26 Co 341/2025-410 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal na žalovaných vyklizení místností č. , hodnota, nacházejících se v 1. nadzemním podlaží a místností č. , hodnota, nacházejících se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. , hodnota, stojícím na pozemku p. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , hodnota, (půdorys přízemí a patra), které jsou nedílnou součástí rozsudku (výrok I). Žalovaným uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit místnosti č. , hodnota, nacházejících se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. , hodnota, stojícím na pozemku p. č. st. , hodnota, 1 v katastrálním území , adresa, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , hodnota, (půdorys přízemí), který je nedílnou součástí rozsudku (výrok II). Dále žalovaným uložil do 3 měsíců od právní moci rozsudku vyklidit místnosti č. , hodnota, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. , hodnota, stojícím na pozemku p. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , hodnota, (půdorys patra), který je nedílnou součástí rozsudku (výrok III). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal na žalovaných vyklizení místností č. , hodnota, nacházejících se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. , hodnota, stojícím na pozemku p. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , hodnota, (půdorys patra), který je nedílnou součástí rozsudku (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).2. Žalobce se domáhal vyklizení budovy čp. , hodnota, , která je součástí pozemku p. č. , hodnota, obci a katastrálním území , adresa, . V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, neboť po provedení místního šetření 25. 4. 2025 byl zjištěn skutečný rozsah užívání nemovitosti ze strany žalovaných. V rozsahu zpětvzetí proto okresní soud řízení zastavil podle § 96 o. s. ř.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Uzavřel, že svědectví o tom, že nemovitost byla zapsána na žalobce pouze z důvodu výhodnějších podmínek úvěru a existence dluhů, které žalovaný 1. v té době měl, vyvratitelnou domněnku ohledně vlastnického práva žalobce nijak nevyvrací, neboť motivace účastníků k převodu vlastnického práva na žalobce není pro posouzení otázky vlastnictví podstatná. Tím je právě kupní smlouva, kde je jednoznačně žalobce označen jako nový nabyvatel. Ostatně i z dohody datované 7. 9. 2010 (dohoda o zmocnění) je evidentní, že žalovaný 1. si uvědomoval, že vlastníkem nemovitosti je právě žalobce, a proto vznikla uvedená dohoda, podle které žalobce zmocnil žalovaného 1. k tomu, aby nakládal s uvedenými nemovitostmi, pronajímal je a uzavíral nájemní smlouvy a dodavatelské smlouvy, prováděl údržbu a stavební úpravy, rušil nájemní a dodavatelské smlouvy a sjednával smlouvy o prodeji. Současně měly být z výnosů hrazeny splátky úvěrů a další platby, přičemž zbylá část výnosů měla být vyplacena žalovanému 1. Touto dohodou však nebylo dispoziční právo žalobce jako vlastníka nijak dotčeno a sám může činit takové úkony, jaké uzná za vhodné. Rovněž byl oprávněn zmocnění jednostranně ukončit, což učinil dopisem ze dne 20. 12. 2020. Žalobce má podle § 1012 o. z. jako vlastník nemovitosti právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Okresní soud neshledal důvodnými námitky žalovaného 1., který tvrdil, že je faktickým vlastníkem nemovitosti, byť není zapsaný v katastru nemovitostí, případně vlastnické právo vydržel, bylo mu ze strany žalobce přislíbeno, že může nemovitost doživotně užívat, přičemž ji následně zdědí žalobce. K otázce vydržení okresní soud dovodil, že zcela chybí poctivá držba ze strany žalovaného 1., který s ohledem na znění kupní smlouvy, zápis v katastru nemovitostí, uzavření úvěrových smluv i zmocnění ze dne 7. 9. 2010 nemohl být v žádném případě v dobré víře, že je vlastníkem nemovitosti a že mu svědčí nějaký nabývací právní titul. Rovněž nebylo žádným důkazem prokázáno, že by žalobce žalovanému 1. přislíbil možnost doživotního užívání, kdy toto nikdo z vyslechnutých svědků nepotvrdil. Žalovanému 1. tedy nesvědčí žádný formální titul k tomu, že může nemovitost užívat. Naopak zčásti důvodnou shledal okresní soud námitku žalovaného 1., že požadavek na jeho vyklizení je nemravný. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (kterou citoval) a zdůraznil, že původní záměr nabýt nemovitost pojal výlučně žalovaný 1., který měl zájem nemovitost upravit a užívat pro své potřeby a potřeby svého podnikání. Žalovaný 1. byl v té době zavedeným podnikatelem, kdežto žalobce ještě studoval na vysoké škole, byl bez pravidelného příjmu a vlastníkem se stal pouze z důvodu lepšího úroku z poskytnutého úvěru. Je zřejmé, že dohodnuté splátky byly přinejmenším zpočátku zcela mimo finanční možnosti žalobce, a tedy je za něj musel hradit žalovaný 1. O tom, že to byl právě žalovaný 1., kdo poskytnuté úvěry splácel, svědčí i dohoda ze dne 7. 9. 2010 vč. dohody o tom, že v případě prodeje nemovitosti bude zůstatek kupní ceny po doplacení hypotéky rozdělen mezi žalovaného 1. (90 %) a žalobce (10 %) a dohody o nájemném, svědčící o tom, že žalobce si nečinil žádné zásluhy či práva k nemovitosti, neboť o vše se staral žalovaný 1. Okresní soud při posouzení námitky dobrých mravů následně zejm. zohlednil, že žalovaný 1. hradil sjednané splátky úvěru, který byl poskytnut žalobci k zaplacení kupní ceny nemovitosti, uplynuly všechny promlčecí lhůty k případnému vydání bezdůvodného obohacení, rekonstrukce a tím i zhodnocení nemovitosti byla především zásluha žalovaného 1., žalobce má možnost vlastního bydlení a předmětnou nemovitost nutně nepotřebuje pro uspokojení práva bydlení, žalovaný 1. je zdravotně indisponovaný a žalovaná 2. zde o něj a svou matku pečuje, žalovaný 1. nemá jinou vhodnou nemovitost, ve které by mohl bydlet, žalobce a žalovaný 1. mají vůči sobě základní práva a povinnosti z titulu vzájemného vztahu otec a syn. S ohledem na uvedené shledal okresní soud uložení povinnosti vyklidit předmětnou nemovitost v části, ve které nyní žalovaní bydlí, v rozporu s dobrými mravy, i když je zřejmé, že vztah mezi účastníky je vzájemně velmi vypjatý a komplikovaný, a to jistě i vinou žalovaného 1. Námitku dobrých mravů soud shledal jako důvodnou pouze v části týkající se prostor, ve kterých žalovaní nyní bydlí a žalobu v této části zamítl, a to i ve vztahu k žalované 2, která zde s žalovaným 1. bydlí jako jeho družka a své právo tedy odvozuje od jeho práva užívání. Ohledně zbývající části nemovitosti, ve které je provozována ubytovna a v přízemí se nachází uskladněné věci žalovaných, soud tak silné a zásadní důvody pro porušení dobrých mravů neshledal. Současně zohlednil, že žalovaný 1. v rozporu s povinnostmi dlužníka zatajil příjmy – výnosy z ubytování, a proto byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Dále vzal okresní soud v úvahu neúspěšnou snahu žalovaného 1. převést nemovitost na žalovanou 2. i přes zrušení zmocnění žalobcem podvodným sepsáním převodní smlouvy, a tedy zbavit žalobce jeho vlastnického práva, což nelze tolerovat ani s přihlédnutím ke specifickým okolnostem ohledně nabytí nemovitosti. Okresní soud rovněž zvažoval zájmy žalobce jako vlastníka, který uvedl, že v nemovitosti dále ubytovnu provozovat nechce. Ponechání stávajícího stavu by znamenalo vážný a neodůvodněný zásah do práv vlastníka domu, který by byl nucen nadále strpět tak zásadní a rozsáhlé omezení svého vlastnického práva, které navíc žalovaný 1. využívá nepoctivě a v rozporu s právním pořádkem na úkor svých věřitelů. Přestože prostory ubytovny fakticky obývají osoby odlišné od žalovaných, je to právě žalovaný 1., který tam ubytované ponechává a bere za to úplatu. Jejich právo k užívání příslušných prostor ubytovny je proto odvozeno od žalovaných, a i oni mají v případě povinnosti žalovaných vyklidit dané prostory povinnost opustit nemovitost a zajistit uvolnění nemovitosti pro žalobce jako vlastníka (k tomu okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4153/2008). Jako vlastník nemovitosti má žalobce právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vydáním věci podle § 1040 odst. 1 o. z. je v případě nemovitosti nutno chápat její vyklizení. Proto okresní soud žalobě ve zbývající části vyhověl.4. Proti rozsudku podali žalobce i žalovaní včas odvolání.5. Žalobce se odvolal proti výrokům IV a V rozsudku, nesouhlasil se závěrem okresního soudu, který částečně zamítl žalobu s ohledem na dobré mravy. Poukázal na to, že splátky