21 Co 77/2026-160 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl návrh žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, soudní poplatek ze vzájemného návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, výrokem III zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), konkrétně pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , hodnota, – rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, výrokem IV nařídil prodej ve veřejné dražbě pozemků zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), konkrétně pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , hodnota, – rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, s tím, že výtěžek z prodeje se rozdělí mezi účastnice tak, že žalobkyni připadne podíl ve výši ¼ a žalované připadne podíl ve výši ¾, výrokem V rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě žalobkyně ani o vzájemném návrhu žalované, výrokem VI uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku a výrokem VII žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku.2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, že nemá zájem nabýt spoluvlastnický podíl žalované do svého výlučného vlastnictví. Protože však žalovaná nemá dostatek finančních prostředků na vypořádání, žalobkyně navrhla nařízení prodeje nemovitostí a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastnice podle jejich spoluvlastnických podílů. Žalovaná namítala, že v nemovitostech bydlí celá její početná rodina a nemají jinou možnost bydlení. Vypořádací podíl je schopna zaplatit tak, že částku , částka, jednorázově a poté ve splátkách ve výši , částka, měsíčně. Má zájem o přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví a s jejich prodejem nesouhlasí. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ a žalované o velikosti ¾. Nemovitosti (zejména rodinný dům) nelze rozdělit na více bytových jednotek. Obvyklá cena nemovitostí činí podle znaleckého posudku , částka, . Okresní soud věc posoudil po právní stránce podle § 1140, 1144, 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že není žádných překážek pro zrušení spoluvlastnictví, přičemž rozdělení nemovitostí není možné (§ 1144 o. z.). Okresní soud se proto dále zabýval tím, zda je lze přikázat nemovitosti jedné ze spoluvlastnic za přiměřenou náhradu ve smyslu § 1147 věta první o. z. Vycházel z toho, že žalobkyně o přikázání nemovitostí zájem nemá a žalovaná naopak zájem (výrazný) má. Současně se okresní soud zabýval i solventností žalované, tedy její schopností zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení , spisová značka, ). Solventnost spoluvlastníka přitom má být v zásadě prokázána již v okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoli prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že potřebné prostředky v přiměřené době získá. Nelze totiž na druhého spoluvlastníka přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná přitom svoji solventnost neprokázala. I kdyby ihned zaplatila žalobkyni částku , částka, a následně splácela , částka, měsíčně, pak by celý vypořádací podíl ve výši , částka, splácela více než tři roky. S ohledem na nezanedbatelnou inflaci by i v případě řádného splácení byla žalobkyně navrhovaným způsobem splácení podílu poškozena. Okresní soud proto v souladu s § 1147 věta druhá o. z. rozhodl o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že účastnicím bude vyplacen výtěžek z prodeje ve výši odpovídající jejich spoluvlastnickým podílům.3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, které směřovalo proti výrokům III a IV rozsudku, kterým bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a nařízen prodej nemovitostí ve veřejné dražbě. Namítla, že rozsudek sice formálně vychází z platné právní úpravy, je však v extrémním rozporu se zásadami spravedlnosti proporcionality a ochrany slabší strany, neboť vede k nucenému prodeji rodinnému domu proti vůli většinového spoluvlastníka. Nemovitost slouží jako bydliště více generací rodiny žalované, přičemž značnou část obyvatel tvoří osoby se zdravotním postižením (neslyšící) a nezletilé děti. V domě bydlí žalovaná, její neslyšící syn , jméno FO, , jeho družka , jméno FO, , rovněž neslyšící a se zdravotním vývodem, jejich tři nezletilé děti, dcera , jméno FO, a synové, oba neslyšící a dcera syna žalované , jméno FO, se dvěma malými dětmi. Žádná z těchto osob nemá jiné reálné bydlení. Dopady vystěhování by v tomto případě nebyly pouze majetkové, ale existenční. Žalovaná přitom po celou dobu trvání spoluvlastnictví žalobkyni řádně hradila částky odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu a ta tak nebyla nijak ohrožena na svých majetkových právech. Okresní soud se tak nesprávně nezabýval možností přikázání nemovitostí žalované jako většinové spoluvlastnici za přiměřenou náhradu, a to ani formou splátkového kalendáře, přestože tato varianta byla reálná. Žalobkyně jako menšinový spoluvlastník nabyla svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ přibližně před rokem za částku , částka, , přičemž během několika měsíců je tentýž podíl oceňován na částku kolem , částka, , aniž by žalobkyně do nemovitosti jakkoli investovala. Prodej rodinného domu za těchto okolností odporuje dobrým mravům, neboť vede k likvidaci dlouhodobého rodinného bydlení ve prospěch krátkodobého spekulativního zisku menšinového spoluvlastníka. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že se návrh na prodej nemovitosti zamítá a nemovitosti byly přikázány žalované.4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích III a IV jako věcně správný potvrdil a ztotožnila se i s jeho argumentací. V souladu s důvody okresního soudu připomněla, že žalovaná má v případě prodeje možnost získat významný výtěžek odpovídající jejímu podílu, který může použít k řešení bydlení. Žalovaná svoji solventnost neprokázala a sama tvrdila variantu splácení náhrady ve splátkách po dobu přesahující tři roky bez jistoty pro žalobkyni a s rizikem znehodnocení této částky v čase. Žalobkyně prodej nemovitostí neprosazuje spekulativně a využívá svého zákonného práva domáhat se vypořádání spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví je v projednávané věci dlouhodobě nefunkční. V rodinném domě fakticky bydlí více než desítka osob, které nejsou spoluvlastníky, přičemž žalobkyni za tento stav je hrazena pouze částka ve výši , částka, měsíčně.5. Žalobkyně pak v písemném doplnění svého vyjádření dále uvedla, že žalovaná od počátku řízení sice usiluje o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, ale ze zjištění soudu vyplývá, že přiměřenou náhradu by byla schopna a ochotna žalobkyni zaplatit pouze ve splátkách. Takové řešení je v rozporu s judikaturou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, ).6. Zástupkyně žalované na jednání před odvolacím soudem přednesla písemné odvolání žalované, na které odkázala a dodala, že žalobkyni je stále schopna zaplatit žalobkyní přiměřenou náhradu způsobem, kterým navrhovala v řízení před okresním soudem, přičemž její poměry a poměry užívání rodinného domu se nijak nezměnily.7. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je opodstatněné.8. Při posuzování rozsahu, v jakém žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně (a v jakém rozsahu má odvolací soud věc projednat ve smyslu § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná svým odvoláním nenapadala výroky I a II rozsudku okresního soudu, kterými byl zamítnut její návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví a uložena povinnost za tento návrh soudní poplatek. Odvola