27 Co 158/2025-121 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě co do částky , částka, , kterou umožnil žalovanému splácet žalobkyni ve splátkách ve výši , částka, měsíčně do 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), a žalobu zamítl co do částky ve výši , částka, s úrokem ve výši 29,55% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení (výrok II.) Okresní soud nakonec nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši , částka, s úrokem ve výši 29,55% p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši , částka, .3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Okresní soud rozhodoval za splnění podmínek podle § 115a občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s tím, že částka , částka, měla být použita k předčasnému splacení úvěru číslo , hodnota, , kterým se předchůdkyně žalobkyně dne , datum, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, , nicméně podle předloženého výpisu splatil jen , částka, . Spotřebitelský úvěr poskytnutý na základě smlouvy ze dne , datum, měl žalovaný splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, , nicméně splatil celkem jen , částka, . Z hodnocení klienta ze dne , datum, vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, měsíčně a z výdajů žalovaného ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.5. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky , částka, . Připomněl, že v tomto případě smlouvy o úvěru je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť si k jeho výdajům neobstarala žádný podkladový materiál. Smlouva o spotřebitelském úvěru a dohoda o jeho podstatném navýšení jsou proto neplatné. Okresní soud z tohoto důvodu postupoval podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dlužnou jistinu ve výši , částka, představuje podle soudu prvního stupně rozdíl mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů ve výši , částka, (60 000 + 18 519) a částečným plněním ve výši , částka, (42 156 + 11 162). Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši , částka, v přiměřených splátkách ve výši , částka, měsíčně. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu, protože žalovaný měl ve věci převážný úspěch, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.7. Žalobkyně podala včas odvolání proti části výroku II. napadeného rozsudku v dále uvedeném rozsahu, které doplnila podáním ze dne , datum, . Žalobkyně se odvoláním do výroku II. rozsudku domáhala změny tohoto výroku rozsudku a vyhovění žalobě pouze v rozsahu, ve kterém jí okresní soud nepřiznal část dlužné jistiny ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Poukázala na to, že soud prvního stupně provedl důkaz i smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , která žalokyni nebyla postoupena a kterou ani okresní soud nepředložil žalobkyni k nahlédnutí. Rovněž namítala, že není zřejmé, jak soud prvního stupně posuzoval majetkovou situaci žalovaného a proč rozhodl o přiznání plnění v tak nízkých splátkách. Žalobkyně považuje rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. za nepřezkoumatelný. Zdůraznila, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s Dohodou o konsolidaci ze dne , datum, poukázala platbu ve výši , částka, na dluh z dříve uzavřené smlouvy o úvěru číslo , hodnota, , která byla konsolidována, a platbu ve výši , částka, žalovanému. Reálný majetkový prospěch žalovaného tak činil , částka, . Žalovaný až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni uhradil jen , částka, . Závěr okresního soudu o uhrazení částky , částka, tak není správný. Žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, který se po uplynutí poskytnuté desetidenní lhůty dostal dne , datum, do prodlení. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokazoval, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, kterou mu žalobkyně poskytla. Žalobkyně proto i s poukazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , navrhla, aby odvolací soud podanému odvolání vyhověl a rozsudek okresního soudu v napadené části II. změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.8. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. v napadené části, tj. ve shora naznačené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 písm. a/ o.s.ř.), a to při nařízeném jednání v nepřítomnosti žalovaného řízení za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Odvolací soud předně vychází, až na níže uvedená skutková zjištění o tom, jaká částka byla žalovanému vyplacena a jakou částku žalobkyni vrátil, ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.13. Odvolací soud rovněž odkazuje na správné právní závěry okresního soudu stran aktivní legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu i toho, že závazkový vztah účastníků posuzoval dle jím citovaných právních předpisů, tj. zejména dle režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Krajský soud však má výhrady k postupu okresního soudu, který ve věci samé rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. Při postupu podle tohoto ustanovení sice může dojít i k zamítnutí žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ), pokud však po výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. některý z účastníků doplní svá skutková tvrzení nebo do spisu založí nové důkazní prostředky a tato nová tvrzení nebo důkazy mohou být důvodem pro jiné rozhodnutí ve věci samé (třeba i ve vztahu ke lhůtě k plnění), soud musí výzvu podle § 115a o.s.ř. zopakovat. Rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání nelze založit na neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2440/19). Okresní soud poté, co si přímo od společnosti , právnická osoba, . a od , právnická osoba, . vyžádal další listiny, zejména smlouvu o úvěru ze dne , datum, , z nichž učinil skutková zjištění, již účastníky v rozporu s ustanovením § 115a o.s.ř. nevyzval, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Přestože ok