25 Co 279/2025-1424 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem:- určil, že žalobce je vlastníkem ½ pozemkových parcel č. , číslo, , , číslo, , vše v katastrálním území , název, , obec , název, , ohledně těchto podílů je v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , zapsáno duplicitní vlastnictví žalobce a 1/ a 2/ žalovaných (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu);- zamítl žalobu, kterou se 1/ žalovaná domáhá určení, že 1/ žalovaná je vlastníkem ¼ pozemkových parcel č. , hodnota, , , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (bod II.);- prvé žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 100 299 Kč a separovanou náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (bod III.);- ve vztahu mezi žalobcem a 2/ žalovanou nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (bod IV.);- prvé žalované uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení ve výši 987,40 Kč (bod V.) a- druhé žalované uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení ve výši 987,40 Kč (bod VI.).2. V odůvodnění svého rozsudku prvostupňový soud (dále také „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) reprodukoval podstatné části procesních podání účastníků a připomněl výroky a části odůvodnění soudních rozhodnutí v této věci dosud vydaných (tj. svůj rozsudek ze dne 17. 1. 2020, č. j. 11 C 7/2021-639, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 2. 2020, č. j. 11 C 7/2015-651, a doplňujícího usnesení ze dne 22. 7. 2020, č. j. 11 C 7/2015-695; rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 10. 2020, č. j. 25 Co 130/2020-735; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2021, č. j. 22 Cdo 994/2021-810; rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 4. 2022, č. j. 25 Co 130/2020-948; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2023, č. j. 22 Cdo 3688/2022-1145, a usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 6. 10. 2023, č. j. 25 Co 130/2020-1171). Uvedl, že po posledním rozhodnutí odvolacího soudu zbývá rozhodnout o části žaloby, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem ½ pozemkových parcel č. , hodnota, a , hodnota, , vše v katastrálním území (dále jen „k. ú.“) , adresa, , obec , adresa, . Jedná se o podíly, ohledně kterých je v katastru nemovitostí zapsáno duplicitní vlastnictví žalobce v rozsahu ½, oproti žalovaným, kdy každá ze žalovaných je zapsána jako duplicitní vlastnice podílu v rozsahu 1/4. Tyto podíly byly původně ve vlastnictví zůstavitelky , jméno FO, a byly projednávány v rámci dědického řízení, vedeného u Státního notářství v , město, - později u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. D 982/74 - později pod sp. zn. 23 D 934/98. Předmětem řízení tak zůstal vzájemný návrh 1/ žalované (dále také „prvá žalovaná“ či „žalovaná 1/“), že je vlastnicí podílů ve výši ¼ na pozemkových parcelách č. , hodnota, , Anonymizováno, a , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Ohledně dalšího podílu ve výši ½ na pozemkových parcelách č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, bylo již pravomocně rozhodnuto a určeno, že jejich vlastníkem je žalobce, a to výrokem I. rozsudku Okresního soudu v , město, ze dne 17. 1. 2020, č. j. 11 C 7/2021-639, doplněným rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 2. 2020, č. j. 11 C 7/2015-651, a doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 11 C 7/2015-695, který byl potvrzen a upřesněn výrokem I. rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 4. 2022, č. j. 25 Co 130/2020-948. Dále okresní soud podal přehled skutkových zjištění s uvedením důkazů, z nichž je čerpal. Vysvětlil současně neprovedení některých navrhovaných důkazů a citoval znění na posouzení věci rozhodných zákonných ustanovení.3. Po skutkové stránce prvostupňový soud shrnul, že v katastru nemovitostí je u pozemků nyní označených jako pozemková parcela č. , hodnota, o výměře 1 190 m2 a pozemková parcela č. , hodnota, o výměře 4 682 m2, vše v k. ú. , adresa, , zapsáno duplicitní vlastnictví. Jako vlastník celých pozemků je zapsán (uveden) žalobce (v rodinném vztahu k účastnicím řízení - syn 2/ žalované a synovec 1/ žalované). Ohledně podílu ve výši 1/2 na těchto pozemcích je duplicitně zapsáno vlastnictví každé ze žalovaných ve výši ¼. Žalobce je zapsán jako vlastník na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , kterou uzavřel se 2/ žalovanou (dále také „druhá žalovaná“ či „žalovaná 2/“) jako vlastnicí celých nemovitostí. Vlastnické právo žalovaných je zapsáno na základě usnesení Okresního soudu v , město, ze dne 20. 10. 2013, č. j. D 934/98-454, vydaného v dědickém řízení, týkajícím se pozůstalosti , jméno FO, . Původními vlastníky pozemků byli , jméno FO, a , jméno FO, - rodiče žalovaných. , jméno FO, (otec žalovaných a děd žalobce) zemřel a 2/ žalovaná se stala na základě dědického řízení zůstavitele , jméno FO, vlastnicí ½ předmětných nemovitostí. Poté, co zemřela , jméno FO, (matka žalovaných a děd žalobce), bylo vedeno dědické řízení, týkající se její pozůstalosti. V rámci tohoto dědického řízení bylo Státním notářstvím v , město, vydáno dne 30. 8. 1982 rozhodnutí pod č. j. D 982/74-114, dle kterého pozůstalost, a tedy i ½ nyní řešených nemovitostí a dalších nemovitostí zapsaných v k. ú. , adresa, , nabyla 2/ žalovaná. Na dědickém rozhodnutí byla vyznačena doložka právní moci ke dni , datum, . Až do r. , datum, bylo dědické řízení v tomto stavu a nedocházelo v něm k dalším úkonům. Žalovaná 2/ se na základě vyznačené doložky právní moci ujala držby nyní řešených pozemků. Na základě toho byla v dobré víře ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí a byla oprávněnou držitelkou těchto pozemků. Druhá žalovaná se na základě vyznačené doložky právní moci důvodně domnívala, že o vlastnickém právu k předmětným nemovitostem již bylo rozhodnuto. To v předchozích rozhodnutích ostatně konstatoval i Nejvyšší soud ČR (dále také „dovolací soud“) ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2023, č. j. 22 Cdo 3688/2022-1145. V tomto rozsudku dovolací soud uvedl – cit.: „Dobrou víru žalované 2/, že pozemky nabyla děděním, konstatoval dovolací soud již v předchozím rozhodnutí v této věci, a na tom není třeba nic měnit.“ Žalovaná 2/ darovala celé předmětné nemovitosti smlouvou ze dne , datum, svému synovi - žalobci. Dne , datum, podala 1/ žalovaná odvolání proti shora zmiňovanému rozhodnutí ze dne 30. 8. 1982, č. j. D 982/74-114. Dne 20. 3. 2008 bylo vydáno usnesení Okresního soudu v , město, pod č. j. D 934/989-454, kterým bylo rozhodnuto, že 1/ a 2/ žalované nabyly z dědictví po , jméno FO, každá ¼ předmětných nemovitostí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci.4. Okresní soud řešil, zda na straně 2/ žalované došlo v době od , datum, do roku , datum, k vydržení vlastnického práva podílu na předmětných nemovitostech, které původně patřily , jméno FO, . Uvedl, že na základě stejných skutečností bylo zapsáno duplicitní vlastnictví i u jiných nemovitostí, zapsaných v k. ú. , adresa, . Jednalo se o stavební parcelu, jejíž součástí je budova čp. , číslo, , dále o pozemky u této budovy, pozemky, které mělo v roce , datum, v užívání , název, se sídlem , adresa, , následně , název, (dále jen „, název, “). U těchto dalších nemovitostí bylo v tomto soudním řízení a v řízení vedeném u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. 11 C 123/2006 již pravomocně rozhodnuto, že jejich výlučným vlastníkem je žalobce. K otázce, zdali se 2/ žalovaná ujala držby i nyní řešených pozemků, okresní soud připojil rozsáhlou citaci z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2023, č. j. 22 Cdo 3688/2022-1145. S ohledem na závěry dovolacího soudu bylo podle okresního soudu na 1/ žalované, aby vysvětlila a prokázala, proč se věci, týkající se držby žalované 2/ ke spoluvlastnickému podílu ve výši ½ k pozemkům v současné době označeným jako pozemkové parcely č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, - tj. tzv. k lesním pozemkům, neodehrály obvyklým způsobem.5. První žalovanou přednesená tvrzení a argumentace nejsou podle okresního soudu takové povahy, aby bylo možno vyslovit závěr, že v dané - a i Nejvyšším soudem ČR popsané – situaci se věci neodehrály obvyklým (očekávaným) způsobem. Některé z těchto námitek 1/ žalovaná uplatňovala již dříve a na tyto námitky reagovaly Krajský soud v , adresa, a Nejvyšší soud ČR ve svých rozsudcích, vydaných v rámci předmětného řízení. Argument, že 1/ žalovaná měla dle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 61/1977 Sb. oznámit změnu ve vlastnictví lesních pozemků orgánu státní správy lesního hospodářství, byl již uveden v rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 4. 2022, č. j. 25 Co 130/2020-948 (viz odstavec č. 41 odůvodnění tohoto rozsudku) - k vysvětlení, proč nedošlo k držbě předmětných lesních pozemků (jejich částí). Nejvyšší soud ČR se v rozsudku posledně zmíněném se závěry odvolacího soudu o neexistenci držby žalovanou 2/ neztotožnil a rozsudek v části, týkající se lesních pozemků, zrušil. Skutečnost, že 1/ ža