21 Co 125/2026-207 – Krajský soud v Hradci Králové

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I). Co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši , číslo, % ročně z této částky od , datum, do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II). Žádnému z účastníku nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobkyni i žalovanému byla uložena povinnost nahradit na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení státu, každý , částka, (výroky IV a V).2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že dne , datum, mezi , čas, hodinou způsobil žalovaný dopravní nehodou, když svým automobilem Ford Galaxy, RZ: , SPZ, narazil do stojícího automobilu , jméno FO, , vozidla Ssangyong Kyron, RZ: , SPZ, . Ke zranění osob nedošlo. Žalovaný ohledával místo nárazu a jelikož náraz způsobil slyšitelný hluk, na místo nehody přišel i poškozený , jméno FO, . V době nehody panovaly ztížené světelné podmínky, z toho důvodu žalovaný ani poškozený neviděli, že došlo k poškození automobilu , jméno FO, . Následně, když žalovaný odjel, vrátil se poškozený ke svému automobilu s baterkou a zjistil, že v zadní části je jeho automobil poškozený. Pokoušel se ihned telefonicky kontaktovat žalovaného, což se mu nepodařilo. Následující den se sešli na místě, kde žalovaný uznal, že poškození způsobil a nabídl zajistit opravu automobilu u svého známého. To však bylo pro poškozeného nepřijatelné, protože musel automobilem odjet do Prahy. , právnická osoba, poškozený oznámil policii dne , datum, ve , čas, hodin, žalovaný nehodu neohlásil. Poškozený nechal automobil opravit a pojišťovna poškozeného mu vyplatila pojistné plnění dle faktury servisu Mototechna v částce , částka, . Následně žalobkyně z titulu povinného ručení žalovaného vyplatila stejnou částku smluvní pojišťovně poškozeného. Jelikož součástí prováděné opravy byly i úkony, které nebyly v příčinné souvislosti s dopravní nehodou z , datum, , měl soud dle znaleckého posudku za to, že obvyklá cena opravy poškození činila , částka, . Žalovaný byl Městským úřadem v Broumově, odbor dopravy, č. j. , číslo, ze dne , datum, uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 24 odst. 2, § 47 odst. 3 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. i) a k) z. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu; rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Žalovaný výzvu žalobkyně k náhradě pojistného plnění, které v souvislosti s nehodou vyplatila, odmítl.3. Právně okresní soud věc zhodnotil podle § 125c odst. 1 písm. i) a k) zákona o silničním provozu, § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. b) z. č. 168/1999 Sb., účinného ke dni vzniku škodné události (, datum, ), dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ a § 2951 – 2953 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Vyložil, že výplatou pojistného plnění vzniklo žalobkyni právo na regresní nárok vůči žalovanému, neboť ten bez zbytečného odkladu neoznámil pojistiteli pojistnou událost a z místa nehody odjel, aniž byl sepsán společný záznam o dopravní nehodě, který je důležitým podkladem pro šetření pojistné události, navíc byl až do druhého dne nekontaktní a nereagoval na telefonáty poškozeného, který následně za pomoci světla baterky poškození zjistil. Tím žalovaný ztížil možnosti pojistitele (žalobkyně) provést řádné šetření pojistné události. Tato nečinnost žalovaného je dle okresního soudu zákonným důvodem pro nárok žalobkyně ve smyslu § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž výše škody, která je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, byla znaleckým posudkem vyčíslena na , částka, . Soud měl však za to, že je ve smyslu § 2953 odst. 1 o. z. dán důvod pro zmírnění postižního nároku žalobkyně, a to pro okolnosti, za nichž ke škodě došlo. Vyložil, že žalovaný z místa nehody odjel pouze z důvodu nedbalosti, když po ohledání automobilu , jméno FO, poškození nezaregistroval, neboť byly v místě špatné světelné podmínky. Stalo se tak přesto, že uslyšel ránu, a tedy mohl předpokládat, že náraz škodu způsobil, nicméně dle názoru soudu je následné chování žalovaného částečně omluvitelné i tím, že na místo nehody se dostavil i poškozený, který taktéž z důvodu špatných světelných podmínek poškození vozidla nezaregistroval. Další den žalovaný svoje zavinění uznal, čímž byť opožděně, ale vyšetření nehody usnadnil. Z toho důvodu soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze polovinu obvyklé ceny vozidla poškozeného, ve zbývající části žalobu zamítl. Žalovaný je v prodlení se zaplacením žalované částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení, tedy od , datum, , proto podle § 1968 odst. 1 a § 1970 o. z. bylo žalovanému od tohoto dne uloženo nahradit spolu s přiznanou částku i úroky z prodlení. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.4. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně v zákonné lhůtě odvolala, a to proti všem výrokům rozsudku s výjimkou výroku I. Uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítla nesprávné právní posouzení věci, když postižní právo podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Z toho důvodu nelze v tomto řízení postupovat podle ustanovení § 2953 o. z. a stanovený rozsah náhrady moderovat. K tomu připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 23 Cdo 2888/2020-140, které uvedenou právní problematiku řeší. Podle přesvědčení žalobkyně tak za předpokladu, že jsou naplněny důvody pro některý z postižních důvodů podle § 10 zákona o pojištění z odpovědnosti provozu vozidel, je pojištěný k náhradě povinen v plné výši bez dalšího. Také vyjádřila nesouhlas se závěrem, že škodě na poškozeném vozidle odpovídá výplata pojistného plnění ve výši , částka, . Uvedla, že škoda vznikla v okamžiku dopravní nehody, přičemž nárok na náhradu škody není podmíněn tím, že poškozený skutečně nabourané vozidlo nechá opravit; nárok mu vzniká v okamžiku, kdy se sníží hodnota jeho majetku. Výše nároku není dána skutečnými náklady na uvedení poškozeného vozidla do předchozího stavu, ale obvyklými náklady na opravu, jimiž se znalecký posudek nezabýval. Namítala, že způsob, jakým soud zhodnotil znalecký posudek je nesprávný. Proto navrhla, aby byl rozsudek ve výroku II změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a dále, že je povinen zcela nahradit státu náklady řízení a taktéž nahradit žalobkyni její náklady řízení.5. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. Trval na svém tvrzení, že od dopravní nehody neujel a že naopak druhý den se s poškozeným setkal a sepsali záznam o nehodě. Dovozoval, že nejsou splněny podmínky postižního nároku dle § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek v napadených částech včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a ve veřejném zasedání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. Okresní soud pochybil, pokud výši náhrady moderoval ve smyslu § 2953 o. z., neboť se skutečně nejedná o škodu, ale o zvláštní postižní nárok pojišťovny a dle výše zmíněné judikatury tento nárok nelze prostřednictvím ustanovení o náhradě škody moderovat. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalobkyně nemá právo na zaplacení částky, kterou vyplatila pojišťovně poškozeného, neboť nebyly splněny podmínky pro uplatnění postižního nároku ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Nelze totiž učinit závěr, že žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost sepsat společný záznam nebo ohlásit dopravní nehodu, jak toto ustanovení ukládá. Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že v době nehody nebylo mezi účastníky dopravní nehody zřejmé, že došlo k poškození vozidel a společný záznam byl druhý den, když se poškozenému podařilo se škůdcem spojit, sepsán. Odvolací soud vzal v úvahu okolnosti celé věci, tedy, že poškozený, jak uvedeno, byl přítomen na místě nehody, nedošlo tedy k zatajení identity žalovaného, poškození vozidla , jméno FO, nebylo za tmy zjevné, žalovaný následující den uznal svou účast a poskytl součinnost v podobě sepsání záznamu o nehodě. Nelze tedy ani uzavřít, že by úmyslně mařil šetření (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2013, sp. zn. 23 Cdo 2007/2012). Z těchto důvodů byl rozsudek v napadených částech, tedy včetně závislých výroků, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.8. K odvolací námitce žalobkyně, že okresní soud správně nevyhodnotil závěry znaleckého posudku, odvolací soud dodává, že znalecký posudek navr