22 Co 190/2025-86 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, denně od , datum, do právní moci rozsudku, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve výroku II žalobu ohledně zaplacení částky , částka, zamítl a výrokem III žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši , částka, , a to žalobci a) ve výši , částka, a žalobci b) ve výši , částka, k rukám zástupce žalobce b), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobci se domáhali po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnili tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce (dále „smlouva“), kterou se žalobci zavázali společně a nerozdílně zapůjčit žalovanému částku , částka, , žalovaný se zavázal vrátit žalobcům jistinu zápůjčky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , vždy ke dvacátému dni v měsíci, a to v období od , datum, do , datum, . Poslední splátka ve výši , částka, byla splatná ke dni , datum, . Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobcům ke dni splatnosti jistiny smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, . Žalovaný však do podání žaloby uhradil žalobcům pouze částku , částka, v podobě pěti splátek za období dubna až srpna 2022. Splátku za měsíc září 2022 již neuhradil. Vzhledem k tomu, že bylo smlouvou sjednáno, že při prodlení s úhradou některé ze splátek delších 15 dnů bude splatný celý dluh, došlo ke splatnosti celé jistiny ve výši , částka, a dále smluvního úroku ve výši , částka, . Žalobci pak požadovali i sjednanou smluvní pokutu, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky více než pět dnů, smluvní pokuta činí , částka, za každý den prodlení se splněním povinnosti. Žalobci se proto domáhali po žalovaném zaplacení jistiny , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , smluvního úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, za každý den prodlení počínaje , datum, do právní moci rozsudku.3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobci se žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále do „o. z.“). Na základě této smlouvy žalobci poskytli žalovanému zápůjčku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zapůjčenou finanční částku splatit ve sjednané lhůtě do , datum, , a to formou pravidelných měsíčních splátek po , částka, splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci, počínaje dubnem 2022. Žalovaný však uhradil pouze splátky za prvních pět měsíců, splátku dne , datum, již neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením jistiny, došlo k zesplatnění zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , kterou byl žalovaný povinen žalobcům společně a nerozdílně vrátit. Okresní soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně nevrácenou jistinu ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Výši zákonného úroku z prodlení stanovil za užití § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.4. Okresní soud pak shledal za oprávněnou i žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, denně, počínaje prvním dnem prodlení, tj. , datum, do právní moci rozsudku. Tuto smluvní pokutu shledal platně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce a výši smluvní pokuty nepovažoval za nepřiměřeně vysokou, když odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .5. Jako poslední nárok okresní soud posuzoval mezi účastníky ve smlouvě o zápůjčce sjednaný smluvní úrok. Smluvní úrok si účastníci ujednali pevný ve výši , částka, . Takovéto ujednání okresní soud shledal neplatným, a to pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok okresní soud vyčíslil ve výši 50 % ze zapůjčené částky, úroková sazba však v době poskytování zápůjčky činila průměrně 6,1 % ročně. Okresní soud proto ujednání o výši smluvního úroku shledal nepřiměřené, mnohonásobně překračující obvyklou úrokovou sazbu bank u obdobných úvěrů. Okresní soud však připustil, že je namístě žalobcům přiznat alespoň přiměřený úrok z prodlení, který podle jeho závěrů může dosahovat až trojnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby v době sjednání úroku. Okresní soud proto žalobcům přiznal smluvní úrok ve výši 20 % ze zapůjčené částky, to je , částka, a v této výši žalovanému uložil povinnost smluvní úrok zaplatit. Ve zbývající části , částka, žalobu jako nedůvodnou pro rozpor s dobrými mravy zamítl (výrok II).6. Okresní soud svoji argumentaci doplnil tím, že žalobci poukazovali na to, že ve smlouvě se žalovaný výslovně vzdal svého práva domáhat se neplatnosti či nepřiměřenosti či zrušení kteréhokoliv ustanovení smlouvy, a tudíž svým tvrzením o nepřiměřenosti výše sjednaného úroku i smluvní pokuty porušil smluvní ujednání mezi účastníky. Okresní soud však s odkazem na § 1755 o. z. k uvedenému ustanovení smlouvy o zápůjčce nepřihlédl.7. Právo na náhradu nákladů okresní soud přiznal převážně úspěšným žalobcům podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1993 Sb. občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Uzavřel, že žalobci se svým nárokem byli úspěšní co do 80 % a neúspěšní ve výši 20 %. Proto jim přiznal účelně vynaložené náklady ve výši 60 % a žalovanému uložil tyto náklady zaplatit k rukám žalobce a), který byl zároveň zástupcem (advokátem) žalobce b).8. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání, ale pouze do části výroku I, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně smluvní úrok , částka, . Ve zbývající části zůstal výrok I, ale i výrok II odvoláním nedotčen. Výrok III jako závislý výrok byl napaden v plném rozsahu.9. Žalovaný se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že sjednaný smluvní úrok je neplatný pro rozpor s dobrými mravy, souhlasil i se závěrem, že s přihlédnutím ke znění § 1755 o. z. nelze přihlížet k ustanovením smlouvy o zápůjčce, v kterém se žalovaný vzdal práva domáhat se neplatnosti či nepřiměřenosti či zrušení kteréhokoliv ustanovení smlouvy. Žalovaný však již nesouhlasil se závěrem, že je namístě neplatné ujednání o smluvním úroku nahradit tzv. přiměřeným úrokem. Podle žalovaného soud nebyl oprávněn nahradit absentující vůli smluvních stran, když celé ujednání o smluvním úroku bylo neplatné. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil část výroku I rozsudku okresního soudu, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům , částka, společně a nerozdílně a v tomto rozsahu žalobu zamítnout, tomu pak přizpůsobit rozhodnutí o nákladech řízení.10. Žalobci svoji účast u odvolacího jednání omluvili a navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu v odvoláním napadené části. Poukázali na to, že okresní soud přiznal žalobcům úrok 20 % ze sjednané jistiny, což odpovídá ročnímu úroku 13,3 % ročně. Takovýto úrok pak nemůže být považován za nepřiměřený.11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání, to znamená v části výroku I, kterým okresní soud uložil žalovanému zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) smluvní úrok , částka, , a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.12. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, který nebyl v odvolacím řízení ani žádným z účastníků zpochybněn, a to že ujednání o smluvním úroku ve výši , částka, obsažené ve smlouvě o peněžité zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, , je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Z tohoto rozhodnutí, které však vychází z předchozí právní úpravy v § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., vyplývá, že Nejvyšší soud shledal v rozporu s dobrými mravy zpravidla výši úroku sjednanou ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Toto rozhodnutí sice nebylo přijato do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud však s ním dále pracoval ve svých následných rozhodnutích.13. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku. K tomu uvedl následující. Ve své dosavadní judikatuře k § 41 obč. zák., jejíž závěry lze plně vztáhnout na § 576 o. z., Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že v citovaném ustanovení se promítá obecné pravidlo, podle něhož je na právní úkony (nyní právní jednání) nutné hledět spíše jako na platné než jako neplatné (doslovně upraveno v § 574 o. z.). Je-li důvodem neplatnosti postižena jen část právního jednání, má být za neplatné považována toliko tato (důvodem neplatnosti dotčená) část. Pouze tehdy, vyplývá-li z povahy právního jednání