25 Co 230/2025-232 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zcela zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby žalovaní jim společně a nerozdílně zaplatili 146 663 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně jdoucími od 2. 10. 2018 do zaplacení. Žaloba byla zamítnuta i potud, a pokud a) žalobce uplatnil vůči prvnímu žalovanému nárok na zaplacení dalších 16 629,20 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně od 2. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal oba žalobce k náhradě nákladů ve výši 63 690 Kč ve prospěch a) žalobce a ve výši 62 159,49 Kč ve prospěch b) žalované (výroky II a III).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že a) žalobce je jediným společníkem a jednatelem b) žalobce a zároveň jako osoba samostatně výdělečně činná provozovatelem autoservisu specializovaného na opravy a údržbu automobilů zn. , jméno FO, se sídlem , adresa, .3. A) žalobce uzavřel dne 15. 12. 2014 s druhou žalovanou pojistnou smlouvu č. , hodnota, pro pojištění podnikatelských rizik s místem pojištění č. , hodnota, , adresa, a místem pojištění č. , hodnota, , adresa, . Smluvci si sjednali výluku pojištění pro případ, že pojistitel (druhá žalovaná) neuhradí pojištěnému (a) žalobce) újmu, jejíž náhradu je pojištěný povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen.4. Žalobce ad b) byl v rozhodné době (viz níže) vlastníkem osobního automobilu zn. , název, RZ , SPZ, bílé barvy (dále jen „předmětné vozidlo“).5. Dne , datum, v odpoledních hodinách se dostavili do autoservisu provozovaného a) žalobcem na adrese , adresa, , , jméno FO, , nar. , datum, , jakožto zmocněnec zákaznice autoservisu , jméno FO, , nar. , datum, , a v jeho doprovodu první žalovaný. Oba si přišli převzít osobní automobil ve vlastnictví zmocnitelky zn. , název, , evidenční číslo , číslo, , které předtím zmocnitelka předala autoservisu k opravě. Na místě samém se mezi , jméno FO, a prvním žalovaným na straně jedné a zaměstnanci autoservisu na straně druhé strhla hádka, načež zaměstnanci o vzniklé situaci telefonicky informovali a) žalobce, který v té době dlel doma a měl fyzicky v držení předmětné vozidlo. Žalobce ad a) se neprodleně dopravil předmětným vozidlem, které přibližně ve 14:30 hod. zaparkoval na jediné přístupové pozemní komunikaci (ve vlastnictví obce , adresa, ) poblíž autoservisu. Rozepře poté pokračovala mezi a) žalobcem a prvním žalovaným a přerostla ve vzájemnou fyzickou půtku, kdy první žalovaný použil teleskopický obušek a žalobce ad a) flobertkový revolver , název, , ze kterého několikrát vystřelil; jednalo se o revolver volně prodejný osobám starším 18 let a tehdy spadajícím do kategorie „D“ dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů a používaný k výcvikovým účelům a sportovní střelbě. Fyzický střet se postupně přenesl před předmětné vozidlo, do něhož urychleně nastoupil předními levými dveřmi na místo řidiče a znemožnil těmito dveřmi vstup a) žalobci tím, že dveře zevnitř držel rukama. Žalobce ad a) proto vstoupil do vozidla zadními levými dveřmi a ty za sebou zabouchl. Fyzický kontakt mezi prvním žalovaným a žalobcem ad a) pokračoval uvnitř vozidla, ale jeho průběh nebyly sto okolo stojící fyzické osoby svými smysly zaznamenat, protože boční okna vozidla byla zatmavená a dovnitř nebylo řádně vidět vyjma toho, že první žalovaný se na sedačce přemístil ze sedu do kleku čelem k žalobci ad a) a pak se spolu přetahovali o teleskopický obušek. Po skončení fyzického střetu oba z předmětného vozidla vystoupili, a) žalobce si přesedl na místo řidiče a s vozidlem odjel.6. Žalobce ad a) jako zhotovitel vystavil žalobci ad b) coby objednateli dne , datum, fakturu č. , hodnota, za opravu předmětného vozidla ve výši 166 292 Kč se splatností do , datum, .7. Žalobce ad a) oznámil druhé žalované dne , datum, pojistnou událost s požadavkem na zaplacení pojistného plnění ve výši 149 663 Kč, kdy od vzniklé škody 166 292 Kč odečetl 16 629 Kč, jakožto 10 % za spoluúčast. Druhá žalovaná odmítla pojistné plnění poskytnout s námitkou, že předmětné vozidlo nebylo v době vzniku tvrzené škody převzato a) žalobcem do servisu k opravě, nýbrž bylo zaparkováno v místě bydliště a) žalobce, který se jím odtud přepravil v rozhodné době na místo mimo prostor servisu. Kromě toho nebylo prokázáno, že autodíly, které a) žalobce předložil druhé žalované k prokázání vzniku škody, pocházejí z předmětného vozidla, a navíc na nich nebyly znatelné stopy poškození; druhá žalovaná se v tomto směru odkázala na výslednou zprávu z šetření ze dne , datum, , kterou vypracovala společnost , právnická osoba, se sídlem v , adresa, .8. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav věci podřadil pod právní režim zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).9. Ve vztahu mezi b) žalobcem a prvním žalovaným vyslyšel námitku promlčení uplatněného práva ze strany prvního žalovaného. Argumentoval, že ke stavení promlčecí doby u účastníka, který přistoupil do řízení v jeho průběhu (§ 92 odst. 1 o. s. ř.), dochází dnem, kdy byl soudu doručen jeho souhlas se vstupem do řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 32 Odo 1387/2004). S odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu konstatoval, že dnem, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy se právo stalo nárokem (actio nata). Není přitom rozhodné, z jakého důvodu – subjektivního či objektivního – tak věřitel neučinil. Actio nata nastala ve většině případů splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním; tato splatnost může být určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu. Pro počátek promlčecí doby je tedy rozhodný den bezprostředně následující po dni, kdy došlo ke vzniku dluhu, a nikoli až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2874/2007). Mělo-li ke škodě dojít , datum, a o výši škody se b) žalobce dozvěděl nejdéle , datum, z faktury vystavené jeho jediným společníkem a jednatelem. Obecná tříletá doba (§ 629 odst. 1 o. z.) tak začala běžet , datum, a skončila , datum, . Žalobce ad b) pak udělil souhlas se svým vstupem do řízení až při jednání před soudem prvního stupně konaném dne , datum, .10. Ve vztahu mezi b) žalobcem a druhou žalovanou neexistoval dle úsudku soudu prvního stupně žádný právní vztah založený smluvně či jinak. Nadto je třeba považovat za účinnou námitku promlčení uplatněného práva ze strany druhé žalované (§ 626, § 635 odst. 2 o. z.).11. Ve vztahu mezi a) žalobcem a druhou žalovanou soud prvního stupně uzavřel, že jejich právní vztah se odvíjel od smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, pro pojištění podnikatelských rizik. Takto sjednané pojištění se vztahovalo pouze na dvě konkrétní místa, a to budovy čp. , číslo, a , číslo, v obci , adresa, . K údajné škodě však mělo dojít mimo těchto dvou míst. Nebylo prokázáno, že by a) žalobce coby zhotovitel díla převzal na základě objednávky b) žalobce předmětné vozidlo k opravě dříve, než k údajné škodě mělo dojít. Vyšlo naopak najevo, že krátce před vznikem domnělé škody pobýval ve svém bydlišti, kde nechal předmětné vozidlo zaparkované a odtud v něm odjel na místo samé.12. Kromě toho druhá žalovaná byla vyvázána z povinnosti poskytnout a) žalobci pojistné plnění pro výluku ujednanou ve zvláštních pojistných podmínkách a tvořících nedílnou součást pojistné smlouvy (viz čl. 2 odst. 4 písm. c)), kdy pojistitel neuhradí újmu, jejíž náhradu je pojištěný (rozuměj a/ žalobce) povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen.13. Ve vztahu mezi a) žalobcem a prvním žalovaným soud prvního stupně dovodil, že a) žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b), § 120 odst. 1 o. s. ř.) ohledně vzniku škody, ačkoli k tomu byl soudem veden dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. během jednání konaného dne , datum, . Navíc u soudu odpovídal značně neurčitě, kdy doslova uvedl, že … „teď neví, na koho byla uzavřena pojistná smlouva, škodu žaluje jako fyzická osoba podnikající, protože by tam byl nesoulad mezi vlastnictvím vozidla a uzavřenou pojistnou smlouvou. Všechny kupní smlouvy na vozidlo byly uzavřeny na fyzickou osobu podnikající a pak se převádělo na právnickou osobu. Neví, proč škodu žaluje a jak moc velká škoda vznikla jako osobě podnikající“.14. Proti rozsudku se odvolali oba žalobci, přičemž brojili vůči zamítavému výroku ve věci samé a něm závislým nákladovým výrokům. Přednesli, že bylo nepochybně prokázáno, že první žalovaný způsobil škodu tím, že vnikl do předmětného vozidla, kde údery poškodil interiér a elektronická zařízení, konkrétně dekorativní lišty, elektronické ovladače, řídící systém „Comand“. Předmětné vozidlo bylo v době poškození staré 5 let a elektronické systémy předtím fungovaly, což znamená, že nikdo jiný než prv