26 Co 334/2025-98 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Žalobce se domáhal zaplacení , částka, s tvrzením, že dne , datum, jako kupující uzavřel s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky , název, , rok výroby , datum, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), za kupní cenu , částka, . Zakoupené vozidlo mělo již v době převodu vlastnictví na žalobce vadu-prasklinu předního skla, na kterou žalovaný žalobce neupozornil. Při kontrole vozidla vadu nezpozoroval ani žalobce ani jím zajištěný technik. Žalobce na vadu přišel až „až po koupi“ a ohlásil ji jako škodní událost pojišťovně. Ta zjistila, že při STK, kterou žalovaný zajišťoval v roce , datum, , bylo v protokolu uvedeno, že čelní sklo vykazuje prasklinu, a proto žalobce nemohl čerpat náhradu v rámci pojistky. Žalobce nechal sklo opravit za , částka, . Žalovaný musel o poškození čelního skla vědět, přesto vadu neuvedl do kupní smlouvy a poškození v ceně vozidla nezohlednil. Žalobce proto požadoval slevu z kupní ceny vozidla ve výši odpovídající ceně provedené opravy.3. Žalovaný uvedl, že vozidlo bylo vyrobeno v roce , datum, nikoli , datum, a doplnil, že v době prodeje mělo najeto 271 072 km. Uvedl, že o prasklině čelního skla vozidla se dozvěděl při poslední technické kontrole vozidla, která se uskutečnila dne , datum, . Podle rozhodnutí orgánu STK umístění a velikost této praskliny na čelním skle nebránily bezpečnému provozu vozidla na pozemních komunikacích. Prasklina byla vizuálně zjistitelná, není mu nic známo o tom, zda se prasklina následně zvětšila nebo prohloubila. Žalovaný namítl, že prasklinu na čelním skle vozidla musel žalobce s vynaložením obvyklé pozornosti zjistit při prohlídce vozidla a dále namítal, že uplatněná výše slevy z kupní ceny není přiměřená k ceně vozidla. Bránil se rovněž i tím, že žalobce neuplatnil reklamaci vady řádně a včas.4. Okresní soud vyšel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné a kupní smlouvou bylo prokázáno, že smlouvu uzavřeli účastníci dne , datum, a uzavřel, že na čelním skle bylo v době prohlídky a převzetí vozidla žalobcem drobné poškození, a to na levé straně v poli výhledu řidiče o velikosti do 20 mm. Žalobce si společně s jím pozvaným technikem vozidlo prohlédli a provedli zkušební jízdu, ale vady na čelním skle si nevšimli. Zprávou ze stanice technické kontroly (dále jen STK) a výpovědí svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že toto poškození čelního skla bylo poznatelné (zřejmé, viditelné) i při vynaložení obvyklé pozornosti, neboť si ho všiml jak technik (profesionál) STK, který poškození uvedl do protokolu o prohlídce vozidla, tak svědek (laik), který vozidlem jezdil se žalovaným jako spolujezdec. Že by žalovaný výslovně ujistil žalobce, že věc je bez vad, nebo že by lstivě zastřel vadu, tvrzeno nebylo ani v průběh řízení nevyšlo najevo. Poté okresní soud odkázal na ust. § 2095 a násl. o. z. a uzavřel, že námitka, že žalobce neoznámil žalovanému vadu včas, žalovanému nenáleží, neboť v době odevzdání vozidla o vadě skla prokazatelně věděl, ale neupozornil na ni. Dospěl ale k závěru, že žaloba není důvodná a zamítl ji, neboť měl za to, že vada čelního skla byla vadou zjevnou (zřejmou) a žalobce nebo jím přizvaný technik, tedy osoba, u níž se předpokládá jistá úroveň odbornosti (§ 5 odst. 1 o. z.), ji museli s vynaložením obvyklé pozornosti poznat při prohlídce vozidla nebo při zkušební jízdě. Při stáří vozidla 16 let a nájezdu 271 072 km žalobce, u něhož se má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.), také mohl důvodně předpokládat, že vozidlo může mít i zjevnou vadu, na kterou ho žalovaný neupozornil, a být tak při prohlídce vozidla obezřetnější.5. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Uvedl, že žalobce sice nebyl úspěšný, ale přihlédl k tomu, že k podání žaloby přistoupil z důvodu vady čelního skla na vozidle koupeného od žalovaného, který o vadě věděl, ale žalobce na tuto vadu neupozornil, na druhé straně šlo o vadu zjevnou, které si žalobce s technikem nevšimli, ačkoli ji s vynaložením obvyklé pozornosti poznat mohli a měli. V průběhu řízení oba účastníci učinili vzájemně peněžní nabídky na smírné vyřešení věci, ale ve výsledku se neshodli na výši konečného plnění. Z důvodů hodných zvláštního zřetele, kterými jsou „výše popsané okolnosti případu a postoj účastníků v průběhu řízení“, považoval okresní soud za spravedlivé, aby si účastníci nesli náklady řízení každý ze svého, což žalovaný sám navrhoval v rámci své nabídky na smírné vyřešení věci.6. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. V písemném odvolání popřel závěr okresního soudu, že na čelním skle bylo v době prohlídky a převzetí vozidla drobné poškození, a to na levé straně v poli výhledu řidiče o velikosti 20 mm. Tvrdil, že prasklina nemohla být ze strany řidiče vidět, protože mohla být v místě lepení a lišty čelního skla. Poškození bylo nepatrné a snadno přehlédnutelné. Žalobce byl ujištěn žalovaným při koupi vozidla, že jiné vady, než které uvedl v kupní smlouvě, vozidlo nemá. Žalobce projevil snahu vše se o kupovaném automobilu dozvědět, naopak žalovaný měl motivaci závadu zatajit. Žalovaný nebyl dostatečně odpovědný vlastník, když neprovedl natolik běžnou věc, jako je pojištění čelního skla. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl.7. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že tvrzení žalobce v odvolání, že popírá existenci vady v době uzavření smlouvy, je novým tvrzením a poukázal na dosavadní tvrzení žalobce, že se mělo jednat o drobnou prasklinku, a to na levé straně v poli výhledu na straně řidiče vozidla o velikosti do 20 mm. Naproti tomu v odvolání žalobce tvrdí, že šlo o drobné poškození, které se mohlo skrývat v místě lepení a lišty čelního skla. Žalovaný skutková zjištění okresního soudu považoval za správná a souhlasil i se závěrem, že žalobce při běžné prohlídce musel poškození vidět. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil. Proti výroku II rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil s aplikací ust. § 150 o. s. ř. a domáhal se rozhodnutí o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Uváděl, že okolnosti, které vedly žalobce k uplatnění nároku ani průběh řízení nelze považovat za skutečnosti, které by měly vést k tomu, že mu bude odepřeno právo na náhradu nákladu řízení.8. Odvolání žalobce je přípustné, ale není důvodné. Odvolání žalovaného je přípustné i důvodné.9. Předně je třeba uvést, že pokud žalobce v písemném odvolání uvedl, že popírá, závěr okresního soudu, že na čelním skle bylo v době prohlídky a převzetí vozidla drobné poškození, a to na levé straně v poli výhledu řidiče o velikosti 20 mm, tak při odvolacím jednání k výzvě odvolacího soudu vysvětlil, že popírá skutečnost, že by o vadě věděl, nikoli závěr, že tato vada existovala v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Tím považuje odvolací soud nepřesnost v odvolání za odstraněnou a dodává pouze, že při uplatnění práva na slevu z kupní ceny stíhá kupujícího (žalobce) povinnost tvrdit a prokázat, že vada prokazatelně existovala v době koupě a pokud by tomuto tak nebylo, tak by nárok na slevu nebyl vůbec dán.10. Žalobce v odvolání dále uvádí, že prasklina dle protokolu pojišťovny „mohla být v místě lepení a lišty čelního skla“. K tomu je třeba uvést, že jde o nové, tj. nepřípustné tvrzení, navíc v rovině pouhé úvahy o možném umístění poškození na čelním skle vozidla. Ve smyslu ust. § 79 o. s. ř. leží na žalobci povinnost vylíčit v žalobě rozhodující skutečnosti. Tvrzenou vadu popsal žalobce v žalobě jako „prasklinu čelního skla“ bez bližší specifikace. Stejně tak nekonkrétně popsal tvrzenou vadu v předžalobní výzvě. V žalobě nic bližšího netvrdil a až při jednání před okresním soudem uvedl, že „šlo o nepatrně viditelnou tečku“ (viz protokol č. l. 38 spisu). To, že tato vada „mohla být v místě lepení a lišty čelního skla“ žalobce vůbec netvrdil a taková skutečnost nevyplývá ani z provedeného dokazování (v tomto směru proto nemohl být žalobce poučen o důkazním břemenu). Z protokolu o státní technické kontrole vozidla provedené již , datum, totiž takové zjištění okresní soud učinit nemohl. V tomto protokolu založeném na č. l. 24 spisu je pouze uvedeno, že byla zjištěna závada „3.2.1.2“, tj. je zde odkaz na číselné označení možných závad s uvedením její obecné definice. Bližší závěr o poloze závady (poškození) na předním skle nelze učinit, neboť zde není zjištěná závady a její poloha blíže popsána. Ani z protokolu pojišťovny, který je založen na č. l. 7 spisu, takové zjištění okresní soud učinit nemohl (ani zde není poloha původního poškození blíže popsána), když navíc jde o protokol z , datum, , tj. o protokol sepsaný tři měsíce po uzavření kupní smlouvy. Okresní soud proto nepochybil, pokud vyšel ze samotného tvrzení žalobce a uzavřel, že v době koupě