47 Co 92/2025-264 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 200 000 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení dalších 269 300 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil oběma účastníkům nahradit náklady řízení státu ve výši 749,20 Kč (výrok III), uložil žalované zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 10 000 Kč (výrok IV) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení 17 600 Kč (výrok V). Doplňujícím rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dále částku 1200 Kč.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako objednatelka uzavřela s žalovanou jako zhotovitelkou dne , datum, smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo v prvních dvou fázích (z celkových pěti) zhotovení projektové dokumentace a dokumentace provádění stavby týkající se rekonstrukce vzduchotechniky v budově žalobkyně č. , číslo, v , adresa, . Smlouva byla uzavřena na základě veřejné zakázky. Povinností žalované dle smlouvy bylo i zabezpečení pravomocného stavebního povolení a dalších potřebných stanovisek a vyjádření příslušných správních orgánů. Součástí smlouvy bylo ujednání o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu za každý den jejího případného prodlení ve výši 1 300 Kč. Žalovaná dílo provedla, avšak se zpožděním. V případě první etapy došlo k prodlení v délce 197 dnů, u druhé etapy 164 dnů. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Samotnou smlouvu posoudil okresní soud jako platnou. Neplatnost smlouvy neshledal v okolnosti, že součástí závazku žalované bylo i zajištění stavebního povolení, případně dalších vyjádření a stanovisek správních orgánů. Žalovaná na sebe nevzala závazek správní rozhodnutí vydat, ale jen je zajistit (obstarat). Takový závazek není neplatný, byť jeho splnění bylo v době uzavření smlouvy nejisté a nezáviselo jen na vůli žalované. Žalovaná ostatně službu tohoto druhu sama na svých internetových stránkách nabízí. Okresní soud nepřisvědčil ani námitce žalované, že termín dokončení díla nebyl dodržen pro prodlení na straně žalobkyně (objednatelky díla) z důvodu její nesoučinnosti. Okresní soud v této souvislosti zdůraznil, že smlouva byla uzavřena na základě výběrového řízení provedeného dle zákona o zadávání veřejných zakázek (zák. č. 134/2016 Sb.). Žalovaná se se zadáním veřejné zakázky měla příležitost řádně seznámit a bylo na ní, aby na základě svých odborných zkušeností posoudila, zda je schopna závazku dostát. Žalovaná tedy věděla, co je jejím úkolem, a nemůže nyní poukazovat na nejednoznačnosti v zadání díla. Stejně tak se mohla obracet v případě potřeby přímo na pracovníky Vojenského zdravotního ústavu, pokud měla za to, že spolupráce s pracovníkem žalobkyně, vykonávajícím technický dozor, není dostatečně plynulá. Nejednalo se tedy o nesoučinnost žalobkyně, kterou by bylo možné hodnotit jako prodlení na její straně ve smyslu § 1975 obč. zák. Žalovaná z těchto důvodů odpovídá za prodlení s provedením díla, a je proto povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Smluvní pokuta plnila v posuzovaném případě funkci sankční a preventivní. Její výši však shledal okresní soud nepřiměřenou. Smluvní pokuta činila přibližně 41 % z ceny díla. Vzhledem k tomu, že prodlením žalované nevznikla žalobkyni žádná škoda, je požadovaná smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká. Okresní soud ji proto podle § 2051 obč. zák. snížil na částku 200 000 Kč. Tu považoval za přiměřenou zejména při srovnání s dohodnutou cenou díla. Okresní soud z těchto důvodů uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 200 000 Kč s příslušenstvím a v části zbývajících 269 300 Kč s příslušenstvím naopak žalobu zamítl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně i žalovaná.4. Žalobkyně ve svém odvolání namítala, že pro moderaci smluvní pokuty nebyly splněny podmínky. Pokuta měla dle okresního soudu povahu preventivní a sankční. Tuto funkci by nemohla při výši stanovené okresním soudem plnit. Žalovaná se dostala do prodlení 10 měsíců s první a 9 měsíců s druhou etapou díla. Smluvní pokuta v soudem moderované výši by odpovídala prodlení jen 2–3 měsíců, a je nepřiměřeně nízká. V takovém rozsahu by nemohla představovat dostatečný nátlak na žalovanou, aby poskytla plnění včas. Samotná sazba smluvní pokuty činila 1 300 Kč denně, tedy asi 0,37 % z hodnoty díla. Její výsledná výše byla způsobena jen délkou prodlení na straně žalované. Celý projekt žalobkyně se v důsledku toho zpozdil o 1 rok. Dle judikatury Nejvyššího soudu představuje moderace smluvní pokuty výjimečný nástroj umožňující korigovat nepřiměřený nárok na smluvní pokutu a použita má být jen tam, kde o nepřiměřenosti nepanují žádné pochybnosti. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen v rozsahu 40 % z částky, na níž by měla vzhledem k celkové délce prodlení právo. Takový rozsah nelze považovat za nepřiměřený. I kdyby však rozsah moderace z hlediska přezkumu odvolacího soudu obstál, měla by náklady řízení státu hradit zcela žalovaná, neboť žaloba byla shledána co do základu důvodnou, žalobkyně jako organizační složka státu byla povinna vymáhat pohledávku v plné výši odpovídající smlouvě a k moderaci došlo jen na základě volné úvahy soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu a uloží žalované povinnost zaplatit jí celkem 469 300 Kč s příslušenstvím.5. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že smluvní pokuta nebyla dohodnuta platně. Týkala se plnění, jehož zajištění se vymykalo možnostem žalované (přesahovalo rámec její kompetence). Žalovaná nemohla vydat stavební povolení ani nahradit správní orgány při vydávání potřebných stanovisek či vyjádření. Smlouva uzavřená mezi účastníky obsahuje vedle smlouvy o dílo i prvky smlouvy příkazní. Závazek k obstarání určité záležitosti představuje ale jen závazek k vynaložení určitého úsilí, nikoliv též k dosažení určitého výsledku. Již proto nelze v takovém případě sjednat smluvní pokutu za nedosažení výsledku. Ten byl zcela mimo sféru možností žalované. Smluvní pokuta mohla být sjednána platně ve vztahu k projektové dokumentaci, ale ne ve vztahu k provedení celé etapy díla zahrnující např. i pravomocné stavební povolení. Smlouva je z tohoto důvodu neplatná, neboť dílo nebylo sjednáno dostatečně určitě. Je za něj vydáváno i plnění spočívající v obstarání věcí, ne ve zhotovení věci nové. Z článku 9.1. a 9.2. smlouvy neplyne, které ze závazků žalované má smluvní pokuta utvrzovat. Okresní soud se nadto nezabýval dostatečně neposkytnutím součinnosti žalované ze strany žalobkyně a dospěl v tomto směru k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně též v průběhu platnosti smlouvy rozšiřovala svoje požadavky, a to i na oblasti, které se netýkají problematiky vzduchotechniky a elektroinstalace (např. projekt na vybavení kuchyně určitým zařízením a určitými spotřebiči – tzv. gastro projekt). Bez takového projektu nemohla žalovaná stanovit úměrný výkon vzduchotechniky, ale ani vyhotovit projektovou dokumentaci elektroinstalace. Žalobkyně tak byla od 8. 3. 2021 do 30. 8. 2021 v prodlení s dodáním vstupních informací nezbytných pro zhotovení projektové dokumentace vzduchotechniky a elektroinstalace. Příkon jednotlivých spotřebičů sdělila žalobkyně až 5. 11. 2021. Z e-mailu pana , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, z 3. 11. 2021 a 4. 11. 2021 plyne, že až v této době došlo k úpravě kapacity jídelny, což opět měnilo nároky na elektroinstalaci. Totéž plyne z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, i urgujících e-mailů pana , jméno FO, . Prodlení žalobkyně spočívá v jednání VZÚ jakožto orgánu ministerstva obrany, který reagoval na e-mail pana , jméno FO, z 1. 6. 2021 až 30. 8. 2021, tj. po třech měsících. Smlouva tedy byla ujednána neurčitě a tudíž neplatně, prodlení s první a druhou etapou navíc nezpůsobila žalovaná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne v celém rozsahu.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaných odvolání a dospěl k následujícím závěrům.7. Odvolací soud nemá žádné výhrady k té části hodnocení okresního soudu, jež se vztahovala k platnosti uzavřené smlouvy a k odpovědnosti žalované za prodlení se zhotovením díla. Jak správně uvedl okresní soud, uzavřená smlouva není neplatná pro nemožnost plnění. Předmět závazku byl ve smlouvě specifikován určitě (o jeho rozsahu nebylo ostatně mezi účastníky žádného sporu) a žalovaná se ve smlouvě nezavázala k plnění nemožnému. Nezavázala se totiž k vydání potřebných správních rozhodnutí, stanovisek, vyjádření apod., nýbrž jen k jejich zajištění. Takový závazek není nemožný a nečiní smlouvu neplatnou. Skutečnost, že splnění tohoto závazku nebylo závislé jen na její vůli, na tom nic nemění. K tomu odvolací soud dodává, že v tomto směru se jednalo o převzetí určitého rizika za nejistý výsledek, což však nečiní smlouvu neplatnou. Bylo věcí žalované, aby zvážila, zda takový závazek na sebe vezme a zda je ochotna nést následek za jeho případn