47 Co 83/2025-90 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud označeným rozsudkem uložil žalované do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni částku , částka, se specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a nahradit jí náklady řízení ve výši , částka, (výrok II).2. Vzal soud za prokázané, že dne , datum, uzavřely účastnice smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši , částka, (§ 2395 a násl. o. z.). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v tehdy platném znění (dále jen „ZSÚ“). Vyšla přitom z informací poskytnutých žalovanou, jež řádně ověřila, a to včetně celkových měsíčních výdajů domácnosti a splátek na další závazky žalované ve výši 25 tis. Kč (potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta; daňové přiznání žalované; úvěrová zpráva z bankovního i nebankovního registru klientských informací; normativní náklady na bydlení; životní minimum). Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmů , částka, činil disponibilní čistý měsíční příjem žalované , částka, a ten umožňoval žalované předmětný úvěr se smluvním úrokem 8,49 % ročně měsíční splátkou po , částka, splácet. Pro případ neplnění smluvních podmínek byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění úvěru a jeho další úročení. Žalovaná v období od září 2021 do března 2024 sjednané splátky řádně hradila. Od dubna 2024 žalobkyně neeviduje již žádnou úhradu. K datu zesplatnění úvěru , datum, sestával celý úvěrový závazek žalované z dlužné jistiny , částka, , smluvní pokuty , částka, a kapitalizovaného úroku , částka, , přičemž jistina se smluvní pokutou se nadále úročí smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na úvěr splatila vyšší částku, než která byla zohledněna v podané žalobě.3. Okresní soud na základě výsledků provedeného dokazování shledal nedůvodnou obranu žalované spočívající v tom, že úvěrová smlouva je od počátku neplatná jako celek pro neprověření úvěruschopnosti žalované a pro rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s obsahem smluvního závazku formou poskytnutí Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jež byl psán stejně jako samotná úvěrová smlouva zcela srozumitelným laickým jazykem, obsahoval všechna ujednání, z nichž následně uzavřená úvěrová smlouva vycházela, žalovaná byla poučena též o právu odstoupit od smlouvy, načež téměř dva a půl roku řádně hradila sjednané splátky. Úvěrová smlouva neobsahovala žádná nesrozumitelná či zavádějící ujednání, ani nepřiměřený smluvní úrok. Rovněž úvěruschopnost žalované byla náležitě prověřena. Pokud žalovaná předložila Společný výpis z Bankovního a nebankovního registru klientských informací k prokázání tvrzení, že jí byly žádosti o úvěr opakovaně zamítány, týkal se až období s odstupem dvou let po uzavření předmětné smlouvy.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Navrhla jej zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované coby spotřebitelky. Nežádala doložit příjmy a výdaje a nemohla tak posoudit, zda žalovaná bude schopna dostát závazkům z úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná jako celek taktéž pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobkyně (profesionálka) zjevně zneužila svých práv na úkor žalované (slabší smluvní strany). Smlouva obsahovala mnoho ujednání flagrantně nevýhodných pro žalovanou.5. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. Řádně doložila, že před poskytnutím úvěru náležitě prověřila schopnost žalované předmětný úvěr splácet.6. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo. Odvolání žalované neshledal důvodným. Nařízené jednání se konalo v nepřítomnosti žalované, která, ač řádně a včas obeslána, se k jednání bez omluvy nedostavila (§ 211, § 101 odst. 3 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.7. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Tyto důkazy volně (podle své úvahy) hodnotil (§ 132 o. s. ř.) a výsledky hodnocení důkazů promítl do svých závěrů o skutkovém stavu věci. Učinil tak správná a úplná (výše popsaná) skutková zjištění, s nimiž se ztotožňuje i odvolací soud. A za správné pokládá též právní posouzení věci.8. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastnicemi byla v souladu s ust. § 2395 uzavřena platná úvěrová smlouva, čemuž předcházelo náležité prověření úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v tehdy platném znění. Jelikož žalovaná přestala závazek ze smlouvy řádně plnit, což nepopírala, došlo k zesplatnění úvěru. Okresní soud se rovněž náležitě vypořádal se oběma námitkami žalované stran neplatnosti úvěrové smlouvy, jež se v odvolání opakují. Krajský soud pouze pro stručnost odůvodnění v plném rozsahu odkazuje na výše zmíněné přesvědčivé prvoinstanční závěry, které by mohl leda opakovat. V posuzovaném případě obecně formulované námitce žalované o nemravnosti dané úvěrové smlouvy obsah spisu nenasvědčuje. Žalobkyně v procesu posouzení úvěruschopnosti nepochybila, důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet neexistovaly a žalovaná úvěr po dobu dvou let a sedmi měsíců řádně splácela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).10. S přihlédnutím k uvedenému byl prvoinstanční rozsudek jako věcně správný potvrzen, a to včetně závislého nákladového výroku, u něhož taktéž nebylo zjištěno žádné pochybení (§ 219 o. s. ř.).11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšné žalobkyni v tomto stupni náleží náhrada uplatněných cestovních výdajů k jednání odvolacího soudu ve výši , částka, (dle vyhl. č. 475/2024 Sb. ujeto celkem , hodnota, km při základní sazbě náhrady , částka, /km jízdy, průměrné spotřebě motorové nafty 4,3 l/100 km a ceně paliva , částka, /litr).