47 Co 123/2025-104 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 17 630,20 Kč v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek (již pravomocný výrok I). Žalobu zamítl v části o zaplacení 30 279,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 118,63 Kč, kapitalizovaného úroku 4 557,57 Kč, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 40 900 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení (výrok II). Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela se žalovaným dne 29. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s roční úrokem 54 % ve 24 měsíčních splátkách. Jelikož platební povinnosti řádně neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 29. 10. 2023 zesplatnila a poté pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný ve splátkách uhradil celkem 22 369,80 Kč. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu 17 630,20 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit ve splátkách, s jejichž výší žalovaný souhlasil. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do částky 6 422,42 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení. Dle jejího názoru správně činila 24 052,62 Kč (46 422,52 Kč minus 22 369,80 Kč). Z denní historie úvěru, jež byla přílohou žaloby, vyplývalo, že žalovaný čerpal celkem částku 46 422,42 Kč a splatil celkem částku 22 369,80 Kč. Jelikož šlo o smlouvu s revolvingovém úvěru, mohl čerpat do celkového limitu 40 000 Kč opakovaně. Sjednaný limit značí, že by nemohl čerpat nad sjednaný limit bez toho, aniž by částečně hradil. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II tak, že jí přizná ve stanovených splátkách rovněž částku 6 422,42 Kč.4. Žalovaný k odvolání uvedl, že již před okresním soudem doložil, kolik na úvěr splatil. Úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč, částka požadovaná nad to představuje úroky. Výpisem z účtu doložil, že povinnost uloženou ve výroku I prvoinstančního rozsudku řádně plní.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a neshledal odvolání důvodným.6. Odvolací soud považuje za správný pečlivě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelem úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně. Žalovaný tedy je povinen podle citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem.7. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl ve výroku II. Správně přitom vyšel ze žalobních tvrzení obsažených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Z nich se jednoznačně podávalo, že žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny 40 000 Kč, poplatku 900 Kč a dále specifikovaného příslušenství (viz bod IV návrhu ve spojení se zněním petitu pod písm. G). S tím, že žalovaný na úvěr splatil do postoupení pohledávky 22 369,80 Kč, později již ničeho. Rovněž při částečném zpětvzetí žaloby dne 13. 11. 2024 žalobkyně vycházela z dlužné jistiny 40 000 Kč a čerpání stejné částky učinili účastníci nesporným při jednání okresního soudu dne 14. 5. 2024, při němž byly provedeny veškeré listinné důkazy (viz protokol o jednání na č. l. 34 spisu). Namítá-li žalobkyně v odvolání, že okresní soud přes uvedené skutečnosti sám měl z transakční historie vyčíst a žalobkyni přiznat vyšší částku z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, jedná se o nepřípustná a zejména odlišná tvrzení vznesená až za odvolacího řízení.8. Vzhledem k uvedenému byl rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II jako věcně správný potvrzen, a to včetně závislého nákladového výroku III, který je rovněž v souladu se zákonem (§ 219 o.s.ř.).9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně zcela úspěšný žalovaný se zde práva na náhradu nákladů vzdal.