17 Co 199/2023-530 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalující společnost se domáhala určení, že je vůči ní právně neúčinná kupní smlouva, kterou 9. dubna 2019 převedl , jméno FO, na žalovaného své nemovité věci v katastrálních územích , adresa, .2. Vyložila, že rozsudky Okresního soudu v , adresa, ze 7. února 2019 č.j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení téhož soudu z 31. července 2019 č.j. , spisová značka, a doplňujícího rozsudku tohoto soudu z 23. října 2019 č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, z 6. února 2020 č.j. , spisová značka, bylo , jméno FO, uloženo, aby jí zaplatil 597 000 Kč, úrok z prodlení o roční sazbě 8,05 % z částky 597 000 Kč za dobu od 27. dubna 2016 do zaplacení a smluvní pokutu o denní sazbě 0,05 % z částky 597 000 Kč za dobu od 27. dubna 2016 do zaplacení a nahradil jí náklady řízení 137 389,74 Kč; rozhodnutí se stalo pravomocným 30. listopadu 2020 a vykonatelným 4. prosince 2020. Už v průběhu nalézacího řízení (dokonce po vyhlášení prvostupňového pro něj nepříznivého rozsudku) ovšem , jméno FO, prodal dotčenou smlouvou žalovanému podle žalobce veškerý svůj stávající hodnotný majetek, přisouzené plnění pak žalobci nezaplatil a když proto potom proti němu následně žalobce zahájil exekuci, , jméno FO, navrhl její zastavení s odůvodněním, že je nemajetný. Podle žalující společnosti zároveň musel nebo přinejmenším měl žalovaný o tom, že kupní smlouvou mají být její věřitelská práva zkrácena, vědět. To už proto, že prý sám , jméno FO, předtím poskytl ničím nezajištěnou půjčku 700 000 eur, a právě v podstatě za tuto částku (formou započtení vzájemných pohledávek) mu pak , jméno FO, své nemovitosti předmětnou smlouvou prodal. A žalovaný se údajně navíc, ač je zkušeným podnikatelem, před uzavřením kupní smlouvy vůbec nezajímal, zda prodávající není účastníkem nějakého soudního řízení.3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Popisoval, že mu , jméno FO, , kterého znal jako úspěšného podnikatele a vlastníka (mj.) předmětných nemovitostí, které měly podle znaleckého posudku hodnotu přes 90 000 000 Kč, dlužil půjčených 700 000 eur, část svých nemovitostí mu smlouvou z 24. srpna 2018 zastavil, a když peníze v dohodnuté lhůtě nevrátil, ujednali daný převod jako kompenzaci dluhu (se započtením vzájemných stejně vysokých pohledávek z titulu vrácení půjček na straně jedné a zaplacení dohodnuté kupní ceny na straně druhé). Trval na tom, že o probíhajícím soudním sporu žalobce a , jméno FO, v době uzavírání kupní smlouvy nevěděl. Prodávající ostatně v kupní smlouvě výslovně prohlásil, že proti němu žádné soudní řízení vedeno není, a v katastru nemovitostí žádná poznámka, z níž by mohl být nějaký problém zjištěn, nebyla (ač jejího zápisu mohl žalobce docílit, kdyby v rámci řízení, které proti prodávajícímu vedl, navrhl odpovídající předběžné opatření). Tvrzení, že v době podpisu kupní smlouvy musel o pohledávce žalující společnosti vůči , jméno FO, vědět, označil žalovaný za pouhou spekulaci.4. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci, aby žalovanému nahradil náklady řízení 152 157,14 Kč (výrok II). V zamítavém výroku při specifikaci smlouvy z 9. dubna 2019 mj. vymezil předmět převodu konkrétním výčtem nemovitých věcí, nacházejících se v katastrálním území , adresa, .5. V odůvodnění především shrnul klíčové přednesy účastníků a svá skutková zjištění a popsal a odůvodnil své skutkové závěry. Mimo jiné vyložil, že má za prokázané, že žalovaný nejprve půjčil , jméno FO, postupně v hotovosti 500 000 eur. K tomu uvedl, že uvěřil výpovědi žalovaného, která nebyla ničím vyvrácena, a navíc byla podpořena písemnou smlouvou datovanou 1. červencem 2012 a svědectvím , jméno FO, (který nemá žádný vlastní zájem na výsledku řízení), že , jméno FO, přebíral peníze raději v hotovosti a žalovaný mu celkem 700 000 eur opravdu půjčil. Částku 200 000 eur pak žalovaný , jméno FO, 1. března 2017 poukázal bankovním převodem. Poskytnutí celkem 700 000 eur navíc ve svém čestném prohlášení potvrdil i , jméno FO, . Dále okresní soud uzavřel, že předmětem následně uzavřené zástavní smlouvy z 24. srpna 2018, kterou byl zajištěn nárok žalovaného vůči , jméno FO, na vrácení celkem 700 000 eur, byly některé (později smlouvou z 9. dubna 2019 převedené) pozemky v katastrálním území , adresa, , že smlouva z 9. dubna 2019 byla uzavřena formou notářského zápisu, sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , že svým obsahem šlo o smlouvu kupní v kombinaci se smlouvou o započtení, a že jí žalovaný současně s převedenými nemovitostmi vzhledem k na nemovitostech váznoucím zástavám převzal i dluhy řádově v desítkách milionů korun. V notářském zápise mj. vskutku , jméno FO, prohlásil, že proti němu není vedeno žádné soudní (a ani insolvenční, správní nebo exekuční) řízení.6. Vyhodnocením provedených důkazů pak okresní soud dospěl především k závěru, že žalobce neprokázal, že by žalovaný v době uzavírání smlouvy o nějakém takovém řízení věděl. Žalobce podle něj v tomto ohledu nabídl jen své tvrzení a domněnky. A prokázáno nebylo ani to, že by žalovaný věděl o (žalobcem tvrzeném) úmyslu , jméno FO, žalující společnost v jejích možnostech vymoci na něm svou pohledávku zkrátit. Ani okolnost, že existoval exekuční příkaz na obchodní podíl , jméno FO, v maďarské obchodní společnosti , právnická osoba, , v níž působil i žalovaný, podle okresního soudu takovou vědomost sama o sobě neprokazuje. Krom toho vyšlo najevo, že , jméno FO, smlouvou z 9. dubna 2019 neprodal všechny své nemovitosti. Smlouvou z 22. května 2019, zachycenou rovněž v notářském zápisu, pak totiž prodal další svůj nemovitý majetek Czabu Menyhárovi, a to za 390 000 eur.7. Okresní soud sice uvěřil i svědku , jméno FO, , že , jméno FO, jednateli žalující společnosti opravdu řekl, že udělá všechno pro to, aby od něj žalobce nedostal nic zaplaceno, ale uzavřel, že ani tato skutečnost nemůže být sama o sobě důkazem, že by žalovaný věděl o úmyslu , jméno FO, žalobce zkrátit. Podobně hodnotil i předložený protokol o průběhu exekuce vedené pod sp.zn. , spisová značka, , podle něhož žalovaný při telefonickém kontaktu žádal o písemné vyrozumění o věci. Uznal argument žalovaného, že neměl zájem věc řešit telefonicky, protože si takto nemohl ověřit osobu exekutora.8. Dále okresní soud citoval § 590 občanského zákoníku a vymezil, že k podání žaloby daného typu (tzv. odpůrčí) je aktivně věcně legitimován věřitel, který má vůči dlužníkovi v době rozhodování soudu vymahatelnou pohledávku (tj. věřitel, který pro tuto pohledávku disponuje exekučním titulem), že pasivně věcně je legitimován ten, v jehož prospěch byl učiněn odporovaný právní úkon anebo jemuž z tohoto úkonu vznikl prospěch, a že žalobě nelze vyhovět, pokud je možno k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný dlužníkův majetek. Zdůraznil, že vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá neúčinnosti právního jednání po více než dvou letech od jeho uskutečnění, musí v daném řízení mj. tvrdit a prokázat, že , jméno FO, smlouvu z 9. dubna 2019 uzavíral v úmyslu své věřitele zkrátit a žalovanému byl takový úmysl znám. Podle okresního soudu tato břemena neunesl. Neuvedl totiž žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by (byť nepřímo) vyplývalo, že žalovaný o (tvrzeném) úmyslu prodávajícího zkrátit jeho věřitele věděl. Navíc některé okolnosti, z nichž by podle žalobce měla povědomost žalovaného o zkracovacím úmyslu prodávajícího vyplývat, nebyly prokázány, resp. dokonce byly vyvráceny. Určující podle okresního soudu je, že bylo prokázáno, že žalovaný , jméno FO, opravdu půjčil 700 000 eur, že , jméno FO, na žalovaného nepřevedl veškeré své nemovitosti, ale další své nemovitosti později prodal jinému svému věřiteli, a že sjednané kupní ceny podstatně převyšovaly částku, kterou , jméno FO, žalobci dluží. Krom toho okresní soud upozornil, že vzhledem k zatížení nemovitostí, které byly na žalovaného smlouvou z 9. dubna 2019 převedeny, zástavními právy, jejichž držitelé by měli při exekučním prodeji nebo při prodeji v rámci insolvence před žalobcem přednost, by žalobce jako nezajištěný věřitel ani v případě, že by smlouva z 9. dubna 2019 uzavřena nebyla, nemusel být uspokojen. Konečně, stran zkracovacího úmyslu , jméno FO, , okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp.zn. 21 Cdo 4340/2014.9. Výrok o nákladech založil na výsledku řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Úspěšnému žalovanému s odkazem na konkrétní ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznal náhradu odměny jeho advokáta za 9 úkonů právní služby po 13 300 Kč, náhradu advokátových režijních výdajů 9 x 300 Kč, náhradu jeho cestovních výloh 834 Kč, náhradu advokátem promeškaného času 2 400 Kč, náhradu výdaje na pořízení kopie kupní smlouvy od katastrálního úřadu 140 Kč a částku odpovídající advokátem placené dani z přidané hodnoty 26 383,14 Kč.10. Proti tomuto rozsudku se žalující společnost odvolala. Navrhla změnit jej tak, že se žalobě vyhovuje. Podle ní okresní soud věc nesprávně právně