26 Co 50/2026-91 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 178 489,81 Kč spolu s ve výroku I specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uzavřel, že žalobce prokázal, že z účtu města , adresa, byla zaplacena částka 178 489,81 Kč, která byla vyúčtována žalované za spotřebu plynu. Následně tuto částku zaplatil žalobce na účet města , adresa, . V konečném důsledku se tak zmenšil majetek žalobce a žalované se dostalo plnění v podobě zaplacené faktury za spotřebu plynu. Dospěl však k závěru, že jsou dány okolnosti vylučující vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce částku na účet města , adresa, zaplatil v průběhu trestního řízení vedeného proti němu poté, co byl vydán trestní příkaz, jednal tak ve svém výlučném a osobním zájmu, když na účet města uhradil částku odpovídající výši platby za spotřebu plynu, neboť platba byla provedena po zahájení trestního řízení vedeném proti žalobci a ve výši odpovídající uplatněné náhrady škody. Žalobci proto nevznikla povinnost obohacení vydat a soud žalobu zamítl.2. Proti rozsudku se odvolal žalobce. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že okresní soud nesprávně aplikoval ust. § 2992 o. z., výluka z bezdůvodného obohacení pro „výlučný a osobní zájem“ dopadá na situace, kdy ochuzený vynakládá náklady na cizí věc či za jiného primárně proto, aby sám získal přímý užitek z tohoto plnění. Žalobce však žádnou spotřební hodnotu ani přímý majetkový benefit nezískal. Faktickým a jediným beneficientem je žalovaná, které tímto postupem zanikl dluh za dodávky plynu. Skutečnost, že motivem žalobce k úhradě škody městu byla snaha o nápravu v rámci trestního řízení, nemění nic na objektivní povaze toku majetkových hodnot. Žalovaná spotřebovala plyn, nezaplatila za něj a tento dluh byl v konečném důsledku uhrazen z majetku žalobce. Bylo prokázáno, že v dané věci byly naplněny znaky skutkové podstaty bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., tj. plnění za jiného, co měl po právu plnit sám. Žalovaná byla povinna hradit faktury za plyn, faktury byly uhrazeny z prostředků města bez právního důvodu a žalobce nahradil městu takto vynaloženou částku ze svých prostředků. Ekonomicky tak došlo k situaci, kdy žalobce (prostřednictvím náhrady městu) uhradil dluh žalované. Okresní soud se nezabýval tím, zda má žalovaná jakýkoli právní důvod si toto plnění ponechat. Výklad okresního soudu vede k absurdním a nespravedlivým důsledkům, kdy soud fakticky sankcionuje žalobce v civilním řízení za to, že se snaží napravit škodu v řízení trestním, a zároveň tímto legitimizuje bezdůvodné obohacení žalované. Skutečnost, že žalobce je trestně stíhán, nemůže znamenat, že třetí osoby (žalovaná) ztrácejí povinnost hradit své závazky a mohou se obohacovat na úkor žalobce. Zamítnutí žaloby tak odporuje principu spravedlnosti a dobrým mravům. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.3. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila. Uvedla, že žalobcem nárokovaná částka byla žalobcem v době, kdy tento vykonával funkci starosty města , adresa, a současně funkci předsedy žalované, svévolně bez právního důvodu uhrazena z účtu města , adresa, , přestože žalobce mohl a měl vědět, že jedná protiprávně, neboť se nejednalo o závazek města. Zároveň v předmětné věci postupoval v rozporu se stanovami žalované, neboť nebyl zmocněn sám se závazkem nakládat, pro dokreslení poukázala na jednání žalobce jako předsedy žalované a starosty města. Připustila, že následně byla žalobcem žalovaná částka na účet města , adresa, z jeho prostředků uhrazena, nicméně žalobce tak nejednal proto, aby hradil závazek za žalovaného, ale výhradně z toho důvodu, že proti žalobci bylo (mimo jiné i z výše uvedeného důvodu) zahájeno trestní stíhání a úhrada této částky byla provedena výhradně se záměrem toto trestní stíhání odvrátit, případně pro sebe dosáhnout mírnějšího trestu, neboť město , adresa, v postavení poškozeného po žalobci tuto částku uplatňovalo jako náhradu škody a byl již vydán trestní, Anonymizováno, příkaz. Nejednalo se tak o plnění za žalobce ve smyslu bezdůvodného obohacení, ale o náhradu škody subjektu, kterému byla způsobena. Poukázala na ust. § 2997 o. z. (vědomé plnění nedluhu). Doplnila, že plnění žalobcem nebylo v zájmu žalované, k úhradě žalobce neměl od žalované souhlas, nebyl k plnění zmocněn. Žalobce dobře věděl, že nehrozilo vymáhání dlužné částky po žalované městem , adresa, . Město v nemovitosti žalované koná všechny kulturní a společenské akce, které pořádá a na úhradě energií se podílí. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Při odvolacím jednání žalobce uvedl, že má za to, že není rozhodné, zda se žalobce dopustil trestního jednání, ale je třeba věc posoudit tak, že v konečném důsledku žalobce plnil za žalovanou, tj. nahradil městu , adresa, to, co nemělo plnit město, ale měla plnit žalovaná. Nesporoval, že peníze zaplatil v důsledku trestního příkazu jako náhradu škody, ale měl za to, že je třeba věc hodnotit komplexně, tedy i tak, jaký dopad to mělo do majetkové sféry žalovaného. Pokud soud dospěje k závěru, že se nejedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., tak se domáhal plnění s tím, že šlo o tzv. nepřikázané jednatelství ve smyslu ustanovení § 3009 o. z.5. Žalovaná při odvolacím jednání poukázala na to, že žalobce byl jak starostou obce, tak starostou , název, . Jako starosta , název, neplatil zálohy za plyn, proto vznikl dluh, a tento dluh pak zaplatil jako starosta obce bez souhlasu zastupitelstva. Nejednal a nepostupoval tedy jako řádný hospodář.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Z trestního příkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, odvolací soud zjistil, že jím byl žalobce shledán vinným z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívající v tom, že nechal jako starosta města svévolně proplatit faktury od společnosti , právnická osoba, , jimiž byly samostatnému subjektu právnické osobě , název, vyúčtovány nedoplatky za plyn pro odběrné místo , adresa, , a tímto jednáním způsobil městu , adresa, škodu 178 489,81 Kč. Žalobci byla trestním příkazem uložena povinnost nahradit poškozenému městu , adresa, 489,81 Kč jako náhradu škody. Z usnesení Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, vyplývá, že proti trestnímu příkazu byl podán odpor, ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, žalobce byl okresním soudem shledán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, poškozené město , adresa, bylo s nárokem na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud následně trestní rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.8. Ze sdělení města , adresa, , potvrzení o transakci a emailové komunikace mezi zástupcem žalobce a zástupkyní města , adresa, odvolací soud zjistil, že město , adresa, proplatilo (v době, kdy na pozici tehdejšího starosty města figuroval žalobce) přijaté faktury od společnosti , právnická osoba, , jimiž byly vyúčtovány nedoplatky za plyn žalované, v té době zastoupené taktéž žalobcem. V návaznosti na vydaný trestní příkaz ukládající žalobci povinnost k náhradě škody městu , adresa, si zástupce žalobce , datum, vyžádal prostřednictvím zástupkyně města číslo účtu, na který , datum, vyčíslenou škodu 178 489,81 Kč uhradil (bez zprávy pro příjemce).9. Odvolací soud na základě doplněného dokazování po skutkové stránce uzavřel, že , datum, byl vydán trestní příkaz, kterým bylo žalobci uloženo nahradit škodu (ve výši žalované částky) městu , adresa, . , datum, se zástupce žalobce obrátil na město , adresa, s žádostí o sdělení čísla účtu, kam bylo možno zaslat přisouzenou náhradu škody. Číslo účtu mu bylo sděleno. , datum, na tento účet žalobce poukázal zažalovanou částku. Dále vyšel odvolací soud z toho, že trestní příkaz byl zrušen odporem, a trestní řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, dosud nebylo pravomocně ukončeno.10. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaplatil žalovanou částku městu , adresa, pod tlakem trestního řízení, v úzké časové návaznosti na vydaný trestní příkaz, kterým mu byla uložena povinnost k náhradě škody městu , adresa, . Žalobce netvrdil a neprokazoval, že plnil za žalovanou to, co měla po právu plnit sama, ale hradil trestním soudem uloženou škodu, a domáhá-li se nyní vrácení zaplacené částky, má možnost tento svůj nárok uplat