47 Co 130/2025-94 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni 18 000 Kč (výrok II) a 23 250 Kč (výrok IV). Žalobu zamítl co do zaplacení částek 24 594,10 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a 36 227,01 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok III). Vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytla částku 20 000 Kč, a dne 11. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaná ve splátkách uhradila pouze 2 000 Kč na první úvěr a 6 750 Kč na druhý úvěr v pořadí. Tedy žalovaná platební povinnosti řádně neplnila, pročež právní předchůdkyně žalobkyně oba úvěry zesplatnila a poté smlouvou ze dne 21. 10. 2024 pohledávky za žalovanou postoupila žalobkyni. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy jsou z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalované neplatné. Plnění právní předchůdkyní žalobkyně tak byla poskytnuta bez právního důvodu a představují bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná je povinna tato plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázala, že by se tak v rozsahu 18 000 Kč resp. 23 250 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedené částky uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost obou dluhů se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaná v prodlení neocitla.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částek 18 000 Kč a 23 250 Kč vždy od 25. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byla žalovaná v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění ze dne 11. 11. 2024, která jí byla zaslána zároveň s oznámením o postoupení pohledávky. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalované až rozhodnutím soudu. Žalovaná navíc netvrdila ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech dluh uhradit. Jednalo se o její břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroků I a III tak, že jí právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z obou dlužných jistin náleží od 25. 11. 2024 do zaplacení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným.6. Odvolací soud považuje za správný pečlivě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelkou úvěru , právnická osoba, , posouzena úvěruschopnost žalované a posuzované úvěrové smlouvy jsou z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatné. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.7. Žalovaná tedy je povinna podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalované zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaná byla v řízení procesně zcela nečinná a se soudem nikterak nekomunikovala. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalované splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.8. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.9. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaná byla v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaná v prodlení nebyla a nemohla se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.10. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistin ve výrocích II a IV rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Tyto výroky nebyly odvoláním dotčeny a samostatně nabyly právní moci dne 12. 8. 2025. Rozsudek byl doručen žalobkyni 16. 7. 2025 a žalované pak dne 25. 7. 2025 (§ 50m o.s.ř.). Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroků II a IV a marně uplynula dnem 15. 8. 2025. Žalovaná v řízení netvrdila, že by dlužné jistiny vrátila. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistiny nebyly vráceny a žalovaná se ocitla v prodlení s jejím vrácením od 16. 8. 2025. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k počátku prodlení žalované došlo ve druhém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 11,50 % ročně. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v této výši, nikoli v požadované výši 15 % ročně, a to za dobu od 16. 8. 2025 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). .11. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně úroků z prodlení ve výši 15 % z týchž částek za dobu předcházející od 25. 11. 2024 do 15. 8. 2025 naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.).12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. I po částečné změně prvoinstančního rozsudku zůstala procesně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. Rovněž v tomto stupni byla žalovaná procesně úspěšnější účastnicí, neboť k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení v nižší než požadované sazbě za dobu necelých tří kalendářních měsíců a za dobu předcházející od 25. 11. 2024 jí nenáleží v žádné výši. Ani zde však žalovaná žádné náklady nevynaložila.