21 Co 38/2026-242 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví ve spojení s doplňujícím usnesením uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33.263,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33.263,15 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem II žalobu co do částky 1.906,85 Kč zamítl, výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 2.253,97 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku, výrokem IV uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 188,03 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku, výrokem V uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení k rukám jeho právního zástupce částku 61.418,92 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem VI rozhodl, že odměna znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , doručovací adresa , adresa, , za podání znaleckého posudku na jednání soudu dne , datum, se určuje částkou 1 000 Kč, výrokem VII uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 923 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku a výrokem VIII uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 77 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce se ve své žalobě domáhal po žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím z důvodu užívání jeho domu žalovaným. V průběhu řízení vzal žalobu zpět co do částky 830 Kč a soud v této části řízení zastavil a předmětem řízení zůstala částka 35 170 Kč s příslušenstvím. V žalobě žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným ústní smlouvu o pronájmu nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , číslo, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – pozemek st. p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, (dále též jen „nemovitosti“ nebo „dům“). Žalovaný žalobci dluží za období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 nájemné ve výši 30 000 Kč a zálohy za energie ve výši 6 000 Kč. Žalovaný namítal, že dluh ve výši 36 000 Kč žalobci zaplatil tak, že tuto částku mu předal v hotovosti. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný fakticky užíval dům žalobce minimálně v období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a spotřebovával energie do tohoto domu dodávané. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce zjistil, že peněžitá částka vynakládaná obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných nemovitostí zpravidla formou nájmu v období listopadu a prosince 2021 činila 17 730 Kč měsíčně. Žalobce jako odběratel zaplatil dodavateli elektřinu za dodávku do tohoto domu 16 202,802 Kč v rozhodném období cena činila 12 263,15 Kč. Žalovaný zaplatil na zálohách celkem 9 000 Kč a dluží tedy žalobci částku 3 263,15 Kč za spotřebovanou elektřinu. Okresní soud poté uzavřel, že žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci zaplatil. Svědek , jméno FO, nepotvrdil, že by k zaplacení žalované částky došlo. Oproti tvrzení žalovaného uváděl zcela jiné místo, kde se měl společně se žalovaným a se žalobcem setkat. Uvedl, že k předání peněz nedošlo v domě, kde bydlel žalovaný a který vyklízeli ale v jiném domě. Přítomnost žalobce na jiném místě v době údajného předání peněz potvrdili vedle žalobce i další tři svědci (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Bylo prokázáno, že v této době byl dům uzamčený a zámky na dveřích musely být odvrtány. Žádost o otevření uzamčených vchodových dveří byla potvrzena i sdělením hasičského záchranného sboru kraje , adresa, . Okresní soud (vázán právním názorem odvolacího soudu) věc po právní stránce posoudil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) které vzniklo protiprávním užití domu žalobce žalovaným. Jednání žalobce není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6., § 8 o. z. Žalovaný nemovitosti žalobce užíval a bezdůvodně se na jeho úkor obohacoval a bylo by absurdní, aby za toto užívání nemusel žalobci ničeho zaplatit. Žalobce má tak právo na zaplacení peněžité částky ve výši 30 000 Kč za užívání nemovitostí a ve výši 3 263,15 Kč za užívání dodané elektřiny, celkem 33 263,15 Kč. Má právo i na úroky z prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky 33 263,15 Kč s úrokem z prodlení a co do částky 1 906,85 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu podle § 142 odst. 2, § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sbírky občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včas odvolání.4. Žalovaný svým odvolání napadl výrok I, kterým bylo žalobě vyhověno a závislé výroky o náhradě nákladů řízení. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a okresní soud dospěl i k nesprávným skutkovým zjištěním. Jednání odročil v rozporu s ustanovením § 156 odst. 2 o. s. ř. a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pominul, že ve věci byl jako účastník řízení vyslechnut i žalovaný ale z jeho výpovědi a z výpovědi svědka , jméno FO, soud (podle těžce srozumitelného odůvodnění) zřejmě žádná skutková zjištění neučinil. Zbylá skutková zjištění jsou pro rozhodnutí soudu právně bezvýznamná. Nedostatečně hodnotil i výpověď svědkyně , jméno FO, , neboť neuvedl, co přesně vzal z její výpovědi za zjištěné a jak tento důkaz hodnotil. Není správný závěr okresního soudu, že svědek , jméno FO, „nepotvrdil, že by k zaplacení uvedené částky došlo“, neboť tento svědek ve své výpovědi zaplacení částky opakovaně potvrdil ale soud mu neuvěřil, což je ovšem podstatný rozdíl, neboť hodnocení důkazu se soud povinen provádět v intencích § 132 o. s. ř. Pokud okresní soud uvedl, že „přítomnost žalobce na zcela jiném místě v době údajného předání peněz vedle žalobce potvrdili i tři svědci“, pak není jasné, jaké „jiné místo“ a jaká „doba předání peněz“ je míněna. Dluh za dodanou elektřinu okresní soud zjistil jako rozdíl mezi zálohami, které platil žalobce dodavateli elektřiny a částku 9 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil. Okresní tak nesprávně vycházel z úhrady záloh, nikoliv ale ze skutečně spotřebované elektřiny. Okresní soud se nedostatečně vypořádal s námitkou zákazu zneužití práva a zásadou poctivosti ve smyslu § 6 a 8 o. z. Okresní soud zatížil řízení vadou i tím, že opakovaně jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku. Porušil tak nejen princip bezprostřednosti a ústnosti soudního jednání ale ustanovení § 156 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalobci uloží povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.5. Žalobce svým odvoláním napadl pouze výrok V rozsudku okresního soudu, kterým byla žalovanému uložena povinnost nahradit mu náklady řízení. Namítal, že okresní soud výši náhrady určil nesprávně a v rozporu s jeho vyúčtováním. Nepřiznal právo na odměnu za úkony právní služby, které byly řádně vykonány, neboť se jednalo o věcná podání, která měla svůj účel a bylo třeba, aby jej žalobce učinil. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku V změnil tak, že žalobci přizná náhradu nákladů řízení ve správné výši.6. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že odvolání je vábní ke kterému se může vyjádřit také pouze obecně. Je povinností soudu posuzovat účelnost požadovaných úkonů a pokud mohl a měl účastník sdělit vše podstatné soudu již v žalobě nelze dodatečná doplňování a upřesňování obsahově vadné žaloby považovat za účelné náklady.7. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že okresní soud správně posoudil, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, pokud tvrdil, že dluh zaplatil. Správně uzavřel, že svědek , jméno FO, evidentně lhal, pokud tvrdil, že k předání peněz mělo dojít 31. 12. 2021. Žalovaný tedy zaplacení dluhu neprokázal, přičemž toto bylo jediné tvrzení, na kterém stavěl svoji obranu.8. Zástupci obou účastníků na jednání před odvolacím soudem přednesli písemná odvolání a písemná vyjádření a odkázali na ně.9. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné a odvolání žalobce je opodstatněné pouze z části.10. Okresní soud nezatížil řízení vadou, kterou by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke které by byl odvolací soud povinen přihlédnout (§ 212a odst. 5, § 219a odst. 1 o. s. ř.), pokud rozsudek vyhlásil na jednání dne , datum, . Rozhodující je to, že okresní soud účastníky (jejich zástupce) o tomto jednání vyrozuměl ve smyslu § 115 o. s. ř. Porušení lhůty vyplývající z § 156 odst. 2 o. s. ř. ne