23 Co 170/2025-178 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 521.350,60 Kč ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I); žalobu zamítnul v části požadavku žalobce na zaplacení 111.817,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 52.806,60 Kč, dále s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 633.168,20 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 59.806,01 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 633.168,20 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13.394,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobce (výrok III).2. Rozhodl tak o požadavku žalobce, který se domáhal po žalované zaplacení částky 633.168,20 Kč spolu se specifikovaným příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 615.645 Kč.3. Okresní soud zjistil, že z poskytnutého úvěru č. , hodnota, , který měl být použit ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované, byla částka 465.644,30 Kč použita ke konsolidaci úvěru č. , hodnota, , zbylá částka 150.000,70 Kč byla zaslána na účet žalované dne , datum, , v období od , datum, do , datum, žalovaná splatila na tento úvěr částku 29.492,70 Kč a v období po , datum, zaplatila navíc dalších 10.000 Kč, celkem tedy 39.492,70 Kč.4. Dále okresní soud zjistil, že úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, byl žalobcem poskytnut žalované ke konsolidaci úvěru č. , hodnota, v částce 400.000 Kč a zbylá částka 14.663 Kč na konsolidaci úvěru č. , hodnota, . Na svůj závazek z úvěrové smlouvy č. , hodnota, žalovaná splatila celkem 57.382 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná na svůj závazek z úvěru č. , hodnota, splatila žalobci celkem 1.968 Kč. Dříve poskytl žalobce žalované také úvěry č. , hodnota, dne , datum, ve výši 68.618 Kč, z čehož částka 50.185,80 Kč byla vyplacena žalované a částka 18.432 Kč byla použita ke konsolidaci úvěru č. , hodnota, . Na svůj závazek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná zaplatila žalobci 13.573 Kč. Žalobce poskytl žalované také úvěr č. , hodnota, dne , datum, ve výši 20.000 Kč, na který žalovaná splatila celkem 2.169 Kč.5. Soud prvého stupně posoudil daný spor podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavřel, že mezi žalobcem a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru. Další zjištění okresního soudu jej vedly k závěru o neplatnosti úvěrových smluv, neboť žalobce nesplnil řádně svou povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tu pod sankcí neplatnosti smlouvy, musí náležitě posoudit, přičemž následkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je podle § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutní neplatnost smlouvy. Soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. V tomto směru okresní soud předestřel, že žalovaná načerpala spotřebitelské úvěry v celkové výši 517.561,60 Kč, a protože i za této situace hospodařila s nulovým zůstatkem, podstatně navyšovala své dluhy. Za období od , datum, (tj. za období posledních třech měsíců před poskytnutím prvního úvěru) do , datum, (tj. do konce předposledního měsíce před poskytnutím posledního úvěru) hospodařila s prakticky nulovým zůstatkem a neměla tak z čeho spotřebitelské úvěry splácet.6. Protože všechny shora citované smlouvy soud prvého stupně shledal absolutně neplatnými, je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vrátit pouze to, co dosud nevrátila na poskytnutých jistinách spotřebitelských úvěrů, tj. částku 17.831 Kč z úvěru č. , hodnota, , částku 36.585,80 Kč z úvěru č. , hodnota, , částku 13.032 Kč z úvěru č. , hodnota, , částku 343.393,80 Kč z úvěru č. , hodnota, a částku 110.508 Kč z úvěru č. , hodnota, . Dosud nesplacené částky jistin spotřebitelských úvěrů bylo žalované okresním soudem umožněno zaplatit ve splátkách po 5.000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Další požadavky žalobce neshledal okresní soud důvodnými, a proto žalobu ve zbývající části zamítl.7. Rozsudek okresního soudu v části výroku II napadl odvoláním žalobce. Podstatou jeho odvolací argumentace bylo tvrzení, že se domáhá doplacení zbytku nesplacené jistiny poskytnuté žalované na základě úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , po odečtení žalovanou splacené částky v celkové výši 39.492,70 Kč, která nebyla soudem prvého stupně žalobci v napadeném rozhodnutí přiznána.8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen o.s.ř.), a to v odvoláním napadeném výroku II a dále v závislém výroku III o náhradě nákladů řízení.10. Z hlediska skutkového lze z rozhodnutí okresního soudu převzít jako správná skutková zjištění ohledně úvěru č. , hodnota, , tedy mezi kým a kdy byl uzavřen, jak byla žalovaná schopna úvěr splácet, kolik z něj žalovaná čerpala peněžních prostředků a kolik z nich žalobci splatila. Odvolací soud z důvodu stručnosti na tato skutková zjištění okresního soudu odkazuje.11. Z hlediska právního hodnocení pak lze se soudem prvého stupně souhlasit v tom, že se v případě úvěru č. , hodnota, jednalo o spotřebitelský úvěr, že při jeho sjednávání nebyla úvěruschopnost žalované řádně zjištěna, a pokud byl úvěr ze strany žalobce poskytnut žalované v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, pak z toho musí nutně vyplývat použití důsledku s tím spojeného, vyjádřeného v § 87 citovaného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Problémem rozhodnutí okresního soudu ale je, že se nedržel žalobcem vymezeného předmětu řízení.13. Žaloba musí vedle obecných náležitostí stanovených pro každé podání v § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat dále náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobce je povinen vedle označení účastníků vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy, jichž se dovolává, a z žaloby musí být patrné, čeho se domáhá (žalobní petit), aniž by byla vyžadována právní kvalifikace uplatněného nároku. Žalobní petit musí být přesný, srozumitelný a určitý. Jde-li o nárok na peněžité plnění, musí žalobce v žalobě jasně a přesně uvést peněžitou částku, jejíhož zaplacení se domáhá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.6.1970, sp.zn. 3 Cz 2/70, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudu a soudních rozhodnutí IV. Praha: SEVT, 1986, s. 702-703).14. Soud je ve sporném řízení návrhy účastníků vázán, nemůže jim přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány; svým rozhodnutím musí žalobní petit zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (s výjimkami § 153 odst. 2 o.s.ř.). Soudu tedy ani nepřísluší, aby předmět řízení (žalobní petit) vymezoval či dodatečně konkretizoval namísto účastníka.15. Žalobce od počátku tvrdil a prokazoval, že se domáhá svých nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Takto vymezil předmět řízení. Okresní soud ale po zjištění, že část tohoto úvěru byla použita na konsolidaci předchozích závazků žalované vůči žalobci, začal zjišťovat okolnosti poskytnutí předchozích úvěrů a platby na takto vzniklé závazky žalované. Takový postup ale nebyl správný.16. Podstatné bylo, a soud prvého stupně se toho měl držet, že žalovaná čerpala na úvěr č. , hodnota, částku 615.645 Kč, a že na tuto jistinu splatila celkem 39.492,70 Kč. Podle shora citované právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobce právo na zaplacení částky ve výši dosud žalovanou nesplacené jistiny, tedy částky ve výši 576.152,30 Kč. Okresní soud přiznal žalobci nárok pouze na částku 521.350,60 Kč. Žalobce tak má nárok na zaplacení dalších 54.801,70 Kč.17. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.18. Při rozhodování o délce lhůty k plnění okresní soud zjevně vycházel z § 87 odst. 1, věta třetí, zákona č. 257/2016 Sb.19. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2025, č.j. 33 Cdo 1902/2025-132, skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně)