21 Co 475/2025-311 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem určil, že žalobci jsou vlastníky (v režimu společného jmění manželů) pozemku parc. č. , hodnota, kat. území a obci , adresa, , vymezeného geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, , který učinil nedílnou součástí rozsudku (výrok I/). Žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil povinnost nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 26 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II/) a nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 1 303 Kč.2. Žalobci se domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, kat. území a obci , adresa, , vymezeného geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, . Tvrdili, že po celou dobu užívali pozemek parc.č. , Anonymizováno, o výměře 2290 m2 až po hranici, tj. po okraj silnice , adresa, v době před rekonstrukcí v květnu až červnu 2019, tedy pečovali o stromy, keře, záhony a trávníky, na pozemku pobývali, používali jej k zajišťování oprav stavby čp. , Anonymizováno, , k přístupu do domu a také zajišťovali úklid odpadů generovaných provozem na silnici, rovněž pravidelně platili daň z nemovitostí. Zdůraznili, že důsledkem digitalizace bylo zmenšení plochy pozemku parc.č. , Anonymizováno, . Zmínili záměr žalované o přípravě stavby cyklostezky, kterou by byl dotčen i pozemek parc.č. , Anonymizováno, s tím, že v roce 2018 jim byla předána smlouva o právu k umístění a provedení stavby. Žalobci uvedli, že předmětný pozemek nerušeně drželi v době od 30. 4. 2013 do dne podání žaloby, tedy po dobu více jak 10 let; konstatovali, že se „stali nejpozději dnem 1. 5. 2023 vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, o původní výměře 2290 m2 z titulu vydržení.“ Poukázali i na skutečnosti zjištěné při místním šetření v , adresa, u domu čp. , Anonymizováno, a na pozemkové parcele , Anonymizováno, a parc.č. , hodnota, , které se konalo dne 30. 1. 2025, v jehož rámci byly vyslechnuty svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, uvedla, že cca od roku 1993 po dobu 13 let užívala dům čp. , Anonymizováno, . Žila v přesvědčení, že jí vlastněný pozemek sahá až k silnici. Tuto informaci svědkyni podali předchozí vlastníci (prodávající). O přesné hranice se svědkyně nezajímala. Obdobně jako svědkyně , jméno FO, vypověděla i její dcera , jméno FO, . Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s tvrzením žalobců o tom, že by vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyli vydržením. Uvedl, že žalobci tvrzená vydržecí doba byla přerušena rekonstrukcí silnice v roce 2019, i pozemek oddělený geometrickým plánem č. , hodnota, byl touto rekonstrukcí dotčen, přestože jeho hranice byla stanovena jako kopírující obrubník silnice. Vedlejší účastník rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci neprokázali, že by vlastnické právo ke sporné části pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, vydrželi, a to na základě (jimi tvrzené) poctivé držby vlastní, popř. držby jejich právních předchůdců (manželů , Anonymizováno, , resp. , jméno FO, , dříve , jméno FO, ), od kterých žalobci budovu čp. , Anonymizováno, se , Anonymizováno, k. ú. , adresa, podle kupní smlouvy ze dne 27.3.2013 nabyli. K vydržení sporné části pozemku nemohlo dojít už jen proto, že u žalobců chyběl jeden ze základních předpokladů držby, a to držitelská vůle neboli vůle nakládat se spornou částí pozemku jako s věcí vlastní. Tento úsudek vedlejší účastník odůvodnil postojem žalobců, který zaujali při obnově katastrálního operátu a při rekonstrukci silnice v r. 2018 a 2019, kdy byla prováděnou stavbou dotčena i sporná část pozemku, a žalobci přesto účastníky stavebního řízení z titulu vlastnictví pozemku, na němž se stavba provádí, nebyli a nijak proti tomu nebrojili. Okresní soud konstatoval, že v dané věci výměra pozemku, který žalobci dle svých tvrzení vydrželi, činila 4,9 % výměry pozemku původního (současná výměra pozemku p.č. , Anonymizováno, činí 2 178 m2, původní výměra pozemku p.č. , Anonymizováno, činí 2 290 m2). Pozemek p.č. , Anonymizováno, v kat. území , adresa, je nepravidelného a v terénu členitého charakteru. Žalobci (i jejich předchůdci , jméno FO, ) mohli jednat v omluvitelném omylu, který navíc podporuje i poměrně malá vzdálenost mezi silnicí a vchodem do jejich domu. Již z tohoto důvodu, podle okresního soudu, mohli žalobci i jejich předchůdci nabýt přesvědčení o tom, že nabývají věc prostou vad v podobě přístupu k nemovitosti a obhospodařování jejího těsného okolí po pozemku, který nabyli do svého vlastnictví (spolu s domem č.p. , Anonymizováno, ). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by minimálně v době, po kterou vlastnili nemovitost manželé , jméno FO, (dle kupní smlouvy z 21.12.1993 – příloha žalobce č.l. 12 spisu) a žalobci (od roku 2013 do období počátku provádění digitalizace) jakkoliv manžele , jméno FO, nebo žalobce, upozornil na skutečnost, že část pozemku mezi jejich domem a zahradou a silnicí, vlastní osoba odlišná od vlastníků p.č. , Anonymizováno, , resp. že by se choval jako vlastník předmětného pozemku. Poukázal na výpověď svědkyně , jméno FO, (dříve , jméno FO, ), která při místním šetření uvedla, že byla po celou dobu držby nemovitosti přesvědčena o tom že vlastní dům a pozemek, který sahá až k silnici. Dodala, že obrubník, který lemuje silnici dnes, tam dříve nebyl, byl tam naopak hlubší příkop, o který se starali a čistili ho. Živý plot tam byl již v době, kdy vlastnili nemovitost oni. Na základě zjištění učiněných při místním šetření a při vědomí toho, že v době nabytí pozemku p.č. , Anonymizováno, (, jméno FO, a žalobci) nebyla k dispozici ani žádná přesnější katastrální mapa měl okresní soud za to, že ve vztahu k předmětnému pozemku nebylo možné v terénu vyčíst při běžné opatrnosti rozpor mezi dostupnými „náčrty“ a reálným průběhem (držby) v terénu – tj. užíváním pozemku až k hranici silnice. Žalovaný se o předmětný pozemek nestaral a nezajímal (minimálně do roku 2016). Rozdíl výměr koupeného a reálně změřeného pozemku (po digitalizaci) je minimální, nadto v „neprospěch pozemku koupeného“ (současná výměra pozemku p.č. , Anonymizováno, je o 112 m2 menší než byla v době koupě nemovitosti manželi , jméno FO, ) a žalobci, sporný pozemek drželi více jak zákonem požadovanou vydržecí dobu. Žalovaný neprokázal jakýkoliv zájem o předmětný pozemek, a to minimálně za dobu od roku 1993 do roku 2016, kdy se začala v dané lokalitě provádět digitalizace. K vydržení vlastnického práva dle názoru okresního soudu došlo již manželi , jméno FO, , a to uplynutím 10 let, tj. někdy v prosinci 2003, resp. na jaře roku 2004. Žalobci, kteří nemovitosti zakoupili od svých právních předchůdců smlouvou ze dne 27.3.2013, tak nabyli mimo jiné i pozemek parc.č. č. , Anonymizováno, až k hranici, která je nyní ohraničena geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku a který odpovídá původním hranicím mezi pozemkem p.č. , Anonymizováno, a silnicí), neb byli prodávajícími ujištěni o tom, že vlastní dům a pozemek, který sahá až k silnici, což jim krom jiného umožňuje bezpečný průchod ke vchodu do nemovitosti.3. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného.4. Žalovaný vytýkal soudu prvního stupně, že se nikterak nevypořádal s řadou jeho tvrzení ani tvrzení vedlejšího účastníka. Ve svém popisu skutkového stavu zcela ignoroval řadu zjištěných skutečností (v tomto odkázal na svá vyjádření učiněná v průběhu řízení a na svůj shrnující závěrečný návrh z 25.9.2025). Připomněl, že již ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne 24.8.2023 poukazoval na skutečnost, že při hodnocení dobré víry žalobců (jeho právních předchůdců) je nutné přihlédnout k druhu a způsobu využití pozemku. Namítal, že Okresní soud zcela opomenul existenci příkopu sloužícího přilehlé silnici a rozpadající se oplocení (dva ocelové sloupky na stranách chodníčku před vstupem do domu) viditelné na fotografii doložené žalobci jako příloha č. 17 žaloby (a skutečným současným stavem, jak se s ním soud prvního stupně seznámil na místním šetření 30.1. 2025). Dodal, že obdobné místní poměry potvrdila svědkyně paní , jméno FO, , tj. existenci a umístění příkopu a umístění kovových sloupků, kde se v minulosti nacházela branka. Sloupky se na místě samém nacházely i při místním šetření a je nepochybné, že se jednalo o pozůstatky původního oplocení, nacházejícího se právě cca 70 cm od stěny domu. Zdůraznil, že na nárokované části pozemku je umístěno těleso silnice, veřejně přístupná komunikace, její vlastník nemá nástroje, kterými by zamezil případnému tvrzenému užívání žalobci (např. sekání nebo úklid odpadků), bez toho, aby neohrozil provoz na této komunikaci nebo funkčnost jejích součástí, např. instalováním pevných překážek (plotu, cedulí,…). Není udržitelné považovat za pravou držbu takové nárokování si části veřejné infrastruktury soukromými vlastníky. Namítal, že zjištěné skute