26 Co 311/2025-83 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne podání vzájemného návrhu do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, podala (tehdy v postavení žalované) vzájemný návrh, kterým se po žalovaném (tehdy v postavení žalobce) domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil s tím, že v době od , datum, (kdy mělo být vozidlo žalovaného připraveno po sjednané opravě k vyzvednutí) do , datum, (převzetí vozidla kupující) u žalobkyně parkovalo vozidlo žalovaného bez právního důvodu a žalobkyni tak náleží za uvedenou dobu bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého parkovného , částka, denně. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že jednatel žalobkyně akceptoval, že vozidlo bude v areálu autoservisu umístěno, v různých časových obdobích z různých důvodů (oprava vozidla, zajištění STK, oprava další vady projevující se po předání vozidla, předání vozidla kupující , jméno FO, ). Za popsané situace tak nelze uzavřít, že by snad žalobkyni vzniklo právo na náhradu za užívání cizí hodnoty bez právního důvodu. Proto žalobu zamítl. Současně neakceptoval zpochybňování pasivní legitimace žalovaného, když v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, , Jméno žalovaného, starší jako tehdejší vlastník vozidla uvedl, že vyřízením záležitostí ohledně uvedeného vozidla zmocnil svého syna, tj. žalovaného, a víc se o vozidlo nestaral. Dále okresní soud uzavřel, že žalovanému statut spotřebitele coby slabší strany ve smyslu § 1817 o. z. v souzené věci nepřísluší.3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítla, že bylo prokázáno, že vozidlo bylo umístěno v autoservisu žalobkyně po dokončení opravy, žalovaný si ho nevyzvedával, ačkoliv mohl a měl. Motivací pro toto jednání byla neochota hradit cenu opravy. Z žádných důkazů nevyplývá, že by snad existovala nějaká dohoda účastníků o bezplatném garážování vozidla, okresní soud neuvedl, z jakých konkrétních důkazů toto dovodil. Pokud jde o výši nároku, požadovala cenu obvyklou za garážování při dolní hranici cenového rozpětí, k tomu příp. navrhovala znalecký posudek. Okresní soud tak vyvodil nesprávné skutkové závěry. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku a odkázal na svá podání učiněná v řízení před okresním soudem.5. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že je přípustné (a contr. § 202 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a odvolání (ve věci samé) neshledal důvodným. Věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků a jejich zástupců, neboť tito se z jednání odvolacího soudu omluvili a s projednáním věci v jejich nepřítomnosti souhlasili.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého parkového , částka, denně s tvrzením, že žalovaný v době od , datum, (kdy mělo být vozidlo žalovaného připraveno u žalobkyně po sjednané opravě k vyzvednutí) do , datum, (kdy došlo k převzetí vozidla kupující) u žalobkyně parkoval své vozidlo bez právního důvodu, aniž by se účastníci dohodli na bezplatném garážování vozidla. Odvolací soud v prvé řadě shledal správných závěr okresního soudu stran pasivní legitimace žalovaného, který v souvislosti s vyřízením záležitostí uvedeného vozidla vystupoval jako komisionář, i závěr okresního soudu ohledně neaplikace úpravy dané ust. § 1817 o. z., na jeho odůvodnění ve stručnosti odkazuje. Správným shledal rovněž závěr okresního soudu, že nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení není dán. Z důkazů provedených před okresním soudem vyplývá, že žalobkyně souhlasila s umístěním předmětného vozidla žalovaného ve svém areálu v jednotlivých časových obdobích z různých důvodů, vozidlo zde stálo vždy za účelem mezi účastníky dohodnutým (oprava, STK, následně opětovná oprava a prodej vozidla). O akceptaci parkování vozidla v areálu žalobkyně, aniž by bylo žádáno parkovné, ostatně svědčí i výpověď samotného jednatele žalobkyně před orgány Policie ČR, který uvedl, že mezi účastníky byl dobrý obchodní vztah, doufal v budoucí spolupráci a nechtěl to pokazit fakturováním parkovného. Parkování vozidla se vždy opíralo o určitý, mezi účastníky dohodnutý důvod, nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení tak nebyl v souzené věci dán. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).7. Pokud jde o nákladový výrok II rozsudku okresního soudu, okresní soud o nákladech řízení rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Správně uzavřel, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná a stíhala jí proto povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. Okresní soud však při vyčíslení nákladů řízení přehlédl, že zástupce žalovaného není plátcem DPH, a rovněž nesprávně vyčíslil výši odměny advokáta žalovaného za jeden úkon právní služby, která při tarifní hodnotě , částka, činí , částka, (a nikoli , částka, , jak uvedl okresní soud). Žalovanému proto za řízení před okresním soudem přísluší náhrada nákladů řízení v celkové výši , částka, sestávající se z odměny zástupce žalovaného za 3 úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé – vyjádření z , datum, a , datum, ) dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1a), d) adv. tarifu, 1 x paušální náhrada hotových výdajů , částka, a 2x , částka, dle § 13 odst. 4 adv. tarifu. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II postupem dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem , částka, . Náklady řízení před okresním soudem odvolací soud uložil žalovanému nahradit ve lhůtě tří dnů (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).8. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný a náležela by mu proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud však neshledal vyjádření k odvolání za účelně vynaložený úkon právní služby, za který by žalovanému měla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v něm žalovaný toliko odkázal na svá podání učiněná v řízení před okresním soudem a omluvil svou účast na odvolacím jednání. Jiné náklady dle obsahu spisu žalovanému v odvolacím řízení nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.