 108,90 Kč, na úrocích z prodlení (za dodávky uhlí) částku 453 687,20 Kč + 10% do zaplacení, na náhradě nemajetkové újmy částku 1 000 000 Kč. Částka 567 108,90 Kč má představovat škodu způsobenou tím, že mu žalovaná 2/ neuhradila finanční úhradu za dodané zboží – uhlí a služby včetně dopravy, ani neučinila zápočet či jiný návrh, který by vedl ke splacení či úhradě pohledávky. Jedná se o dodávky uhlí, ohledně nichž u okresního soudu probíhalo pod sp. zn. 9 C 25/2015 řízení ve věci žalobkyně - společnosti , název, proti žalované , název, , jehož předmětem byla úhrada žalobcem označených faktur. V rámci řízení byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání, a následně došlo k zastavení soudního řízení. Společnost , název, uhradila dluh společnosti , název, , a ta tuto úhradu žalobci zamlčela a neodečetla z jeho dluhu. Tvrdil, že mu byla způsobena nemajetková újma v trestním řízení. , název, přihlásila takto uhrazenou a zaniklou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného proti žalobci, pohledávka byla v insolvenčním řízení úspěšně ze strany žalobce popřena a žalovaná 1/ vzala pohledávku do výše 567 108,90 Kč v rámci insolvenčního řízení zpět. Proti žalobci je veden výkon rozhodnutí z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 14/2019 vyčíslené škody. K částce 453 687,20 Kč + 10% do zaplacení žalobce nejprve tvrdil, že se jedná o ekvivalent mezi částkou uvedenou v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9 C 25/2015 a částkou, která byla uplatněna v insolvenčním řízení vedeném ve věci žalobce a v nařízené exekuci na majetek žalobce. Uvedl, že jednáním obou žalovaných, došlo k nemajetkové újmě na zdraví žalobce i k majetkové újmě na zcizených či zatajených finančních částkách. Tvrdil, že z jednání zejména žalované 1/ lze dovodit účelovost jednání vůči jeho osobě, a to záměrným snížením a zcizením úroků, které nebyly promítnuty do insolvenčního ani do exekučního řízení vedených ve věci žalobce na jeho majetek. Poukázal na obsah odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 7/2016, který poškozenou odkázal s požadavkem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, zatímco Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 14/2019 škodu vyčíslil a uložil ji nejen jemu ale i ostatním spolu odsouzeným zaplatit. Soud vycházel ze znaleckého posudku, se kterým nadále nesouhlasí. Pozastavil se nad tím, že náhradu škody žalovaná 1/ požaduje toliko po něm. Při jednání okresního soudu dne 23. 4. 2024 žalobce změnil skutková tvrzení, když tvrdil, že částku 453 687,20 Kč požaduje po žalované 2/, která byla jeho přímým obchodním partnerem. Částka představuje neuhrazené poslední tři dodávky uhlí dodávané mu jako soukromému podnikateli žalovanou 2/ na základě dohody, kterou uzavřel s panem , jméno FO, (tyto poslední tři faktury, jejichž součet by byl 453 687,20 Kč, dle poznámky soudu, žalobce nepředložil ani je blíže nespecifikoval). Částku 1 000 000 Kč představující nemajetkovou újmu spojenou s jeho trestním stíháním a následným odsouzením požadoval po žalované 1/, která dle jeho tvrzení zcela záměrně navýšila v trestním řízení škodu přes 5 mil Kč, tj. tak, aby dosáhla částky pro přísnější trest pro žalobce. Žalovaná 1/ mu předložila listinu s uznáním závazku ve výši cca 2,5 mil Kč a do trestního řízení pak uplatnila škodu ve výši cca 6,5 mil Kč. Žalobci tak byla v trestním řízení dána k tíži škoda, kterou nemohl nijak ovlivnit ani ji způsobit, neboť nebyl koncovým dodavatelem. Žalovaná 1/ označila žalobu, pokud směřovala vůči její osobě, za nesrozumitelnou, neurčitou a navrhla její zamítnutí. Poukázala na to, že částky 567 108,90 Kč a 453 687,20 Kč se jí nedotýkají. Žalovaná 2/ nárok uplatněný v žalobě neuznávala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná 2/ vznesla námitku promlčení žalobou vůči ní uplatněných nároků.3. Okresní soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. Ohledně částky 567 108,90 Kč žalobce tvrdil, že se jedná o dodávky uhlí uskutečněné v roce 2013 a vyúčtované fakturami splatnými rovněž v roce 2013. Pokud, jak žalobce tvrdil, dodávky uhlí objednával, žalované 2/ je vyúčtoval a ta mu je nezaplatila, tak žalobce již v roce 2013 po splatnosti faktur zcela jednoznačně věděl, že jím uvedené faktury mu nebyly zaplaceny a kdo mu je nezaplatil. Pokud žalobu podal až 21. 5. 2021, tento nárok je promlčený. Částku 453 687,20 Kč žalobce požadoval po žalované 2/, která byla jeho přímým obchodním partnerem. Částka dle tvrzení žalobce představuje neuhrazené poslední tři dodávky uhlí dodávané mu jako soukromému podnikateli společností , název, na základě dohody, kterou uzavřel s panem , jméno FO, . Okresní soud uzavřel, že žalobce neprokázal existenci dohody, kterou by uzavřel s panem , jméno FO, na dodávky uhlí společností , název, žalobci jako soukromému podnikateli. O tomto nároku se v průběhu trestního řízení nikdy nehovořilo, pan , jméno FO, uzavření takové dohody popírá. Bylo na žalobci, aby existenci takové dohody prokázal, což se mu nepodařilo. Požadavek žalobce na zaplacení téže částky žalobu zamítl i vůči žalované 1/, neboť uvedená společnost není ve sporu pasivně legitimovaná – není nositelem povinnosti, kterou by měla ve vztahu k žalobci splnit. Žalobce při přípravném jednání jasně uvedl, že oba uvedené nároky uplatňuje pouze vůči společnosti žalované 1/. Částku 1 000 000 Kč žalobce požadoval po žalované 1/, když tvrdil, že se jedná o nemajetkovou újmu spojenou s jeho trestním stíháním a následným odsouzením. Tvrdil, že to byla žalovaná 1/, která navýšila v trestním řízení škodu na více jak pět milionů Kč, tj. tak, aby dosáhla výše škody, pro kterou mu mohl být uložen přísnější trest. Polemizoval s odůvodněním trestního rozsudku, a to jak rozsudku soudu prvního stupně, tak i druhého stupně. Nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, který byl v rámci trestního řízení vyhotoven a kterým byla vyčíslena škoda. Okresní soud konstatoval, že žalobce byl odsouzen za spáchání trestného činu podvodu za to, že svým jednáním žalované 1/ způsobil škodu ve výši uvedené v rozsudku odvolacího soudu. Soud při vyčíslení škody vycházel ze znaleckého posudku, který byl vyhotoven v rámci trestního řízení. Nesouhlas žalobce s vyhotoveným posudkem v rámci trestního řízení, jakož i s výší škody vyčíslené soudem v souladu s tímto posudkem, nemá pro rozhodnutí soudu v této věci žádný význam. Žalobce neprokázal předpoklady odpovědnosti žalované 1/ (porušení povinnosti, vznik škody ani příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a porušením povinnosti), žalobu i v této části okresní soud považoval za nedůvodnou, a proto i v této části byla zamítnuta. Za bezpředmětné považoval námitky žalobce, že žalovaná 1/ vede exekuci pouze proti jeho osobě, a nikoliv proti ostatním spolu odsouzeným. Zdůraznil, že povinnost k náhradě škody byla žalobci uložena jednak jako výlučná (v částce 2 340 560,50 Kč) a jednak jako společná a nerozdílná spolu s , jméno FO, (3 320 863,98 Kč) a s , jméno FO, (955 267,59 Kč). Je zcela na rozhodnutí poškozeného, po kterém škůdci bude škodu vymáhat. Žaloba o zaplacení částky 1 000 000 Kč byla zamítnuta nejen proti žalované 1/, ale i ve vztahu k žalované 2/, vůči níž žalobce tento nárok neuplatnil, a ohledně tohoto nároku jej žaluje zcela nedůvodně. Ani u jednoho z uplatňovaných nároků žalobce předpoklady odpovědnosti žalovaných k náhradě škody neprokázal, u některých nároků jeho tvrzení i přes výzvu soudu zůstala nesrozumitelná (požadavek na zaplacení částky 453 687,20 Kč – žalobce nejprve tvrdil, že se jedná o jakýsi úrok z prodlení, poté, že se jedná o jakési tři poslední nezaplacené faktury na dodávky uhlí uskutečněné žalovanou 2/ na základě dohody mezi žalobcem a panem , jméno FO, ).4. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, podle obsahu jím napadal celý rozsudek vyjma výroku pod bodem I/. Vytýkal okresnímu soudu, že o žalobním návrhu rozhodl v rozporu s jím předloženými důkazy, zaměňoval žalobcova tvrzení a dospěl ke zcela odlišným závěrům, než soudy, které o věci rozhodovaly v předchozí době, např. domněnka, že z jeho strany vůči žalované 2/ nebylo nikdy plněno a že proto jeho nárok na úhradu faktur nikdy neexistoval. Namítal, že odůvodnění rozsudku vykazuje závažné nedostatky, domněnky a rozporuplná tvrzení, která si v mnohých částech odporují nebo se i vylučují. Namítal, že se okresní soud nevypořádal se všemi jeho tvrzeními, zejména se nevypořádal s tím, že za žalovanou 2/ jednala osoba, která neměla oprávnění jednat. Stejně tak se nevypořádal s tím, že dohoda o narovná