26 Co 17/2026-267 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že průběh sporné hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo, a parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalobkyně, a pozemky parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalovaných – vše v katastrálním území , adresa, – probíhá tak, jak je vyznačeno nepřerušovanou černou čárou mezi body 5, 4, 3, 2 a 1 v geometrickém plánu č. , číslo, vypracovaném , právnická osoba, , ověřeném , tituly před jménem, , jméno FO, a odsouhlaseném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm , adresa, , který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I). Současně okresní soud žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně nahradili náklady řízení žalobkyně 72 910,10 Kč (výrok II) a náklady řízení České republiky 9 070,20 Kč (výrok III).2. Žalobkyně se domáhala určení sporné hranice, eventuálně určení vlastnického práva k nově vymezeným pozemkům. Tvrdila, že je vlastníkem pozemků parc. č. st. , číslo, a parc. č. , číslo, a žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , vše v katastrálním území a obci , adresa, , a že při vytyčování společné hranice mezi těmito pozemky v rámci obnovy operátu předmětného katastrálního území a s tím související digitalizací katastrální mapy bylo zjištěno, že v terénu vyznačená hranice pozemků nerespektuje hranici zakreslenou v katastru nemovitostí. Žalobkyně současně tvrdila, že geometrickým plánem vyznačené části pozemků jsou jejím vlastnictvím, a pro případ, že by nebylo možno přesný průběh hranice určit, se dožadovala určení hranice s tím, že geometrickým plánem vyznačená hranice odpovídá poslední pokojné držbě.3. Žalovaní s takovým průběhem hranice nesouhlasili a sporovali, že by takto vyznačená hranice odpovídala poslední pokojné držbě.4. Po skutkové stránce okresní soud vyšel z toho, že na pomezí výše uvedených pozemků žalobkyně a pozemků žalovaných existuje ulička, jejíž hranice jsou tvořeny na straně žalobkyně rodinným domem a na něj navazující kolnou, na straně žalovaných oplocením a kolnou. Při obnově katastrálního operátu se účastníci nedohodli na hranici mezi předmětnými pozemky, proto byla hranice převzata z dosavadního katastrálního operátu. Ten vznikl na základě mapování, které v katastrálním území , adresa, proběhlo v roce 1838. Průběh hranice mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných není možno určit s takovou přesností, aby bylo možno stanovit, zda hranice probíhá po stávajícím plotě, či po stavbě domu na pozemku parc. č. st. , číslo, . Body této hranice jsou pouze grafického původu s kódem kvality 8 a jsou určeny ze souřadnic obrazu mapy katastru nemovitostí v měřítku 1:2880, což znamená, že mezní polohová chyba činí 2,82 m. Předmětná ulička je však ještě výrazně užší. Ani obnovou katastrálního operátu v roce 2023 nebylo postaveno na jisto, kudy přesně hranice mezi předmětnými pozemky vede. Žalovaný 1/ do uličky vstupuje několikrát do roka. Aby se tam dostal, musí přelézat plot. Činí tak pouze v nepřítomnosti žalobkyně a její rodiny. Naopak žalobkyně a její rodina uličku pravidelně užívá. Tento stav trvá minimálně 20 let. Uličku zjevně historicky užívali i právní předchůdci žalobkyně, její maminka i babička.5. Okresní soud vyložil, že žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu. Naopak žaloba podle § 1028 o. z. se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení. Okresní soud uzavřel, že v nyní posuzovaném případě hranici mezi předmětnými pozemky zjistit nelze. Nepřesnost této hranice znalec vyčíslil na 2,82 m. To je vzdálenost delší než šířka předmětné uličky. Proto dle závěru okresního soudu v daném případě nepřichází v úvahu žaloba na určení vlastnického práva, ale žaloba na určení sporné hranice ve smyslu § 1028 o. z. Žalobkyně svůj petit formulovala jako eventuální. Navrhla určit vlastnické právo k pozemkům vymezeným v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, . In eventum, pro případ, že hranice bude shledána neznatelnou či pochybnou, pak navrhla určit průběh sporné hranice. Proto okresní soud nerozhodoval o změně žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. a ve věci bez dalšího rozhodl. Současně zmínil, že žaloba na určení sporné hranice nevyžaduje zkoumat existenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř., protože taková žaloba má oporu v konkrétní právní normě.6. Z provedeného dokazování měl okresní soud za zřejmé, že přesný průběh hranice mezi pozemky nelze určit, a proto postupoval v souladu s § 1028 o. z., podle něhož jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení. Dále okresní soud konstatoval, že stávající hranice mezi pozemky uvedená v katastru nemovitostí v nyní projednávané věci sice je zaznamenána se zaokrouhlením na centimetry, nejedná se však o souřadnice přesné, nepřesnost může dosáhnout až několika metrů. Jestliže vůbec není zřejmé, kde přesně se hranice nachází (kudy vede), není pochyb o tom, že je naplněna hypotéza § 1028 o. z.7. S odkazem na komentářovou literaturu okresní soud vyložil, že poslední pokojnou držbu lze vymezit jako držbu pozemku v takovém rozsahu, který byl oběma stranami respektován před tím, než k pochybnostem o hranici došlo. Okresní soud uzavřel, že provedeným dokazováním byla zjištěna poslední pokojná držba, která náleží žalobkyni, neboť žalobkyně uličku řádně užívá, což platí minimálně 20 let, zatímco žalovaný 1/ do uličky vstupuje jen v době nepřítomnosti žalobkyně a její rodiny, a aby se do uličky dostal, musí přelézt vlastní plot. Dále okresní soud dovodil, že držbu lze v daném případě považovat za pokojnou do roku 2019, kdy se účastníci před komisí v terénu neshodli na průběhu hranic. V té době žalobkyně a její rodina uličku užívala, nebyla si přitom vědoma toho, že do uličky vstupuje i žalovaný 1/. Proto okresní soud průběh sporné hranice určil dle poslední pokojné držby, tedy tak, že hranice vede po oplocení a kolně žalovaných, a tak, že se celá sporná ulička nachází za soudem určenou hranicí na straně žalobkyně.8. K tomu okresní soud závěrem doplnil, že i kdyby nemohl obstát závěr, že se v daném případě uplatní žaloba na určení sporné hranice ve smyslu § 1028 o. z., tak ale by bylo nutno na podkladě provedeného dokazování uzavřít, že by žalobkyně pozemek tvořící spornou uličku nabyla do svého vlastnictví vydržením.9. Povinnost nahradit náklady řízení žalobce, jakož i náklady řízení státu, uložil okresní soud žalovaným, kteří byli v řízení zcela neúspěšní (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř.).10. Proti rozsudku podali oba žalovaní společně včas odvolání. Namítali, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro to, aby soud mohl rozhodnout o určení sporné hranice postupem dle § 1028 o. z., protože je možno hranici určit podle objektivních geodetických podkladů. Tvrdili, že dané rozhodnutí soudu jim do budoucnosti prakticky znemožní údržbu jejich vlastních nemovitostí (staveb na jejich pozemcích). Sporovali závěry, jež okresní soud učinil z provedených svědeckých výpovědí, a namítali, že se mezi jednotlivými výpověďmi objevily rozpory. Zpochybnili rovněž závěr okresního soudu o tom, že by poslední pokojná držba odpovídala stavu, kdy by sporná ulička byla užívána toliko žalobkyní. Za spravedlivé považovali, aby hranice procházela středem sporné uličky. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl, nebo aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí.11. Žalobkyně se s rozsudkem okresního soudu ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Zopakovala, že okresní soud rozhodl správně dle posledního pokojného stavu. K námitkám žalovaných stran možnosti údržby jejich nemovitostí poukázala na to, že žalovaní budou moci do uličky vstupovat za účelem údržby své nemovitosti při využití tzv. sousedských práv.12. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.13. Odvolací soud zcela sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustan