21 Co 417/2025-206 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem určil, že výpověď z pracovního poměru udělená žalobci žalovanou listinou z , datum, je neplatná (výrok I/). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení do 15 dnů od právní moci rozhodnutí ve výši 71 548 Kč (výrok II/). Současně žalované uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náklady řízení v částce 1 763 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Žalobce jako zaměstnanec pro žalovanou jako zaměstnavatele vykonával na základě Manažerské pracovní smlouvy ze dne , datum, práci na pracovní pozici obchodní ředitel. Dne 17. 8. 2022 byla předávána žalobci výpověď z pracovního poměru, kterou odmítl převzít (nemělo z ní být zřejmé, kdo mu měl listinu předávat). Jako důvod výpovědi byla uvedena organizační změna – zrušení pracovní pozice obchodního ředitele. Žalobce dne 18. 8. 2022 oznámil žalované písemně, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. K důvodům výpovědi namítal, že organizační změna uvedená jako důvod výpovědi byla zcela smyšlená. Pozici obchodního ředitele řídícího obchodní zástupce a zákaznickou linku u žalované označil za zcela nezbytnou a nenahraditelnou s tím, že nad ní se nacházela již jen pozice generálního ředitele, jehož pracovní náplň byla zcela odlišná. Tvrdil, že písemné rozhodnutí o organizační změně bylo vyhotoveno dodatečně, když k datu jeho údajného vyhotovení nemohla být na území ČR osoba, která měla organizační změnu podepsat (pokud bylo rozhodnutí vyhotoveno dne 15. 8. 2022, pak podpis , jméno FO, na listině nemohl být pravý). Namítl také, že výpověď mu měla být doručena v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. Žalovaná tvrdila, že vzhledem k neideální ekonomické situaci se rozhodla za účelem zúžení vedoucích manažerských pozic a zvýšení efektivity vynakládání finančních prostředků na pracovní síly zrušit k 17. 8. 2022 pracovní pozici obchodního ředitele, v jejímž důsledku byly stávající pracovní pozice vedoucí zákaznického servisu, odborný manažer prodeje a referentka zákaznického servisu nově podřízeny finančnímu řediteli. Žalobce se tak stal pro žalovanou nadbytečným. Proto mu byla dne 17. 8. 2022 v odpoledních hodinách před koncem pracovní doby předložena výkonným ředitelem , jméno FO, výpověď z pracovního poměru podepsaná členem představenstva , jméno FO, . Předání výpovědi byly přítomny i další osoby – finanční ředitel , jméno FO, a výrobní ředitel , jméno FO, . Žalobce odmítl výpověď převzít. O tom, že by byl v pracovní neschopnosti, žalovanou neinformoval, žalovaná se tuto skutečnost dozvěděla teprve 30. 8. 2022. Žalobce v době předání výpovědi nejevil známky žádného onemocnění či jiné zdravotní indispozice ani o nich žalovanou neinformoval. Poukazovala na to, že žalobce se až do odpoledních hodin dne 17. 8. 2022 nacházel na pracovišti, přitom ordinační doba praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , která rozhodnutí o pracovní neschopnosti žalobci vystavila, dne 17. 8. 2022 byla od 7.00 do 12.00 hodin. Namítala, že dočasná pracovní neschopnost žalobce byla ryze účelová. Okresní soud uzavřel, že žalobce podal žalobu v zákonem stanovené lhůtě. Žaloba byla podána , datum, , výpověď byla žalobci předána dne 17. 8. 2022, dvouměsíční výpovědní doba měla skončit 31. 10. 2022. Žalobce odmítl výpověď převzít, i tak se má výpověď za doručenou (§ 334 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen „zák. práce“). Žalobce namítal jako jednu z vad výpovědi, že v ní nebyla konkrétně uvedena osoba, která měla žalobci výpověď předávat. Okresní soud zdůraznil, že z listiny o výpovědi je zřejmé, že ji žalobci předával , jméno FO, , tehdejší finanční ředitel žalované. Žalovaná vypovídala pracovní poměr žalobce z důvodu organizační změny, tj. dle § 52 písm. c) zák. práce. Soudu bylo doloženo písemné rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2022, pod kterým byl podepsán , jméno FO, jako předseda představenstva a , jméno FO, jako člen představenstva. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že , jméno FO, byl k datu 15. 8. 2022 předsedou představenstva a , jméno FO, členem představenstva. Představenstvo mělo 2 členy; navenek společnost zastupoval předseda představenstva samostatně nebo jeden člen představenstva samostatně. Žalobce zpochybňoval, že by rozhodnutí o organizační změně podepsal , jméno FO, s tím, že ten k datu vydání rozhodnutí vůbec nebyl na území ČR. Za tímto účelem navrhoval k posouzení pravosti tohoto podpisu znalecký posudek. Okresní soud k tomuto důkazu nepřistoupil, když dospěl k závěru, že by šlo o zatěžování sporu dalšími, nadbytečnými náklady. O tom, že by snad rozhodnutí neměl , jméno FO, vlastnoručně podepsat, v řízení nevyšlo nic konkrétního najevo, nic takového nevyplynulo ze žádné ze svědeckých výpovědí či z jiných důkazů. O pravosti podpisu jmenovaného na písemném rozhodnutí o organizační změně tak soud neměl pochybnost. Z rozhodnutí o organizační změně z 15. 8. 2022 vyplývá, že se rušila pracovní pozice obchodního ředitele, a pracovní náplň této pozice měla být s účinností k 17. 8. 2022 převedena na finančního ředitele. V řízení bylo prokázáno, že se uvedená organizační změna skutečně zrealizovala. Svědci vypovídali o nutnosti změny stávající hierarchie funkcí a současně z jejich výpovědi vyplynulo, že pracovní náplň obchodního ředitele po žalobci skutečně převzal , jméno FO, a vykonával ji. Okresní soud dále vzal za prokázané, že výpověď byla žalobci doručována v době, kdy byl v dočasné pracovní neschopnosti. Tedy z pohledu zákoníku práce v době, kdy byl v tzv. ochranné době, která má za následek pro zaměstnavatele mimo jiné zákaz rozvazovat se zaměstnancem v jejím průběhu pracovní poměr. Žalovaná k tomu tvrdila, že žalobce byl dne 17. 8. 2022 normálně na svém pracovišti až do odpoledních hodin, kdy mu byla předávána výpověď z pracovního poměru. Žalovanou žalobce o tom, že by byl v dočasné pracovní neschopnosti (dále také jen „DPN“), neinformoval, ta o ní nevěděla. Žalobce si ani žádným způsobem nestěžoval na jakékoli aktuální zdravotní obtíže či indispozici. Žalovaná se snažila soud přesvědčit, že dočasná pracovní neschopnost žalobce byla účelová a rozhodnutí o DPN nemohlo být vystaveno před tím, než žalobci byla předávána výpověď z pracovního poměru. To měl okresní soud vyvráceno písemným vyjádřením praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , ošetřující lékařky žalobce. Podle uvedeného vyjádření rozhodnutí o DPN bylo žalobci vystaveno dne 17. 8. 2022 v ranních hodinách (i dle žalované byla ordinační doba lékařky tento den od 7.00 hodin, takže uvedenému nic nebránilo a žalobce by se z , adresa, nepochybně dokázal v časovém intervalu 1 hodiny dostavit). Okresní soud neměl pochybnosti o pravdivosti údajů uvedených v potvrzení lékařky, proto považoval za nadbytečné lékařku vyslýchat. Uzavřel, že není pravděpodobné, že by se její ústní výpověď od obsahu potvrzení významně lišila. K listině Informace o vzniku DPN vystavené , právnická osoba, soud uvedl, že časový údaj v závěru listiny představuje okamžik, kdy byla uvedená Informace podávána, nikoli okamžik vydání rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Okresní soud učinil závěr, že pokud žalovaná předávala prostřednictvím pověřeného zaměstnance žalobci výpověď v okamžiku, kdy byl v ochranné době pro dočasnou pracovní neschopnost, tato skutečnost činí výpověď neplatnou.3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. K otázce okamžiku vzniku ochranné doby spočívající v dočasné pracovní neschopnosti odkázala na závěr rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2023, č. j.:13 C 153/2020-136 s tím, že tento řešil v této souvislosti totožný případ. Z uvedeného rozsudku citovala následující: „Jinak řečeno, z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce je podstatné, zda v době (okamžiku) doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době již bylo rozhodnuto lékařem o vzniku dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákon o nemocenském pojištění“). Rovněž okolnost, že ošetřující lékař využije svého oprávnění podle ustanovení § 57 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění, a rozhodne, že dočasná pracovní neschopnost vznikla dřívějším dnem (tj. přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil), z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce není významná; z hlediska pracovněprávních předpisů uvedený postup ošetřujícího lékaře zajišťuje, aby případná nepřítomnost zaměstnance v práci nebyla považována za neomluvenou, ale za důležitou osobní překážku v práci, po dobu jejíhož trvání je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance v práci omluvit. Odvolací soud tedy má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že významný je z hlediska zákaz