26 Co 238/2025-626 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 2 970 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od 27. 9. 2016 do zaplacení (výrok I) a žalobci současně uložil nahradit žalovanému náklady řízení 123 904 Kč (výrok II).2. Žalobce se domáhal zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění s odůvodněním, že požaduje náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil. Tvrdil, že uzavřel se synem žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeným dne 15. 9. 1971 (dále jen „, právnická osoba, .“), smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě půjčil , právnická osoba, .ml. postupně 900 000 Kč, 600 000 Kč a 2 000 000 Kč. Peníze poukázal na účet sjednaný smluvními stranami jako místo plnění. , právnická osoba, . prostředky z půjčky žalobci nevrátil, přičemž následně došlo k zahájení insolvenčního řízení a na majetek , právnická osoba, . byl prohlášen úpadek. Žalobce později zjistil, že účet, na který bylo v souladu se smlouvami o půjčce plněno, nebyl účet , právnická osoba, ., ale šlo o účet, který měl žalovaný jako advokát zřízen coby účet sloužící ke složení peněz do advokátní úschovy. Žalobce tvrdil, že žalovaný coby profesionál, odborník ve svém oboru, měl povinnost zabezpečit svůj peněžní účet, kontrolovat ho, evidovat příchozí platby, pátrat po jejich původu, a pokud mu na účet doputovala žalovaná částka, měl ji vrátit. Žalovaný tím, že na své profesní povinnosti rezignoval, když přenechal bez kontroly svému synovi úschovný účet, svým nekonáním umožnil vznik škody, přestože byl povinen si počínat tak, aby vzniku škody zabránil. Žalobce dovozoval, že kdyby se žalovaný choval tak jak měl, peníze by zadržel a vrátil je žalobci, a nedošlo by ke vzniku škody. Proto požadoval po žalovaném nahradit škodu ve výši odpovídající jemu nevráceným peněžním prostředkům (tvrdil, že dosud nesplacená část dluhu činí 2 970 000 Kč). Současně žalobce tvrdil, že , právnická osoba, byl pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu, jehož se dopustil zneužitím prostředků, které měl byly uloženy na úschovném účtu žalovaného, a že proto by měly být všechny shora uvedené smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné.3. Žalovaný se bránil tvrzením, že on sám si od žalobce žádné finanční prostředky nepůjčil, o půjčkách mezi žalobcem a , právnická osoba, . se dozvěděl až později přímo od žalobce, a že , právnická osoba, . pro něj po dobu cca 20 let vedl účetnictví a v rámci toho pro žalovaného prováděl i platby z účtů, což platilo i pro výše uvedený úschovný účet advokátní praxe. Popřel rovněž, že by na tento účet žalobce poukázal tolik, co bylo tvrzeno.4. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout , právnická osoba, . 900 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 11. 4. 2016, 600 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 10. 4. 2016 a 2 000 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 11. 5. 2016, a to převodem na účet č. , č. účtu, . , právnická osoba, se zavázal vrátit 900 000 Kč a 600 000 Kč do 30. 4. 2016 a 2 000 000 Kč do 25. 5. 2016. O tom byly sepsány celkem tři písemné smlouvy. Prokázáno bylo i to, že 600 000 Kč a 1 000 000 000 Kč žalobce i fakticky na uvedený účet poukázal. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, dne 8. 9. 2023 byl žalovaný uznán vinným, že z hrubé nedbalosti porušil podle zákona mu uloženou a smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování a správě cizího majetku, čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozených, a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu; tím spáchal přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ tr. zákoníku a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Trestného činu se dopustil tím, že jakožto advokát v přesně nezjištěném období od 26. 11. 2013 do konce první poloviny roku 2016 adekvátně nespravoval peněžní prostředky svých klientů dle uzavřených smluv o úschově, a že s takto svěřenými prostředky fakticky nechal disponovat , právnická osoba, . Nejednal tak v souladu s povinnostmi advokáta vymezenými v § 16 odst. 1, odst. 2 a § 56a odst. 1, odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a v čl. 2 odst. 3, 5 usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 28. 6. 2004 č. 7/2004 Věstníku o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, jakož i s povinnostmi majitele úschovných bankovních účtů dle § 41f odst. 2, 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, které hrubě nedbale porušil. Současně týmž rozsudkem byl , právnická osoba, . uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a/ tr. zákoníku a ze spáchání zvlášť závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, odst. 4 písm. b/ tr. zákoníku.5. Okresní soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, že zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé straně, nikoli majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet. Proto plnění poskytnuté na základě určitého (byť později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající.6. K žalobcem namítané absolutní neplatnost smluv o zápůjčce okresní soud uvedl (i zde s odkazem na relevantní judikaturu), že absolutně neplatná je smlouva uzavřená v podvodném úmyslu všemi jejími účastníky (jde o neplatnost pro rozpor s veřejným pořádkem). V každém jednotlivém případě je třeba posoudit, zda je trestněprávní následek orientován proti jednomu účastníku právního vztahu, nebo naopak znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo právní jednání všech účastníků. Relativní neplatnost právního jednání pak nastává v případě, pokud je trestněprávní následek orientován výhradně proti jinému, resp. druhé smluvní straně. Naopak absolutní neplatnost nastává v případě, kdy znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo právní jednání všech účastníků. Z toho okresní soud vyvodil, že nelze uzavřít, že by shora uvedené smlouvy o zápůjčkách byly absolutně neplatné, protože trestněprávní následek jednání žalovaného, kterým byl uznán vinným, nebyl orientován ani proti jednomu z účastníků smluv o zápůjčkách, přičemž porušování povinností ve vztahu k úschovnímu účtu se týkalo pouze vztahu mezi žalovaným a jeho klienty. K tomu okresní soud doplnil, že případnou relativní neplatnost nikdo nenamítal.7. Dále se okresní soud zabýval tím, že žalobce po žalovaném požadoval zaplacení peněžitého plnění z titulu náhrady škody. S odkazem na ustanovení § 2910 a násl. o. z. okresní soud poukázal na to, že v takovém případě bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal porušení jaké povinnosti se žalovaný dopustil, jaká byla výše škody a z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti. Připomenul, že o vztah příčinné souvislosti jde v případě, že škoda vznikla následkem protiprávního úkonu žalobce. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnímu následku nedošlo. Uvedl, že v daném případě je zřejmé, že za to, že se žalobci nedostalo zpět finančních prostředků ze smluv o zápůjčkách, nemůže žalovaný, ale , právnická osoba, ., který žalobci uvedené peníze neuhradil, ač se k tomu smluvně zavázal. Okresní soud závěrem doplnil, že v řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno dovodit, že žalovaný s peněžními prostředky ze zápůjček nakládal ve svůj prospěch. Proto okresní soud žalobu zcela zamítl.8. Povinnost nahradit náklady řízení žalovaného uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, jakožto v řízení zcela neúspěšnému účastníkovi.9. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Zopakoval, že se žalovaný dopustil porušení svých povinností advokáta, když řádně nespravoval prostředky na předmětném úschovním účtu, a že v důsledku porušení těchto povinností žalovaného mu vznikla škoda. Domáhal se aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že porušení povinností, jichž se žalovaný dopustil, bylo velice rozsáhlé. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí.10. Žalovaný se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil, navrhl jeho potvrzení a zcela odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Poukázal na to, že odpovědnost advokáta za správu peněz je dána pouze ve vztahu k jeho klientům nikoli ke třetím osobám. Současně zdůraznil, že na jeho účet byla poukázáno pouze 1 600 000 Kč, nikoli žalobcem požadovaných 2 970 000 Kč.11. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst.