25 Co 306/2025-159 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu se žádostí, aby se žalovaný a) zdržel uveřejňování všech informací o žalobkyni a její práci ve školství, b) odstranil článek „, Anonymizováno, “ publikovaný na webových stránkách žalovaného , Anonymizováno, , a sdílení tohoto článku na sociální síti Facebook; odstranil článek „, název, “ publikovaný na webových stránkách žalovaného , Anonymizováno, , a sdílení tohoto článku na sociální síti Facebook; odstranil článek „, Anonymizováno, “, publikovaný na blogu žalovaného „, název, “ na portálu , název, , c) uveřejnil omluvu ve formě nového článku, resp. příspěvku, který bude zveřejněn na všech stránkách a profilech žalovaného uvedených ve výroku II. rozsudku, a to na předním místě v seznamu článků, resp. příspěvků po dobu minimálně dvou měsíců v nezměněné formě (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu uznal žalobkyni povinnou nahradit žalovanému náklady řízení v částce 1 500 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně shrnul, že žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalovanému ochrany osobnosti, který na svých webových stránkách a sociálních sítích publikoval několik článků obsahujících kritická a nepravdivá tvrzení o způsobu a úrovni její práce na pozici učitelky Základní školy , adresa, . Zdůraznila, že žalovaný se nikdy osobně nezúčastnil její výuky ve třídě, mylné a zkreslující údaje o výkonu její profese získal nepřímo od fyzických osob zaujatých vůči ní, aniž by tyto údaje podrobil minimálnímu šetření, žalobkyni v tomto směru nekontaktoval, aby si mohl ověřit pravdivost a relevantnost těchto údajů, to vše s cílem vyvolat laciný efekt u potencionálních čtenářů.3. Žalovaný potvrdil, že předmětné články publikoval a že na základě reakce žalobkyně z nich odstranil některé expresivní výrazy. Žalovaný ke svému profesnímu profilu uvedl, že na základě pedagogického a psychologického vzdělání lektoruje od roku 2000 semináře pro základní a střední školy a vzdělávací instituce, zabývá se pedagogicky-psychologickými tématy, vytváří metodické materiály a učební texty, bloguje na webové stránce , název, i jinde aktuální školská témata a vede facebookovou stránku , název, , píše články a odborné knihy. Informace o pracovním působení žalobkyně v pozici učitelky na Základní škole , adresa, získal od , jméno FO, , která jej kontaktovala na sociální síti a zcela konkrétně se kriticky vyjádřila k přístupu žalobkyně vůči žákům v tom smyslu, že jednala až příliš direktivně a autoritativně, žáci (jednalo se I. stupeň základní školy) se nemohli chovat přirozeně a kreativně, ve třídě panovala dusná atmosféra.4. Soud prvního stupně kromě výslechu svědkyně , jméno FO, vyslechl jako svědkyni , jméno FO, , ředitelku Základní školy a mateřské školy , Anonymizováno, , kde žalobkyně krátce v roce 2015 a poté od 1. 9. 2017 do 24. 8. 2020 pracovala. I tato svědkyně hodnotila přístup žalobkyně k žákům jako až příliš přísný a direktivní s nedostatkem empatie.5. Bývalá ředitelka Základní školy , adresa, , jméno FO, , která zde působila do 31. 7. 2024 naopak žalobkyni jako pedagožku chválila, včetně jejího přístupu k dětem. I žáci s podpůrnými opatřeními se zlepšovali a vykazovali dobré výsledky. , jméno FO, působila na její škole přibližně dva měsíce v rámci projektu pedagogicko-psychologické poradny, přičemž měla pomáhat se žáky s podpůrnými opatřeními při vytváření individuálních plánů, což se ale nestalo; vůči žalobkyni projevovala nepatřičně antipatie. Rodiče žáků byli s prací žalobkyně spokojeni. Pochvalně se o práci žalobkyně vyjádřily i matky jejich žáků , jméno FO, a , jméno FO, .6. Soud prvního stupně provedl důkaz i inspekční zprávou , právnická osoba, z 16. 5. 2022 v Základní škole , adresa, , jejíž závěr vyzněl tak, že slabou stránkou výuky na škole představoval převažující frontální způsob práce, který nebyl efektivní a nevedl k motivaci a aktivizaci žáků. Svědeckou výpověď podala i stávající ředitelka Základní školy , adresa, , jméno FO, . Ta se sice v době, kdy ještě nebyla instalována do funkce ředitelky školy (1. 8. 2024) v e-mailu z 8. 4. 2024, adresovaném žalobkyni, postavila v konfliktu mezi žalobkyní a žalovaným na stranu žalobkyně, nicméně po nástupu do funkce svůj názor zásadně změnila, práci žalobkyně hodnotila v intencích svědecké výpovědi , jméno FO, s tím, že žalobkyně nezachytila moderní trendy v pedagogice, kdy žáci mají být motivováni vnitřně, a nikoli zvenčí pod tlakem ve stresu či obav ze špatné známky. Žalobkyně získala na svoji stranu žáky ve třídě, kde vykonávala funkci třídní učitelky, včetně jejich rodičů, a i když pracovní poměr jí skončil 28. 2. 2025, žáci nepřijali kladně jejího nástupce a celá třída by měla od školního roku 2025/2026 přejít na Základní školu , adresa, .7. Soud prvního stupně podřadil takto zjištěný skutkový stav věci pod právní režim zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že ve světle ust. § 81 a § 82 o. z. lze hodnotit výroky žalovaného v předmětných článcích jako hodnotící soudy, které jsou chráněny svobodou projevu, vyjma skutkového tvrzení o pracovním zařazení žalobkyně na Základní škole v , Anonymizováno, , které však mělo pravdivý základ, protože žalobkyně zde pracovala přibližně tři roky. Žalovaný měl faktický základ pro kritiku na základě informací, které mu z vlastní iniciativy poskytla , jméno FO, , a následně byly kritické výhrady žalovaného co do základu potvrzeny i svědeckými výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, a rovněž inspekční zprávou České školní inspekce. Záměrem žalovaného nebylo žalobkyni poškodit, ale upozornit na problém, vést odbornou diskusi a přispět ke zlepšení vzdělávání. Kritika nepřekročila přípustné meze, i když byla pro žalobkyni zajisté nepříjemná. Výuka není soukromou sférou, ale podléhá veřejné kontrole. Soud prvního stupně se inspiroval i nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 2. 1998 sp. zn. IV. ÚS 154/97, podle něhož je podstatné, zda zveřejněné kritické údaje se zakládají na pravdivé informaci, zda forma jejich veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. Není přitom třeba ani trvat na 100 % pravdivosti předmětných výroků (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000 sp. zn. I. ÚS 156/99). Nejvyšší soud pak ve svém rozsudku ze dne 27. 1. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2563/2009 pak dovodil, že … „Je nepochybné, že povolání pedagoga je spojeno s jeho veřejným působením, byť – např. oproti politikům – do značné míry limitovaným. Jistě je též pravdou, že na tyto pracovníky jsou kladeny též zvýšené odborné i morální nároky, takže v tomto smyslu podléhají kontrole veřejnosti, a to zejména té, která se s jejich prací setkává.“ Žalobkyně jakožto učitelka musí tudíž strpět i odbornou kritiku, pokud tato kritika nevybočuje z mezí popsaných označeným nálezem Ústavního soudu.8. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně, přičemž primárně brojila vůči zamítavým výrokům o věci samé. Přednesla, že z předmětných článků je patrné, že cílem žalovaného bylo také poškození její osoby. Svědčí o tom zejména skutečnost, že žalobkyni v článcích jmenuje a že se o jejích výukových metodách vyjadřuje značně expresivně („Vyučování v jejích hodinách je pak z hodně děsivého thrilleru. To hraničí s týráním, pokud to týrání už není.“). Pokud by snad žalovaný pojal úmysl působit osvětově na rodiče i učitelé a zvýšit povědomí o moderním přístupu ke vzdělání, jak vyvodil soud prvního stupně, mohl tak učinit bez užití těchto expresivních výrazů, popř. bez jakékoliv jmenovité zmínky o žalobkyni. Spíše než o šíření osvěty šlo žalovanému ve skutečnosti o vlastní propagaci pro účely podpory své podnikatelské činnosti. Kategoricky nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že při výuce nerespektuje aktuální trendy ve vzdělávání vyžadované Ministerstvem školství a Českou školní inspekcí. Zmíněná zpráva , právnická osoba, , která vyzněla částečně kriticky, směřovala vůči Základní škole , adresa, jako celku, a nikoli jmenovitě vůči žalobkyni. Svědkyně , jméno FO, se zúčastnila jedné jediné vyučovací hodiny žalobkyně, takže se nemohla dostatečně s prací žalobkyně seznámit. Jmenovaná se se svými výhradami neobrátila ani na žalobkyni, ani na její přímou nadřízenou – ředitelku , jméno FO, . Kromě toho jmenovaná protiprávně vynesla informace, které během svého působení na základní škole získala. Výpověď svědkyně , jméno FO, není rovněž důvěryhodná, protože v hodinách vedených žalobkyní nikdy nehospitovala, což by jako ředitelka měla. Kromě toho je vůči žalobkyni zaujatá, protože všichni žáci z třídy žalobkyně společně s rodiči se rozhodli přestoupit od nového školního roku na jinou základní školu. Vznesla výhrady proti hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně (§ 132 o. s. ř.). K otázce právního posouzení věci poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1997 sp. zn. III. ÚS 359/96, podle něhož … „i f