21 Co 359/2025-41 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem rozvedl manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , a , jméno FO, uzavřené dne , datum, před Městským úřadem v , adresa, (výrok I/). Zároveň manželovi uložil povinnost nahradit manželce náklady řízení k rukám advokátky , Jméno advokátky, v částce 11 983 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.2. Okresní soud uzavřel, že manželství účastníků je hluboce a trvale narušeno bez možnosti nápravy v budoucnu. Manželka v průběhu manželství třikrát opustila společnou domácnost. Poprvé se tak stalo v důsledku nevěry manžela, podruhé stačila informace, že se manžel s tou ženou setkal. To okresní soud hodnotil jako známku toho, že citový vztah a důvěra k manželovi byly ze strany manželky vážně narušeny. Účastníci se pokusili problémy řešit, začali docházet do odborné poradny, avšak neúspěšně. Manželka v manželském soužití nedokázala pokračovat a ze společné domácnosti odešla potřetí. Na obnovení manželského soužití již nemá fakticky zájem ani ona ani manžel, který již žije s jinou partnerkou. O náhradě nákladů řízení účastníků okresní soud rozhodl dle § 23 věta druhá zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), s ohledem na hlavní příčinu rozpadu manželství, kterou je chování manžela – jeho vztahy s jinými ženami. Manželovi proto uložil nahradit manželce náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení advokátkou stanovených dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Jde o odměnu advokátky za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 9 odst.1, § 7 bod 5, § 11 odst.1 písm. a/, d/, g/ AT (převzetí zastoupení, žaloba, účast u jednání), ke každému úkonu 450 Kč paušální náhrada dle § 13 odst. 3 AT a 1 733 Kč jako částka odpovídající dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání manžel, přičemž jím brojil výlučně proti výroku pod bodem II/. Namítal, že napadený výrok II. rozsudku spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Připomněl, že soud prvního stupně své rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 23 věta druhá z. ř. s. a skutečností, že hlavní příčinou rozpadu manželství bylo chování odvolatele, konkrétně jeho vztahy s jinými ženami. Odkázal na znění ustanovení § 23 z. ř. s. Namítal, že ztotožnění výjimečných okolností s nevěrou jako příčinou rozvratu je v rozporu s ustálenou soudní praxí a principem spravedlnosti. V té souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 21 Co 308/2022. Uvedl, že ve zmíněném případě se jednalo o skutkově i právně téměř identickou situaci: šlo o sporný rozvod, kde se manžel bránil návrhu manželky, soudy obou stupňů jednoznačně shledaly, že příčinou rozvratu manželství byla nevěra ze strany manžela, i přesto, že byla příčina rozvratu takto jednoznačně identifikována, odvolací soud potvrdil rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznil, že z uvedeného judikátu je zřejmé, že samotná skutečnost, že příčinou rozvratu manželství je nevěra jednoho z manželů, automaticky nezakládá výjimečnou okolnost odůvodňující prolomení základní zásady nepřiznání nákladů řízení dle § 23 z. ř. s. Dovozoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci je v přímém rozporu s tím, jak k totožné situaci přistoupil jiný odvolací soud. Namítal, že takový postup zakládá nežádoucí právní nejistotu. Vytýkal okresnímu soudu, že ve svém odůvodnění učinil příliš zjednodušující závěr o příčině rozvratu. Poukazoval na to, že z výpovědí obou účastníků vyplynulo, že manželství bylo narušeno opakovaně a manželka třikrát opustila společnou domácnost. Hodnocení míry zavinění na rozvratu manželství mělo být komplexnější a mělo zohlednit jednání a pohnutky obou stran v průběhu celé manželské krize, nikoliv se omezit na konstatování nevěry jako jediné a hlavní příčiny. Závěr soudu prvního stupně o povinnosti odvolatele hradit náklady řízení označil za nesprávný, nepřiměřeně přísný a nemající oporu v běžné soudní praxi. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II/ změnil tak, že žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Manželka s rozsudkem okresního soudu v napadeném výroku pod bodem II/ souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že okresní soud zcela správně konstatoval, že hlavní příčinou rozvratu manželství bylo chování manžela, jeho vztahy s jinými ženami. V té souvislosti odkázala na ust. § 687 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dovozovala, že manžel jednoznačně porušil svoji zákonnou manželskou povinnost, a to povinnost věrnosti. Připomněla, že v rámci své účastnické výpovědi manžel potvrdil její výpověď. Zdůraznila, že mimo vší pochybnost bylo prokázáno, že v průběhu manželství manžel navázal důvěrný vztah se dvěma ženami. Dodala, že o manželových nevěrách se dozvěděla od něj. Dovozovala, že pokud jí za této situace soud prvního stupně přiznal právo na náhradu nákladů řízení, rozhodl zcela v souladu s ust. § 23 z. ř. s., neboť okolnosti případu to odůvodňují. Dle jejího mínění, rozsudek odvolacího soudu zmíněný v odvolání manžela nesvědčí o ustálené soudní praxi. Nesdílela názor manžela, že by okresní soud rozhodl v rozporu s principem spravedlnosti. Zdůraznila, že každý manželský vztah a důvody jeho ukončení je třeba posuzovat individuálně. Rozhodně nelze tvrdit, že nevěra jednoho z manželů nemůže zakládat právo druhého manžela na náhradu nákladů řízení. Dodala, že pokud by jí manžel nebyl nevěrný, nikdy by se ze společné domácnosti přechodně neodstěhovala. Uvedla, že nevěra manžela ji natolik citově zasáhla, že dále nebyla schopna žít s manželem v jedné domácnosti. Ještě v současné době se s manželskou nevěrou nevyrovnala. Zdůraznila, že nechápe, jak manžel může tak lehce navazovat vztahy s jinými ženami. Připomněla, že již pouhý měsíc po jejím odchodu si do jejich společného domu nastěhoval další ženu. V dalším se vyjádřila k požadavku manžela na náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud z podnětu odvolání manžela a v jeho mezích (§ 206 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.6. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení správně v souladu s ust. § 23 z. ř. s. vycházel z toho, že zásadně v řízení o rozvod manželství žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a náhradu lze přiznat jen odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě okresní osud správně vyhodnotil, že zjištěná příčina rozvratu manželství účastníků je právě tou okolností případu, která odůvodňuje aplikaci ust. § 23 věta druhá z. ř. s. a přiznání náhrady nákladů manželce. Správnost závěru okresního soudu lze podpořit též komentářovou literaturou (viz JIRSA, Jaromír a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023, § 23) či usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3660/2010. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu, kromě jiného, vyplývá závěr: "Soud při svém rozhodování posuzuje okolnosti případu, zejména pak zjištěné příčiny rozvratu manželství a poměry účastníků /majetkové a výdělkové poměry, sociální situace jejich a nezletilých dětí atd./" (odvolací soud dodává, že usnesení Ústavního soudu vychází z dřívější právní úpravy – ust. § 144 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013, proto pracuje i s poměry účastníků). S ohledem na uvedené nelze souhlasit s názorem manžela, že okresní soud rozhodl v rozporu s principem spravedlnosti.7. Okresní soud přitom shledal příčinu rozvratu manželství na straně manžela, a to v jeho chování k manželce, jež spočívalo v tom, že za trvání manželství navázal známost se dvěma ženami, odchod manželky ze společné domácnosti byl jen reakcí na toto chování manžela. Příčina rozvratu manželství byla okresním soudem zjištěna na základě provedeného dokazování, když manžel potvrdil výpověď manželky o těchto skutečnostech. V odvolání proti nákladovému výroku manžel závěr okresního soudu o příčině rozvratu manželství zpochybňuje, odvolacímu soudu však nepřísluší na základě tohoto odvolání přezkoumávat rozsudek okresního soudu ve věci samé. Měl-li manžel za to, že odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, mohl před tím, než rozsudek nabyl právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno (§ 165 odst. 1 o. s. ř.). Takový návrh však manžel neučinil.8. Pokud manžel odkazoval na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 21 Co 308/2022, odvolací soud zdůrazňuje, že uvedené rozhodnutí nelze považovat za ustálenou soudní judikaturu. Odvolací soud není názorem uvedeného soudu vázán, neboť Městský soud v Praze není povolán ke sjednocování judikatury.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle 23 z. ř. s. za použití §