47 Co 152/2025-84 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Ve výroku I rozsudku okresní soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ve výroku II uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný splácet po , částka, měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, podle § 2991 o. z. Ve zbylé části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ně nemá žádný účastník právo, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly.3. Žalobkyně podala proti části výroku I rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalovanému zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně mu zaslala dne , datum, písemnou výzvu k vrácení nesplacené části úvěru do , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení dne , datum, . Žalovaný byl po dobu soudního řízení neaktivní. Okresní soud porušil princip rovnosti stran, neboť sám do řízení vnesl tvrzení o nemožnosti žalovaného plnit dluh. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že není schopen dluh uhradit v patřičné lhůtě. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Okresní soud z provedených důkazů správně zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Okresní soud dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Uložil proto žalovanému zaplatit žalobkyni jako postupníkovi bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení zaplacených splátek podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud doba podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není soudem určena. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák.10. Žalovaný je povinen dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). K tomu však v daném případě nedošlo. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši , částka, a žalovaný úvěr poskytnutý v březnu 2022 nesplácel, je obecně přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalovaného po uplynutí soudem stanovené doby.11. Okresní soud rozhodl o vrácení částky , částka, ve výroku II rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok II nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne , datum, . Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem , datum, . Žalovaný v řízení netvrdil, že dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Žalovaný se dostal do prodlení s placením od , datum, . Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v druhém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 11,5 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení z téže částky ve výši 1,25 % za dobu předcházející od , datum, do , datum, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).13. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení (počítáno do dne rozhodnutí , datum, ) ve výši , částka, . Žalobkyni byly do dne rozhodnutí krajského soudu přiznány úroky ve výši , částka, . V odvolacím řízení byl převážně úspěšný žalovaný. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.