25 Co 347/2025-262 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady na kanále YouTube v pořadu , název, a na stránkách Facebook pořadu , název, a , Jméno žalovaného, uveřejnění omluvy v tomto znění:„Omlouvám se , jméno, , narozené , Datum narození žalobkyně, za to, že jsem o ní opakovaně uváděl lživé informace a tímto se jí zdvořile omlouvám za poškození jejího dobrého jména a za další potíže, které jí má videa a příspěvky pod videi způsobily, že jsem uvedl nepravdivě, že si sama postavila rodinný dům blízko Teplic, že pan , jméno FO, je jejím dobrým přítelem, že s ním v bytě nad stacionářem točila porno a že za ni někdo jiný psal diplomovou práci“ (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu); zamítl dále žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši , částka, (bod II.); výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. V odůvodnění rozsudku okresní soud zevrubně reprodukoval obsah žaloby a vyjádření žalovaného, podal přehled ve věci provedených důkazů a skutkových zjištění z nich čerpaných. Citoval dále znění ust. § 81 odst. 1 a 2, § 82 odst. 1, § 2894 odst. 2 a § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a poukázal na přesně označenou judikaturu, ze které při svém rozhodování vycházel. Uvedl, že formulace omluvy je v části I. natolik obecná, že morálnímu zadostiučinění nelze v uvedeném žalobním nároku vyhovět. Pokud žalobkyně neuvádí v žalobním návrhu v části II., kterým se domáhá přiměřeného zadostiučinění v penězích, konkrétní zásahy žalovaného do jejích osobnostních práv, za které se domáhá přiměřeného zadostiučinění v penězích, pak nezbývá, než požadavek na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v částce , částka, vztáhnout pouze ke konkrétním zásahům žalovaného uvedeným v žalobním návrhu na požadovanou omluvu, tj. k tomu, že – cit.: „… žalovaný uvedl nepravdivě, že si žalobkyně sama postavila rodinný dům blízko , název, , že pan , jméno FO, je jejím dobrým přítelem, že s ním v bytě nad stacionářem točila porno a že za ni někdo jiný psal diplomovou práci“. Prvostupňový soud dodal, že se pro účely posouzení důvodnosti žaloby zabýval pouze žalobkyní v žalobním návrhu konkrétně vymezenými zásahy žalovaného do jejích osobnostních práv – posuzoval tedy v žalobním petitu uvedené konkrétní výroky žalovaného, za které žalobkyně požadovala satisfakci, avšak nikoli izolovaně, ale v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v celkovém kontextu kauzy okolo , právnická osoba, . (dále jen „, název, “); přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 3277/2024 ze dne 23. 7. 2025 a na další rozhodnutí).3. K požadované satisfakci za tvrzení, které se objevilo v reportážích žalovaného, že si sama postavila rodinný dům blízko , název, , okresní soud uvedl, že toto tvrzení žalovaného se ukázalo jako nepravdivé, resp. jako nepřesné či poněkud zavádějící. Vlastníky předmětného domu, stejně jako vedlejšího domu jsou rodiče žalobkyně, přičemž tuto skutečnost žalovaný v řízení nesporoval. Nicméně sama žalobkyně uvedla v rámci svědecké výpovědi podané v trestním řízení vedeném proti její matce , jméno FO, starší (dále také „matka žalobkyně“), že v , datum, působila ve společnosti , název, jako sociální pracovnice a bydlela v nemovitosti ve , adresa, , kterou jí postavil její otec. Žalovaný informaci, že žalobkyně – cit.: „… v pouhých 28 letech dostavěla v celku luxusní dům kousek od , název, vedle domu svých rodičů“, použil v reportáži, ve které se zabýval podezřeními ohledně nakládání s finančními prostředky z veřejných zdrojů ve společnosti , název, , a to jejich možným zneužíváním pro soukromé potřeby žalobkyně a její matky, v kontextu s jeho zjištěními z rejstříku obecně prospěšných společností, že ve vedení (ve statutárním orgánu), správní a dozorčí radě , název, působí členové rodiny žalobkyně a další jim blízké osoby. Tato podezření o možném zneužívání veřejných prostředků pro soukromé účely jsou navíc podložena výpověďmi svědků v kontextu s příspěvky žalobkyně na jejím Instagramu. Dle názoru okresního soudu je zcela pochopitelné a žádoucí, aby nakládání s prostředky z veřejných zdrojů bylo předmětem veřejného zájmu.4. K požadované satisfakci za tvrzení, které se mělo dle žalobkyně objevit v reportážích žalovaného a na jeho veřejně přístupném soukromém facebookovém profilu, že pan , jméno FO, je dobrým přítelem žalobkyně a že s ním v bytě nad stacionářem točila porno, prvostupňový soud uzavřel, že žalovaný v reportáži neuvedl výslovně, že , jméno FO, je dobrým přítelem žalobkyně, nýbrž že dle informací, které má v daném okamžiku k dispozici, má být jejím dobrým přítelem. Tedy nepodal tuto informaci jako nezpochybnitelný fakt, nýbrž nechal prostor k pochybnostem a k jejímu vyvrácení, přičemž současně dal žalobkyni prostor k tomu, aby ji jednoznačně vyvrátila, což však žalobkyně v daný okamžik neučinila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uvedl, že žalobkyně s , jméno FO, v bytě nad stacionářem točila porno, nebylo v řízení prokázáno. V předmětných reportážích žalovaného se žádná taková informace nevyskytla.5. K požadované satisfakci za dle žalobkyně zveřejněné nepravdivé tvrzení žalovaného, a to, že za žalobkyni někdo jiný psal diplomovou práci, prvostupňový soud zaujal následující stanovisko. V rámci reportáží žalovaného se žádná zmínka o tom, že žalobkyně není autorkou své diplomové práce, neobjevuje. Ani není otázka, zda žalobkyně je autorkou své diplomové práce, či zda ji za ni psal někdo jiný, žádným způsobem nastolena. Okresní soud uzavřel, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že k žalovaným nastolené otázce ohledně autorství diplomové práce žalobkyně se v rámci nějaké veřejně přístupné diskuse účastníků žalobkyně postavila tak, že jednak zcela odmítla, že by si diplomovou práci nepsala sama a zároveň sama aktivně tuto otázku na této veřejně přístupné diskusi otevřela, a žádala žalovaného opakovaně o reakci, a to zveřejnění identity údajného autora, což žalovaný neučinil. Dle názoru okresního soudu pak, z kontextu širší diskuse účastníků a z kontextu s celou shora popsanou kauzou, vyplývá, že téma autorství diplomové práce žalobkyně bylo téma zcela marginální, které bylo řešeno velmi krátce a v podstatě jen mezi účastníky samými a které se v rámci celé kauzy okolo matky žalobkyně, žalobkyně a společnosti , název, zcela minulo se zájmem veřejnosti.6. Okresní soud dodal, že žalobkyně po zveřejnění reportáží žalovaného prokazatelně čelila negativním a mnohdy i vulgárním reakcím ze strany veřejnosti, byť z důvodu nečitelného způsobu používání emailových adres žalobkyní a její matkou v průběhu času nelze v řadě případů jednoznačně identifikovat, zda negativní reakce patří žalobkyni či její matce. V řízení však bylo současně prokázáno, že hlavní a prvořadnou náplní reportáží žalovaného bylo zjišťování a zveřejňování informací ohledně možného zneužívání veřejných finančních prostředků určených na péči o postižené pro soukromé účely, a to v nemalé míře pro soukromé účely žalobkyně, kdy okresní soud, stejně jako Krajský soud v , adresa, v trestní věci matky žalobkyně, dospěl k závěru, že žalobkyně je spojena s touto trestní kauzou a minimálně na užívání elektromobilů určených pro potřeby postižených k soukromým účelům se sama podílela. Tudíž skutečnost, že na to žalovaný poukázal, není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobkyně. V předmětných reportážích žalovaného dle okresního soudu převažuje veřejný zájem na zamezení zneužívání veřejných prostředků určených pro péči na postižené ve společnosti , název, k soukromým účelům a na zamezení zaměstnávání osoby se zcela nevhodným a nedostatečným morálním a profesním profilem v péči o postižené nad znevažováním osoby žalobkyně, byť je v určité míře v reportážích žalovaného a v jeho konverzaci s žalobkyní na Facebooku přítomno. K žádnému mediálnímu lynči žalobkyně nedošlo. Zcela jistě nelze klást reakce anonymních přispěvatelů na sociálních sítích za vinu žalovanému, žalovaný k žádným takovým reakcím nevybízel. Ani z účastnické výpovědi žalobkyně v podstatě nevyplynuly žádné dlouhodobější negativní důsledky na její soukromý či pracovní život v důsledku v žalobě popsaného jednání žalovaného. Výrok o nákladech řízení okresní soud opřel o ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“); k tomu připojil výpočet výše náhrady.7. Proti rozsudku okresního soudu se v celém jeho rozsahu odvolala žalobkyně. Vytýkala mu nesprávné právní posouzení – chybné vyhodnocení povahy výroků. Soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně kvalifikoval opakované, osobní a zjevně urážlivé výroky žalovaného jako „hodnotící soudy“ nebo „kritické novinářské hodnocení“. Tyto chybné závěry však významně odporují ustálené judi